Česká filmová a televizní akademie vyslala do bojů o Oscara v kategorii mezinárodních filmů dokumentární snímek Ještě nejsem, kým chci být. Rozhodli o tom hlasující členové Akademie. V Česku byl snímek uveden už loni, patřil nicméně do aktuálně platného termínového okna, z něhož se zastupující snímek ČR pro příští ročník Oscarů vybírá.
Sama ČFTA o snímku píše: „Celovečerní dokumentární film Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být. Formálně odvážný dokument o identitě, svobodě a vnitřním vzdoru sleduje život fotografky Libuše Jarcovjákové – výrazné umělkyně, která se navzdory době i okolí rozhodla být sama sebou. Z jejích soukromých deníků a tisíců analogových snímků vznikl originální snímek, jenž zachycuje underground 80. let v Československu, dramatický útěk do Západního Berlína i exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu. Ve světové premiéře byl snímek uveden v loňském roce na festivalu Berlinale a letos získal Českého lva za nejlepší dokumentární film“.
Krom zajímavého příběhu Jarcovjákové a prostředí nabízí film také netradiční podání, kdy je celý sestříhaný z fotografií, aniž by sám působil staticky. Snímek byl mezinárodně promítán na festivalu v Berlíně a zahraniční kritika je mu nakloněna.
Šance, že by dokument pronikl až mezi pět filmů nominovaných na Oscara, je minimální. Plejáda filmů, z nichž se bude vybírat, je obrovská. Šanci na úspěch tak mají hlavně ty snímky, které v době hlasování už budou mít skutečně velkou mezinárodní prestiž, budou s nimi spojeny celosvětově známé osobnosti, budou pocházet z regionů, jež mají v rámci Americké akademie filmového umění a věd silné členské zastoupení, popřípadě mají dostatek prostředků na nákladnou propagační kampaň, která snímek dostane před co nejvíc hlasujících.
Zároveň platí, že takhle atypické projekty, jako je právě Ještě nejsem, kým chci být mohou dost obtížně hledat diváky a jakékoliv zviditelnění jim pomůže. V tomhle směru můžeme konečnou volbu vnímat jako pozitivní – další dva filmy z užšího výběru (Karavan a Sbormistr) dokážou oslovit širší publikum i samy o sobě.
Ještě před oznámením českého zástupce se na sociálních sítích a v médiích rozvířila taková „bouře ve sklenici vody“, když několik filmařů (podepsaní byli například Jiří Mádl či Václav Marhoul) kritizovalo letošní proces výběru českého oscarového zástupce. Celý otevřený dopis najdete zde, přičemž hlavním terčem kritiky je styl, jakým byla změněna pravidla (podmínky) pro výběr filmů. ČFTA následně některé body kritiky rozporovalo, v některých ohledech připouští možné pochybení. Otevřený dopis brojil za „legitimní“ volbu kandidáta a zachování dobrého jména české kinematografie doma i ve světě.
Při pohledu zvenčí se jen těžko odhaduje, zda jde z pohledu signatářů o nějakou upřímnou snahu o jakési vznešené ideály (jakkoliv třeba viděné specifickým osobním pohledem na věc) nebo o cílevědomý pokus získat větší podporu pro preferované (vlastní?) filmy. Ať u pro letošní rok, nebo ty další. Celý oscarový proces každopádně vždycky byl a bude takticko-politicko-obchodní záležitostí. Představa, že dílčí změna regulí ohrožuje „dobré jméno českého filmu“, cokoliv zásadního ovlivňuje nebo vůbec stojí za veřejné rozhořčení, spíš než cokoliv jiného pomáhá utvrzovat dojem, že má část filmových profesionálů vzletné představy o významu svého oboru. Což lze vnímat negativně, ale vlastně i pozitivně.
Titulní foto: Ještě nejsem, kým chci být
Zdroje: CFTA I, II, Jan Macola
