První Očista byla loni skvělým příkladem filmu s promarněným potenciálem. Za vlasy přitažený, ale vlastně dost zajímavý koncept jedné noci, kdy jsou povoleny všechny zločiny, skončil jen jako silně podprůměrná domácí naháněčka mezi Ethanem Hawkem a zlouny s maskami klaunů. Druhý díl prochází přirozeným vývojem sequelů a přináší expandovanou Očistu, která se neomezuje na prostor jednoho domu a vydává se přímo do ulic Los Angeles. Větší a dražší v tomto případě znamená i lepší, i druhá Očista ale ani zdaleka nenaplňuje svůj potenciál. Z velké části i kvůli nepřesvědčivé scenáristické a režijní práci Jamese DeMonaca.
DeMonaco jede v druhém díle od základu, jako by ani neexistoval žádný první díl. V úvodu se zaměřuje na tři rozličné skupiny postav, z nichž je nejzajímavější asi ta, která se může pyšnit postavou drsného muže pomsty, v podání Franka Grilla. Když po krátké expozici dojde k neodvratnému spojení všech linií, Grillova variace na Punishera je zdaleka jediná postava, jež vyčnívá z pytle neznámých obličejů. Bohužel ale nesledujeme pouze Grilla, nýbrž celou skupinu lidí, kteří se během každoroční Očisty ocitli venku v dosti divokém centru Los Angeles. Ohrožují je pouliční gangy, náhodní šílenci, náboženští fanatici a vládní agenti s podivným posláním. Zní to jako námět na parádní thrillerové béčko jako z osmdesátých let? Ano. Škoda, že i v tomto případě zůstává druhá Očista nepříjemně přízemní.
Zcela elementární chybou této série zůstává i v druhém díle fakt, že se bere příliš vážně. Sociální podtext třídního boje a kritika společnosti jsou ve scénáři ve větším zastoupení než loni a vzhledem k tomu, že celý námět je stále stejně pitomoučký, nesmyslný a neproveditelný, tak působí zcela zbytečným dojmem. DeMonaco dokonce vyplácá i tak skvělého herce jako je Michael K. Williams (The Wire, Boardwalk Empire) na roli proroka lidu, jehož jediným úkolem je zjevit se na pár minut a zavelet do boje proti bohatým. Dovedu si představit, jak by Očista byla mnohem lepším filmem, kdyby shodila otravný „Occupy whatever“ podtext a utrhla se ze řetězu ve stylu akčních jednohubek z minulého století. Podivné existence v podobě šílenců s maskami a řezníků s rotačními kulomety ve filmu máme, tak proč je nevyužít k zábavnějším účelům?
Protože James DeMonaco evidentně nechce, aby se z Očisty stalo „jen“ obyčejné béčko. V gradaci jednotlivých scén a jejich záběrování je často vidět, že se režisér snaží udělat z filmu moderní kult, trochu ve stylu Drive. Objevuje se několik pokusů o cool zpomalovačky na maniakální členy gangů, stejně jako smysl nedávající, ale v zásadě ikonické postavy některých „očišťujících“. Ty se objevují především v sekvenci z bojové arény, věnované souboji mezi odchycenými lidmi a bohatými šílenci se svrbivým ukazováčkem. Co ale naplat, když se postavy s obrovským kult potenciálem využijí jen na dvouminutovou, a dost nepřehlednou akční scénu. Bojová aréna ale jinak patří k těm lepším částem druhé Očisty a oproti předchozí hodině pouličního boje působí velmi svěžím dojmem.
Z hlediska výstavby příběhu a vývoje postav se jedná o naprosto standardní thriller, který už jste viděli minimálně stokrát. Body k dobru pro druhou Očistu sbírá jen občasně překvapivý osud postav (resp. jak dlouho některé z nich vydrží naživu) a macho lídr skupiny Frank Grillo. Ten svým chlapským charismatem a přirozeným drsňáctvím osvítil už Neesonovo drama Mezi vlky, stejně jako druhého Kapitána Ameriku. A i když by si zasloužil pro svou první významnou hlavní roli lepší film, i ta nejstupidnější scéna druhé Očisty je díky němu divácky přijatelná.
Verdikt
Druhá Očista zůstává filmem, z něhož sice občas vysvitne náznak dobrého thrilleru, ale jinak se s každou minutou propadá do ještě hlubšího průměru. Stejně jako v případě prvního dílu i zde zamrzí nevyužitý potenciál. Díky většímu měřítku a zábavné postavě Franka Grilla možná ještě víc než minule. Ať DeMonaco v neodvratném třetím díle zapomene na nepodnětnou sociální kritiku a vydá se šílenějším směrem. Teprve potom má tahle nesnesitelně obyčejná série šanci dorovnat se originalitě svého námětu.
