Režisér Christopher Nolan si libuje v komplexním vyprávění. Jeho průlomové Memento je odvyprávěné pozpátku. V Počátku se noříme spolu s hrdiny do různých vrstev snů. V Dunkerku se odehrávají tři paralelní dějové linky, které trvají různě dlouhou dobu. V Tenetu se všemožně přetáčí čas pozpátku. V Oppenheimerovi podobné záludnosti chybí, nicméně snímek je složitý tím, že potřebuje vměstnat do pouhých tří hodin pořádný kus skutečné historie, politické okolnosti doby, skupinu komplexních lidských osobností a aby to nebylo příliš jednoduché, tak je to všechno zalité velkou sběračkou staré dobré fyziky.
Zažít zmatek? Nevadí!
Pakliže jste se ve kterémkoliv bodě snímku začali byť jen lehce ztrácet, není to žádná ostuda, ale prostě daň za to, jak je film komplexní. Sám Nolan k tomu má v rozhovoru pro Huga Décrypta docela dobrou radu: „Nesnažte se [Oppenheimera] pochopit, prostě ho prociťte“. V jádru snímku je tajemství, nebo by alespoň mělo být. Takže není nutné, aby divák pořád všechno chápal, děj se před ním postupně odvine.
Christopher se domnívá, že dřív byli diváci na složitější strukturu vyprávění zvyklí. Pak ale přišlo televizní vysílání, které si (přinejmenším zpočátku) žádalo daleko lineárnější, jednodušší způsob vyprávění. To od té doby zásadním způsobem ovlivnilo divácká očekávání a nikdy už se to zcela nezměnilo. V interview pro The Bulletin potom režisér řekl, že v lidech nechce vyvolávat jednoduchou odezvu. Člověk může být po shlédnutí Oppenheimera nadšený, zděšený či zmatený. A je to v pořádku. Pro něj je hlavní, aby film v lidech rezonoval, aby pro ně něco znamenal, nenechal je chladnými.
Huhlání a mumlání
Dalším aspektem porozumění je, zda filmu fyzicky rozumíte. A to je u bijáků Christophera Nolana občas problém. Řada diváků si stěžuje, že má u jeho snímků problém rozumět tomu, co postavy říkají. Je to dáno dvěma skutečnostmi.
Zaprvé natáčením na IMAX kamery, které jsou extrémně hlasité a zvuk se pak musí od rachotu (někdy přirovnávanému ke zvuku dieselového motoru) technologicky očistit. Avšak software se prý vyvíjí raketovým tempem a tenhle proces je rok od roku snazší a snazší.
Druhou nástrahou je, že Nolan nechce dělat ADR (additional dialogue recordings – dodatečné nahrávání dialogů – postsynchron). Tenhle proces je v Hollywoodu naprosto běžný. Pokud ve střižně filmaři zjistí, že někomu není dostatečně dobře rozumět, prostě přijde do studia a sám sebe „předabuje“. Christopher chce za každou cenu používat jen ten zvuk, který se nahrál přímo před kamerou, protože to je podle něj ten nejautentičtější výkon, jaký herec podá. Rozumí tomu, že s jeho přístupem možná někdo nesouhlasí, ale tohle je prostě jeho umělecké pojetí, za kterým si stojí a nehodlá jej měnit. (U nás máme samozřejmě tu výhodu, že když by člověku na plátně cokoliv uteklo, prostě si očima sjede k titulkům…).
Divná cenzura v Indii
Do škatulky porozumění (nebo spíš něčeho, co se jen obtížně chápe), patří také kuriózní historka z některých mezinárodních trhů. V některých zemích Blízkého východu, jižní Asie a jihovýchodní Asie cenzoři snímek dodatečně upravili. Scény, ve kterých byla Florence Pugh natočena nahá, má v cenzurované verzi digitálně přidělané šaty.
The best ever cg work in India award goes to the Indian censor board for florence pugh black dress in #Oppenheimer pic.twitter.com/VRPBy0ARKp
— lucho (@busigoatt) July 23, 2023
V Indii šli ještě dál. Z filmu bylo vystřiženo několik vteřin, takže sebou obraz občas divně „škubne“. Některé scény mají části obrazu zakryté černými obdélníky. Jiné jsou rozmazané. Někdy je obraz „zazoomovaný“, aby choulostivé části záběru najednou byly odsunuté „mimo plátno“. Sprostá slova mají ztlumený zvuk a chybí v titulcích. A kdykoliv se ve snímku objeví cigarety, naskočí na plátně nápis, že kouření zabíjí.
Působí to jako parodie? Tak si počkejte na důvod: Film původně měl být v zemi uvedený pouze pro dospělé (rating „A“ – přístupný pouze pro diváky starší 18 let). Nakonec ale bylo rozhodnuto, že Oppenheimer dostane rating „U/A“, což znamená, že sice pro děti do dvanácti let není úplně vhodný, ale je čistě na rozhodnutí zákonného zástupce, zda dítě s sebou na film vezme nebo ne. Jasně, ty nejmenší děti asi nikdo do kina brát nebude (snad…), ale aby distributoři nepřišli o tržby od teenagerů, raději snímek zmršili. Honba za mamonem opět vítězí. Bravo.
Rozhovor Nolana a vědce
A poslední perlička na téma „porozumění“? Kdybyste chtěli vědět víc o vědě, která se ve snímku řeší, pusťte si zhruba dvacetiminutový rozhovor Christophera Nolana s profesorem Brianem Coxem:
Foto: Universal Pictures
Zdroje: The Bulletin, Hugo Décrypte, Insider, IGN
