Na letošním 54. ročníku Karlovarského filmového festivalu bylo rozhodně z čeho vybírat a co se týče filmů, tak tento ročník považuji za posledních šest let za druhý nejlepší. Program sice tento rok nebyl napěchovaný tolika filmy, které by se opíraly o známá jména před i za kamerou, avšak o to byl výběr jednotlivých projekcí napínavější a divák neměl příliš tušení, co na něj v kinosále vlastně čeká.
Z patnácti celovečeráků, čtyř krátkometrážních snímků a projekce dvou dílů seriálu, které jsem za necelé čtyři dny ve Varech viděl, považuji za podprůměrný pouze jeden krátkometrážní snímek a to lotyšský sci-fi film Říkali mu Chaos Bērziņš. Jedná se o experimentální sci-fi o únosu mimozemšťany a zplození mimozemského potomka. I na poli dvaceti pěti minut je snímek úmorně utahaný a i přes několik bizarních scén nenabízí nic, co by člověk neviděl v jiném lacině podaném sci-fi.
Nejprůměrnější projekcí pro měl byl dojemný snímek Příběh Marie. Příběh slepé hluchoněmé dívky, která se naučí komunikovat se světem díky nesmírné píli a trpělivosti jedné uvědomělé jeptišky, pohladí po srdci i toho největšího suchara. Jenomže snímek i přesto, že se opírá o skutečný příběh z konce 19. století, nepůsobí realisticky a přílišné idealizování všeho, co se na plátně dělo, z filmu dělá průměrný zážitek, jež stojí za vidění asi jen kvůli brilantnímu výkonu neslyšící herečky Ariany Rivoire v titulní roli.
Cenu za nejbizarnější projekci letošních Varů bych z fleku udělil britskému filmu Takové krásné šaty od režiséra Petera Stricklanda (Pestrobarvec petrklíčový). Film nezapadá do jednotlivých žánrových šablon a celý působí jako parodie hororového žánru v ártovém provedení. Takové krásné šaty by se daly jednoduše popsat jako film o vraždících šatech, ve kterém ony inkriminované šaty jsou tou nejméně podivnou věcí. Film je napěchovaný originálními nápady a šílenými scénami, jež v žádném jiném filmu neuvidíte. Lesbický sex s výstavní figurínou, hypnotizující opravář praček, nejnapínavější zfilmovaná hra Člověče, nezlob se a mnoho dalšího. Film stojí a padá na výstředních scénách a odosobněných dialozích, ale, co se týče hororu a komedie, tak v obou žánrech pokulhává a na poli dvou hodin mu především od druhé poloviny dochází dech.
