Sonny (2004)
Výskyt: Já, robot
Výrobce: Alfred Lanning v U.S Robotics (zkráceně USR)
Druh: Robot
Já, robot s Willem Smithem, který nevěří robotům, má s knihou Isaaca Asimova společného nanejvýš název a citaci o Třech zákonech robotiky. Ty znějí: Robot nesmí ublížit člověku. Robot musí poslouchat příkazy člověka, pokud to není v rozporu s Prvním zákonem. Robot musí chránit sám sebe před zničením, pokud to není v rozporu s Prvním a Druhým zákonem. Právě Asimovem a jeho zákony se ve své tvorbě inspirovala celá řada dalších autorů robotických příběhů. Asimov zákony poprvé postuloval už v roce 1942 v povídce Hra na honěnou.
Film se předlohou inspiruje Isaacem velmi volně. Ve výsledku jde však o odsýpající akční sci-fi detektivku, která stojí za pozornost. Píše se rok 2035 a na trh přichází nový model robotů NS-5. Světem však otřese smrt stvořitele robotů a tím se setkáváme s robotem Sonnym. Ten nemusí respektovat Trojici zákonů, zdají se mu sny, oproti ostatním má zesílenou slitinu těla a dokáže prožívat lidské emoce. Jeho oči jsou modré, zatímco většina ostatních NS-5 má zelenou barvu očí.
Filmaři pro vytvoření zcela digitální postavy postupovali stejnou cestou jako Peter Jackson při výrobě Gluma v Pánovi prstenů. Motion capture obleček si tady navlékl Alan Tudyk, který Sonnymu propůjčil pohyby a hlas. V prvních verzích scénáře byl Sonnyho sekundární mozek vyroben z živé tkáně, ale z toho sešlo. Ve scéně, kdy se Sonny ukrývá mezi identickými roboty se tvůrci inspirovali z Asimovy povídky Malý ztracený robot. Závěr filmu, kde Sonny stojí před roboty, byl pro změnu inspirován povídkou Sny robotů.
