Recenze - Hobit: Neočekávaná cesta

Recenze - Hobit: Neočekávaná cesta | Fandíme filmu
Peter Jackson se vrací do Středozemě. Jak dopadlo prvních šest kapitol z Hobita?

Peter Jackson zhruba před deseti lety přinesl legendární trilogii Pána prstenů a následně se měl adaptovat i knižní prequel – Hobit. Jackson už byl látky nabažený dostatečně, a tak chtěl tentokrát pouze produkovat, nicméně nakonec se po potížích v přípravné fázi projektu stejně musel chopit osobně. Původně jsme Hobita měli vidět rozděleného na dvě části, přičemž text původní knížky měl být doplněn o dodatky z Pána prstenů, aby bylo co točit a děj byl se starší trilogií úžeji provázaný. Nakonec ale filmy dostaneme rovnou tři.

Hobit je krátký příběh, který J.R.R. Tolkien napsal ještě před Pánem prstenů a vydáváme se v něm poprvé do smyšlené Středozemě, ve které v hoře Erebor kdysi žil hrdý národ trpaslíků. Jenže trpaslíci ve své pýše nahromadili až příliš velkolepý poklad, který přilákal pozornost strašlivého draka Šmaka. Ten trpaslíky vyhnal do okolních plání a hor, kde jejich decimaci dokončili krvežízniví skřeti. Po letech se hrstka odvážlivců pokusí pod vedením Thorina Pavézy (Richard Armitage) Erebor dobýt zpátky. Na nebezpečnou výpravu se s nimi vydává také tajnůstkářský čaroděj Gandalf (Ian McKellen) a především náš ústřední hrdina, Bilbo Pytlík (Martin Freeman), maličkatý hobit, který doposud povětšinou kouřil fajku a bedlivě si střežil svoje pohodlí.

První díl filmové trilogie pokrývá prvních šest kapitol výpravy a hned na úvod se sluší říct, že roztahovat uzoučkého Hobita na tři filmy zkrátka nebyl dobrý nápad. Zatímco každý díl Pána prstenů si z knižních předloh vybíral jen to naprosto nejpodstatnější a nejzajímavější, a stejně měl problém se dostat na nějakou únosnou stopáž, Hobit musí, pro zachování obdobného rozsahu, svou předlohu naopak vysávat do poslední kapičky. A ta předloha na to zkrátka není stavěná.

Děj filmu by se dal shrnout do několika holých vět, a tak se rychle ukáže, co je nezbytné a co je jen vata, na čem si dali filmaři opravdu záležet a co vytáhli z koše, když zjistili, že musí poslepovat rovnou tři filmy. Kupříkladu úvodní hostina u Bilba doma, kde se domluví všechny plány, je vyloženě nekonečná a v nejmenším by v sestřihu nechyběl ani souboj dvou skalních obrů, kdy o sebe v digitální tmě narážejí dvě tmavé digitální skály. U většiny scén z Neočekávané cesty navíc cítíte, že tohle je zatím jen úvod, a že „to pravé“ teprve přijde. Jenže uplynou dvě hodiny a na vás tvrdě dolehne vědomí, že pořádné stupňování vlastně nepřijde nikdy, protože koukáte teprve na úvodních pár kapitol knihy. I když se Jackson snaží, seč může a podařilo se mu do filmu dokonce dostat jakýs takýs vývoj ústředních postav (Bilba a Thorina) a emocionální závěr, pořád ve filmu chybí nějaká výraznější gradace a ze závěru je cítit, že tohle byla původně jen dílčí epizoda, kterou načechraly šikovný střih a vhodná hudba. A že příběh bude uceleně fungovat někdy za tři roky, až si všechny filmy budeme moct pustit doma na DVD? Na to se filmaři opravdu vymlouvat nemůžou. 

Chybějící „stopáž“ Hobita se pak tvůrci pokouší nastavit již zmiňovanými dodatky z Pána prstenů, nicméně výsledek je spíše rozporuplný. Na jednu stranu nostalgie funguje perfektně - když film začíná starým Bilbem v podání Iana Holma, každého fanouška série to prostě musí zahřát u srdce. Na stranu druhou, podobné scény pro příběh Hobita nejsou vůbec potřebné, slouží pouze jako úlitba fanouškům a jako spojnice s LOTRem. A opravdu není správné obětovat tempo jednoho filmu jenom proto, aby byla série o fous kompaktnější. Navíc o co je kompaktnější celek, o to méně kompaktní je díky přidaným scénám Neočekávaná cesta.

Na jednu stranu totiž dělá film všechno pro to, aby události zasadil do širších souvislostí, které jsou poměrně závažné a chmurné. Na stranu druhou, i když je děj Neočekávané cesty zasazen v takovémto, vědomě zvoleném, rámci, filmaři mu nijak zvlášť neuzpůsobili Tolkienovu předlohu, která je původně určena především dětem a film se jejího odlehčeného ducha povětšinou drží. Což je škoda, protože když sledujete klubko digitálních trpaslíků, jak za letu mydlí klubko digitálních skřetů, rozprsknou se spolu o zem a těm hodným se tak nějak nic nestane, je následně dost těžké věřit, že jsou postavy kdykoliv v sebemenším nebezpečí. Netvrdím, že je nadsazený přístup vyloženě špatný, ale Jackson si naběhl sám, když o několik minut předtím dokazuje, že střízlivější cesta je daleko působivější - stačí mu jeden děsivý skřet, jeden vrrk, zajímavá režie a ejhle, napětí a drama by se daly krájet.

Všeobecně se pak dá říct, že krom rozmělňování předlohy a příklonu k dětskému divákovi filmu nejvíc škodí přehršel digitálních triků a nedostatek invence. Zatímco LOTR používal kostýmy a praktické efekty, kde se jen dalo, tentokrát Jackson sahá především po digitálních tricích. A i když většinou mají slušný design a jsou vyvedené na vysoké technické úrovni, skřet z jedniček a nul, který už na první pohled nic neváží, bude ještě dlouho horší variantou, než chlapík v masce. A ačkoliv je ve filmu řada pěkných potvor i lokací, ne vždy si s nimi filmaři dovedou poradit. Zvláště akční scény začnou být po chvíli poněkud repetitivní a víc než na nápad sází na hrubou sílu – na to, kolik nám toho ukážou. Ve Společenstvu prstenu se hrdinové v Morii utkali s jedním obrem a několika skřety a díky vynikající kameře a střihu se jedná o lahůdkovou záležitost, která dodnes vyráží dech. V Neočekávané cestě v Morii dostaneme jen ohromnou změť nepříliš přehledných digitálních triků. Tu a tam se objeví zajímavý samostatný nápad, ale jako celek nedokáže prakticky žádná akční scéna utkvět v paměti.

Problém je také v tom, že Jackson evidentně natáčel takové záběry, ve kterých co nejlépe vynikne nová technologie promítání, ve 48 FPS. Létá tedy trojrozměrnou kamerou sem a tam a v obyčejném 3D je najednou veškerý pohyb trhavý a nepřehledný. Je klidně možné, že kdybych film viděl tak, jak ho Jackson natočil, působily by akční scény mnohem lépe, nicméně v tradičním 3D je to tmavá změť bojujících těl. Trojrozměrnost obrazu není rušivá, působí přirozeně, ale zároveň nepřináší žádné momenty, u kterých byste si řekli „wow“, takže vzhledem k výše popsaným nedostatkům nevidím pro příplatek za vstupné žádný výrazný důvod.

Zvlášť když (kromě IMAXu) jsou veškeré 3D kopie v ČR promítány pouze s dabingem a ten je vyloženě strašlivý! Chápu, že se distributor snaží kritikům pustit takovou verzi filmu, jakou (pravděpodobně?) uvidí většina diváků, ale tenhle zážitek byl vyloženě za trest. Z trailerů víte, že herci hrají jako o život, vidíte to v jejich tvářích, ale z pusy jim vychází suchý hlas nějakého českého dabéra, který nemá nejmenší tušení, co to vlastně čte. Ztrácí se humor, mizí emoce, některé momenty jsou nechtěně směšné. Zdaleka nejhorší ze všech je asi Glum. Takhle zabít geniální výkon Andyho Serkise, to je vážně na pěst. České kňourání propracovanému originálu nesahá ani po chlupy na hobití noze. Musel jsem si v hlavě neustále připomínat, že „takhle“ to ve skutečnosti nezní, ale i tak dabing kazí zážitek ještě o několik tříd víc, než obvykle. Vyhněte se mu za každou cenu!

Tak. A po vší té zdrcující kritice je třeba vyjasnit, že ten film není špatný! Jen zkrátka Peter Jackson v Pánovi prstenů nastavil podstatně vyšší laťku a místy v Neočekávané cestě ukazuje, že by na tu laťku pořád měl, kdyby chtěl. Stačilo by vyřešit problémy s hledáním vlastní identity (točíme Hobita, nebo prequel LOTRa?), neúnosnou délkou (Hobit zkrátka není materiál na tři dlouhé celovečeráky, takže film nejprve pomalu startuje, a pak pro změnu začne být malinko stereotypní, když v poslední hodině ukazuje pořád dokola prakticky to samé) a následnou kolísající úrovní materiálu a hned by všechno bylo jinak. Jednotlivé stavební kameny totiž Jackson k dispozici měl. I když nějakou váhu mají v příběhu jen Bilbo, Thorin a Gandalf, všichni herci jsou strašně sympatičtí, kostýmy, kulisy i triky jsou opět pečlivě vypiplané, Nový Zéland je čarokrásný, řada jednotlivých scén funguje nezávisle na ostatních velice dobře. Ale dohromady to prostě není ono. Jacksona pozřela jeho megalománie a snaha strávit ve Středozemi za každou času co nejvíc času, a tak místo skvělého filmu dostáváme jen slušný. Ale berte to tak, že čím větší fanoušci Středozemě jste, tím radši budete, že v ní trávíte hodně času. A naopak, pokud máte od Tolkiena odstup, rozvláčné tempo vás budete iritovat ještě víc a pravděpodobně budete mít dojem, že ten film je dost o ničem.

 

Verdikt

Návrat do Středozemě rozněžní každého fanouška. Je pořád stejně okouzlující. Nicméně přestřelená stopáž, dělení příběhu a nekonzistentní atmosféra potenciálně výtečný zážitek zbytečně sráží.

Naše hodnocení
7/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2021 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest