Report: Avatar 4DX

Report: Avatar 4DX | Fandíme filmu
Vyplatí se vyrazit do kina, které s vámi hází a mele? A jak obstál Avatar čtyři roky od premiéry?

4DX má za úkol rozšiřovat divácký zážitek z filmu o další vjemy, jako jsou vůně, závany větru, pohyby sedačkou ad.. Technologie vznikla v roce 2009 v Jižní Koreji, od té doby se rozšířila do necelé dvacítky zemí a bylo pro ni uzpůsobeno několik desítek filmů. V České republice je otevřen první 4DX sál od letošního května v pražském kině Cinema City Nový Smíchov a vedle novinek se v něm občas promítá nějaká osvědčená klasika, jakou je třeba právě Avatar, který shodou okolností byl právě tím filmem, který 4DX pomohl rozšířit, stejně jako pomáhal s rozmachem 3D. Avatar byl mým prvním setkáním s novou technologií, takže se s vámi samozřejmě podělím o své dojmy.

Předem je třeba předeslat, že netuším, zda byl Avatar promítán ve stejném 4DX nastavení, v jakém byl před lety připraven, nebo se přídavné efekty dočkaly nějakých aktualizací. Je tedy klidně možné, že se technologie od svého vzniku výrazně vyvinula a Avatar pouze dokládá, jak 4DX vypadalo, když bylo ještě v plenkách. A teď už nebudu chodit kolem horké kaše a přiznám se vám, že pro mě bylo 4DX veskrze nepříjemným zážitkem, který v jeho současné podobě už asi nikdy nepotřebuji zažít.

Voda, vítr, oheň a země...skoro

Projekce Avatara nabídla všechny dostupné efekty, které technologie nabízí, kromě bublinek. Konkrétně to tedy jsou: Stroboskopy, vítr, kouř (mlha), vůně, proud vzduchu za krk / na nohy / do obličeje, výstřik aerosolu do obličeje, vibrace sedačky, force feedback sedačky (rány do zad) a pohyb sedačky. Vedle toho byl samozřejmě promítán film ve 3D. Pojďme si teď projít společně jednotlivé efekty.

Stroboskopy nemám rád obecně, ve filmu se rozblikaly ve chvílích, kdy se Jake napojuje na svého avatara. Je možné, že fanouškům stroboskopů blikání nějak zpříjemní zážitek, já při jejich používání přivírám oči a čekám, až skončí. Vítr vhání do sálu nepříjemný chlad (kdyby byl používán častěji, citlivější jedince nejspíš rozbolí hlava), pokud je použit během dialogů, nejsou dialogy přes hučení větrníků slyšet! Obecně se pak dá říct, že velká řada efektů vyluzuje vedle kýženého účinku také slyšitelný mechanický zvuk (nejrůznější točení motorů, vstřikování apod.). Vítr byl používán při různých průletech vzduchem, startech vrtulníků apod.. Kouř byl použit pouze jednou, když armáda zaútočí na sídliště Na’viů a zapálí ho, a přišlo mi, že především ztěžuje výhled na plátno.

Vůně byla během Avatara používána jedna jediná, takový umělohmotný šeřík, který více než cokoliv jiného připomíná „vůni“ na záchod či stromeček do auta. O žádný libý parfém se skutečně nejednalo. Vůně byla používána poměrně často a to nejen v situacích, kdy postavy vlezly někam do křoví, ale i v momentech, kdy tvůrce 4DX viditelně chtěl nějak ozvláštnit momentální atmosféru a žádný jiný efekt se mu v tu chvíli jednoduše nehodil.

Proud vzduchu je jeden z nejotravnějších efektů vůbec. Když vám foukne studený proud na nohy, jen se leknete, když foukají trysky před vámi v momentech, kdy postavy kupříkladu šermují, působí to „jen“ divně, nepřirozeně a rušivě. Ze všeho nejhorší je ale foukání na hlavu. Leknete se, studený stlačený vzduch v uchu či vlasech není nijak příjemný, a když zrovna „šikovně“ sedíte, namíření přímo pod triskou, budete mít v prvních sekundách pocit, že vás vtipálek za vámi lísknul po hlavě. Foukání se používá při průletech šípů, výpadech v soubojích nebo když vás chce film překvapit.

Výstřik aerosolu do obličeje mě nechával celkem v klidu, avšak kolegyni zanechával na 3D brýlích velké kapky, přes které nebylo vidět a musela je neustále otírat. Takže když budete mít kliku na špatně seřízenou (zanesenou?) trysku, čeká vás další konstantní nepříjemnost. Aerosol byl logicky používán při kontaktu postav s vodou.

Vibrace sedačky bych přirovnal k vibračním ovladačům u videoher. Pokud máte rádi brnění rukou u her, budete vibrování milovat i tady, pokud jej nenávidíte, budete mít z některých částí filmu peklo. Když jsem odcházel ze sálu, bolely mě sedací partie a kotníky, které při vibracích dostávají největší záhul. Nárazy do zad pak ve mě vyvolávaly úplně stejnou reakci, jako když vám idiot za vámi kope do sedačky. Je to nepříjemné, rušivé a pokaždé jsem měl potřebu se ohlížet za sebe. Nárazy do zad byly používány většinou ve chvílích, když postavy někam spadnou, vibrace skoro všude, když tam tvůrce efektů potřeboval „něco šoupnout“ – takže budete vibrovat třeba i ve chvílích, když se rakve se Sullyho dvojčetem sune do pece.

Jako zdaleka nejlepší efekt vnímám pohyb sedačkou. Ve filmu byl těžce nedodělaný (trhavý, neplynulý), navíc se běžně stávalo, že houpání obrazu bylo naprosto mimo rytmus houpavých pohybů ve filmu, ale když už se práce s mechanismem povedla, bylo to znát. Kupříkladu když v úvodu přistává raketoplán na Pandoře, vyvolá ve vás pohyb sedačkou závrať podobnou pocitům, jaké zažíváte při přistávání letadla. Sedadlo s vámi také různě hází při soubojích, průletech atd.. Pocit, že by mě sedačka mohla vyklopit jsem zažil pouze jednou a celkově na mě nepůsobila moc dobře přehnaná bezpečnostní opatření s pohybem sedaček spojená. Pohybové ústrojí sedačky je zakryto bezpečnostní gumou, přesto obsluha trvá na tom, že svoje zavazadla nesmíte pokládat na zem. Pokud tedy vedle vás není volná sedačka, máte pouze dvě možnosti. Buď se spolu se svými věcmi prát (a hřát) v sedadle, nebo budete muset mít důvěru v obsluhu sálu a věci jim před začátkem promítání svěřit. Ani jednu variantu nepovažuji za ideální a při ceně vstupenky bych podobný diskomfort v sále nečekal.

Má to celé smysl?

Pokud jde o nějaké souhrnné pocity, tak zpočátku se mi z nejrůznějšího natřásání a vibrování zvedal žaludek a měl jsem pocit, že představení nebudu schopný dokoukat. Po chvíli se tělo s házením srovnalo (a také přišly klidnější pasáže), takže už „zážitek“ z efektů nebyl nesnesitelný, ale pouze nepříjemný. Obecně platí, že kdykoliv jsem se ponořil do dění na plátně, netrvalo to dlouho a efekty mě ze soustředění zase spolehlivě vytrhly – v drtivé většině případů na mě zkrátka působily rušivě, jen výjimečně umocňovaly zážitek (viz přistávání raketoplánu). Dovedu si představit, že kdyby si někdo pohrál s nastavením pohybu sedačky, ten se používal jemně, s citem a pouze v opravdu vhodných momentech, bude technologie přínosná. Jenže autorům 4DX stopy je jasné, že když diváci zaplatili prémiovou cenu, budou vyžadovat efekty pořád, tudíž se nejrůznějšího foukání, svícení či házení dočkáte v momentech, ve kterých se to naprosto nehodí, jen se zkrátka dlouho v sále „nic nedělo“.

Obecně tedy nemohu Avatara 4DX v žádném případě doporučit, zvlášť když vstupenka může stát až 320 korun a ještě je film promítán pouze s dabingem. Nepovažuji technologii za přínos pro film, ale za rušivý element, popřípadě „pouťovou atrakci“. Dovedu si představit, že milovníci Matějské, videoherních vibrací a malé děti budou z technologie obecně nadšení, ostatní si samozřejmě musí 4DX zažít na vlastní kůži – vnímání jednotlivých efektů bude jistě individuální, vaše vlastní zkušenost může být úplně jiná než moje. Pokud ale obecně nemáte rádi, když vám cokoliv narušuje ponoření do filmového příběhu, pravděpodobně 4DX nebude nic pro vás. V diskusi moc rád uvítám názory těch, kteří už nějaký „pohyblivý“ film na Novém Smíchově, abychom si porovnali zážitky.

Celkově si myslím, že může technologie nalézt uplatnění v hororech (foukání, lekání..) nebo rozjuchaných filmech pro děti, kde nevadí, že vás něco ruší, naopak si rádi užijete horskou dráhu. Jenže to už se zase bavíme o tom, že dobrý film žádné "zlepšováky" jednoduše nepotřebuje...

Avatar natřásání navzdory

Samotného Avatara jsem si užil i 4DX a dabingu navzdory. Některé efekty zestárly a 3D už nepůsobí ani zdaleka tak ohromně, jako před lety (je pravda, že tenkrát jsem film viděl v IMAXu, kde 3D působí obecně mnohem lépe než v běžném kině), avšak samotný film stále šlape jako hodinky. Ať si kdo chce co chce říká o jednoduché dějové linii a nedostatku invence, Avatarovi zkrátka nelze upřít, že je do posledního šroubku dotažený a Cameron stoprocentně ví, co dělá. Od premiéry uběhly čtyři roky, viděli jsme celou řadu dalších velkolepých blockbusterů, ale snad žádný z nich nepůsobil takhle řemeslně dokonale. Každá vteřina má své opodstatnění, všechno odsýpá, Cameron výtečně využívá zkratky, nezahlcuje nás balastem a posun v ději, vykreslování světa i postav zvládá naráz, skrze minimum vypravěčských prostředků. Nikam nezmizel pocit úžasu, ta správná dávka hrdinského patosu a  našlapaná akce. Filmaři, kteří mají pocit, že se s kamerou v soubojích musí především hodně škubat, by měli k Cameronovi chodit povinně do učení. Pro mě je zkrátka Avatar stále i po letech a opadnutí prvotního nadšení poctivá osmička, kterou si rád dám zase někdy znova. Akorát bez otravného foukání a rajtování prosím pěkně.

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2021 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest