Mosty času

Dokumentům se většinou spíše vyhýbám. Ne, že by mě dokumentární tvorba nezajímala, ale ve většině případů se přikláním ke klasickým filmům a seriálům. O to větším překvapením pro mě byl dokument Mosty času pojednávající o lotyšských, estonských a litevských postarších dokumentaristech. Poetické zachycení zásadních dokumentárních počinů hrstky pobaltských autorů je nejen skvělým úvodem pro neznalce pobaltské dokumentární tvorby, avšak i úctyhodným filozofickým náhledem do myšlenek o smyslu života této party umělců. Právě kombinace záběrů ze starých dokumentů a dnešní pohled na stárnoucí umělce, kteří přemítají nad tím, zda jejich tvorba měla z dlouhodobého hlediska smysl, dělá z Mostů času jedinečnou podívanou. Každý si ze snímku jistě odnese svoje. Jedna (volná) zkrácená citace mluví za vše: „Zůstane po mě spousta skvělých nápadů. Samozřejmě, že tyto nápady mohou napadnout i jiné a že je zrealizují svým vlastním způsobem, ale nikdy už je neudělají tak, jak bych je udělal já.“