Samotný vizuál podmořských měst s proudy plavidel dává vzpomenout na Jupiter vychází či Valeriana, nejrůznější skafandry a pušky pak přicházejí ke slovu hlavně v akčních scénách a při pohledu na ně není těžké představit si třeba herní sérii Halo. Možná právě proto pak působí docela přirozeně, když se některé bojové scény chovají docela dost videoherně, a to ať už v chování kamery či pohybech postav.

Tady jde ostatně hledat i oblíbené postupy Jamese Wana. Kamera často opisuje pohyb postav, takže jste ve víru bitvy spolu s nimi, a objevují se Jamesovy tradiční dlouhé záběry, při kterých kamera kličkuje scénou sem a tam beze střihu. Wanovu minulou tvorbu lze cítit také v nejedné mrazivé pasáži, kdy režisér neváhá podmořský svět a jeho obyvatele vykreslit jako nebezpečné místo, s téměř hororovou atmosférou.

Tohle všechno pak Wan doplňuje o velkolepé výjevy obřích bitev, jak někde z Pána prstenů, kde se střetávají rozsáhlé armády podmořských jezdců na žralocích či krabích bojovníků. Do toho pálí podvodní katapulty, hoří podmořské ohně a kráčejí obří monstra, jak vystřižená z japonských kaiju filmů ala Godzilla. Ať už obyvatelé podvodní říše táhnou do boje nebo jen sledujeme život ve retro-futuristické podvodní metropoli, vždycky jde ve smyšleném světě Atlantidy na co koukat a jednotlivé pohledy jsou opravdu unikátní.

Jakkoliv je však podmořský svět originální a trikařům se podařilo spolehlivě zažehnat veškeré obavy, které mohly vzbuzovat vodní scény z Justice League, ve většině případů jsou stejně nakonec většinou nejpůsobivější scény na souši. Možná je to proto, že se často točí s alespoň částečně hmatatelnými kulisami, možná proto, že v akčních scénách funguje gravitace a z plácané ve volném prostoru je najednou série pádů a nárazů. A jakkoliv jsou Atlantiďané pod vodou rychlí, pohyb na vzduchu prostě má větší dynamiku.

Verdikt

James Wan obdivuhodný počin, kdy se povedlo vzít diskutabilní námět, využít všechny jeho přednosti a slabiny potlačit do pozadí. Aquaman je nepokrytě bláznivý, hravý, místy možná až dětinský. Rozhodně to ale moc dobře ví a nevnímá to jako nic, za co by se měl stydět a až na výjimky se za co stydět opravdu nemusí. Čas od času se objeví patetický moment, upachtěný dialog, ze kterého je vám za herce trapně, nebo přemíra expozice, která brzdí tempo a vyvolává dojem, jako by autoři točili film pro ty opravdu úplně nejmenší. Jinak se ale podařilo natočit hranou verzi rozjetého animáku, který myslí hlavně na atrakce, na atmosféru, na teatrální emoce a k tomu chce být svůj a představit dosud neviděný, vizuálně působivý svět.

Zatím naprosto netuším, zda snímek při té svojí naivističností bude fungovat i při opakovaných shlédnutí, anebo se kouzlo vytratí, avšak na první dobrou je to hodně zábavná jízda.