Recenze: Kocour v botách

Recenze: Kocour v botách | Fandíme filmu
Shrekův kamarád to zkouší sólo.

Když studio Dreamworks Animation chystalo Shreka, nejspíš se mu ani nesnilo, jaký se z něj stane fenomén. Jenže příběhy zeleného hrdiny byly díl od dílu slabší a slabší, až se staly vyloženě otravnými a je tedy jedině dobře, že spolu se čtvrtým filmem definitivně skončily. Železo se ale musí kout, dokud je žhavé, a tak si Dreamworks ponechali zadní vrátka v podobě spin-offu Kocoura v botách. Kocour se poprvé objevil ve druhém Shrekovi a nejen díky svým roztomilým očím se rychle stal jednou z nejpopulárnějších postaviček království za devatero horami. Jeho samostatný příběh se odehrává ještě před tím, než se se slavným zlobrem poprvé potkal, takže krom Kocoura žádné staré známé nečekejte. Tohle je opravdu jen a jen jeho příběh.

Kocour je v něm představen jako proslulý lupič a svůdník, před kterým žádný zámek ani žádná kočka nejsou v bezpečí. Teď to vypadá, že kápnul na kardinální kořist. Městem projíždějí jiní slavní bandité, Jack a Jill, kteří převážejí v obrněné truhličce kouzelné fazole. A stará legenda praví, že z kouzelných fazolí roste lodyha až k nebeskému zámku, kde lze najít husu, která snáší zlatá vejce. Plán na okradení Jacka a Jill jde jako po másle, dokud Kocourovi nezkříží cestu okouzlující Čiči tlapička a její parťák, mluvící vajíčko Valda Alexandr Cvalda (v originále Humpty Dumpty). Kocour má sice s Cvaldou nevyřízené účty a nevěří mu ani za mák, ale pokud má bájný poklad získat, nezbývá mu, než se proradným zrádcem po letech opět spolupracovat.

Vzhůru za dobrodružstvím

Před divákem tedy leží klasický dobrodružný příběh, ve kterém se nesourodá parta hrdinů vydává na cestu za pokladem. V patách jsou jim zarputilí pronásledovatelé (Jack a Jill nedají fazole lacino), posléze i záhadná příšera (zlatá vejce se přeci nikde neválejí jen tak bez dozoru), ale především nedořešená minulost. Kocour s Cvaldou spolu totiž jako malí vyrůstali v jednom sirotčinci a mysleli si, že jsou přátelé na život a na smrt. Jenže Valda díky nikdy neutuchajícímu pocitu méněcennosti postupně sklouzával k temné straně síly, až se kvůli morálním rozepřím dva přátelé rozešli docela.

Právě flashback z dětství je asi nejsilnější částí celého filmu. Míň se žvaní, víc vypráví obrazem a dětské postavičky daleko víc než na parodii a odkazy spoléhají na vzájemnou dynamiku a grotesku. Chvílemi jsem skoro měl chuť porovnávat s Pixarem. Bohužel, roztomilé dětství trvá jen chvilku, po zbytek filmu sledujeme poměrně tuctovou dobrodružnou jednohubku. Film má kliku v tom, že má slušně vymyšlený děj, jemuž nechybí vnitřní logika ani zajímavé zvraty a je osídlen postavami, které díky dobře načrtnuté minulosti nepůsobí pouze jako dvojrozměrní tajtrdlíci, ale jako „lidské bytosti“ s řadou ctností, neřestí i schopností se měnit a vyvíjet. Jenže krom solidního jádra nemá Kocour v botách dál co nabídnout.

Tohle jsme už viděli mockrát

Děj možná funguje bez zádrhelů, ale s origninalitou si nikdo hlavu nelámal. A otřepanou story bohužel není čím zachránit, protože zbytek filmu taky jede jen na půl plynu. Vtipy fungují daleko lépe, než v hrozných trailerech, ale je jich docela málo. Navíc mi přišlo, že i když je film evidentně cílený především na dětské publikum, spoléhá velká část humoru na kulturní odkazy, které mladé robě zkrátka nemůže docenit. Akční sekvence jsou vesměs zapomenutelné, taneční číslo je otravné a navíc film ani nevypadá nijak zvlášť úchvatně. Kočičí srst je sice dělaná moc hezky, opravdu je vidět, jak se každičký chloupek chová po svém, ale velká část děje se odehrává v poušti a to už tak hezké není. Poušť je totiž v Kocourovi v botách strohá nezáživná placka, s trochou stejně nezáživných skal, po které občas cupitá nějaká ta postavička. To patří do padesát let starého Psa Filipsa, ne do moderního animáku. Tvůrci se asi museli zhrozit, když v trailerech na Tintina viděli, že poušť jde udělat také zajímavě a dynamicky.

Vedle samotného filmu je důležitá také jeho prezentace, čímž narážím na již tradiční souputníky animovaných filmů posledních let: 3D a dabing. Možností vidět Kocoura v originále je naprosté minimum, takže nemusíte řešit klasické dilema 3D dabing vs. 2D originál a můžete se rozhodnout čistě podle kvality třetího rozměru. V tomhle případě bohužel není moc co řešit – Trojrozměrná verze není nijak zvlášť objevná, takže s klidem můžete vyrazit na levnější variantu. Dabing je vcelku slušný (Aleš Procházka si kocoura vyloženě užívá), trhání uší se rozhodně bát nemusíte. Film si navíc opravdu primárně užijí především děti, takže v tomhle případě se na malou dostupnost původního znění snad ani nemá smysl zlobit.

Verdikt

Kocour v botách je řemeslně zvládnutý dobrodružný animák, který cílí především na děti a nenáročné diváky. Nenajdete v něm nic odfláknutého, hloupého nebo snad dokonce urážlivého, ale také mu chybí cokoliv, co by ho povyšovalo na skutečně dobrý, nebo alespoň zajímavý, film. Je to jen jedna velká sázka na jistotu. Pokud hledáte nenáročnou zábavu na jedno použití, určitě neprohloupíte, ale na animovanou špičku Kocour dosáhnout nedokáže, ať má podpatky vysoké jakkoliv.

Naše hodnocení
6/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2021 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest