Na druhou stranu je pravda, že už se delší dobu děje přirozeně zevnitř. Některé produkce jsou inkluzivní tak nějak samy od sebe, jiné do inkluze tlačí bez větší pozornosti médií velké hvězdy. Zatímco v minulosti jsme slýchali divoké historky o tom, že vám herec nepodepíše smlouvu, pokud mu neslíbíte, že v šatně bude moct na horách kokainu doslova lyžovat a s ňadry dodaných prostitutek by šel hrát volejbal, v současnosti už se tzv. „rider“ používá k bohulibějším věcem. Především hvězdy z etnických a rasových minorit mají často ve smlouvě pevně zakotveno, že roli nepřijmou, pokud například určitou část štábu nebudou tvořit taktéž členové minority. Veřejnost se s tímto fenoménem blíže seznámila právě během předávání Oscarů, když před dvěma lety „inclusion rider“ zmínila Frances McDormand přímo během své děkovné řeči. (Viz video níže).
Tak či tak Hollywood zkrátka k větší inkluzi už delší dobu směřoval a nadále směřovat bude. A to je samozřejmě dobře! Rozmanitější tvůrčí tým znamená rozmanitější a autentičtěji zpracované příběhy. To je jasná výhra pro diváka. Stále se navíc bavíme primárně o americkém filmovém průmyslu, kde je v současné době společnost opravdu hodně zjitřená a rozmanitější filmy mohou přispět k tomu, že se alespoň trochu obrousí některé hrany. Odpradávna totiž platí, že dobrý snímek má schopnost divákovi přiblížit prožitky někoho druhého.
Rozmanitější tvůrčí tým vedle toho dává také daleko větší šanci, že při natáčení filmů bude docházet k daleko menšímu množství rasistických či sexuálních excesů. A to je zase pozitivní zpráva pro filmové profesionály.
Jestli nová pravidla oscarové Akademie přechod k rozmanitějšímu Hollywoodu pomohou urychlit nebo nikoliv, to řekneme za pár let.
