Jakmile je nějaký horor alespoň trochu známý, musí dostat pokračování nebo remake. Horory jsou jsou levné na výrobu, a pokud ten svůj můžete od konkurence odlišit povědomým titulem, potenciálně dostanete marketingový náskok. Lidé pod schody (The People Under the Stairs) nejsou tak známí jako Noční můra v Elm Street nebo Vřískot, ale pořád patří k výraznějším příspěvkům kariéry Wese Cravena. Vedle snímků Hory mají oči či Poslední dům nalevo vybočují Lidé pod schody z řady tím, že klasické hororové prvky doplňují o sociální komentář.
Film pojednává o chudém chlapci, jehož rodina trpí, když ji krutí domácí bez špetky soucitu vyhodí na ulici. Kluk se rozhodne spolu se dvěma dospělými zloději vloupat domácím do domu. Tam se záhy ukáže, že v tomto případě platí otřepané „navrch huj, vespod fuj. Rádoby nóbl manželé totiž ve svém sklepě zamykají porůznu zmrzačené děti a neváhají vraždit, aby své tajemství uchovali. Sám Craven o filmu říkal, že dům zhýralých domácích reprezentuje celé Spojené státy. Případně uváděl, že vlastně jen zobrazuje extrémní verzi kruté reality, v níž často platí, že by se něco takhle hrozného dít nemělo, ale často se to bohužel děje. Filmoví kritici Lidi pod schody označovali za satiru, karikaturu podobně střižených konzervativců, rovnou jako monstrózní vyobrazení Ronalda Reagan a jeho manželky, popřípadě obecně satirické zrcadlení vrcholného konzumního kapitalismu 80. let, kde absolutní nadvláda volného trhu vede nakonec k násilí.
Remake vzniká v produkci Jordana Peela, který sociální témata a horor míchá s chutí. Dělá to ve vlastních filmech (Uteč, My), stejně jako producent (Candyman, Lovecraftova země, BlacKkKlansman). Scénář píše Ezra Claytan Daniels, jenž dosud pracoval hlavně na seriálech Doom Patrol a Noční obloha. Projekt je na začátku, takže se teprve dozvíme, kdo bude režírovat, vystupovat v hlavních rolích, případě jak se bude nové zpracování lišit od více než třicet let starého originálu.
Titulní foto je ilustrační, z původních Lidí pod schody
Zdroj: Deadline
