Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství dorazil do Česka. Ještě než se mi podaří nějak uceleněji utřídit myšlenky, mám pro vás své první dojmy. A tentokrát nejsou jednoznačně pozitivní.
Pozitiv přitom jde najít na snímku spousta. Doctor Strange 2 dobře vypadá. Marvel se s chutí uchyluje k pobledlé paletě, Strange se naopak nebojí sytých barev. Nechybí mu výrazně komponované záběry, zajímavý design řady situací a specifická identita. Snímek navazuje na první film a opět si nezřídka hraje s různým ohýbáním reality, či toho, jak ji vnímají postavy. Tentokrát je vizuální jazyk filmu laděný dost hororově. Dokonce je tu řada momentů, kdy je Mnohovesmír šílenství na Disneyho poměry až překvapivě nechutný (v pozitivním slova smyslu), nevyhýbá se násilí a grotesknosti a čas od času něco vybafne.
Režisér Sam Raimi si lebedí v praštěném stylu, s chutí diváka baví a kdykoliv může čerpat z hororu, grotesky, slovních přestřelek, vizuálních perliček nebo akce, je Doctor Strange 2 obvykle fajn. Dokonce velice fajn. Potíž je, že všechno okolo je očesané na dřeň, zkratkovité, uspěchané, nedotažené nebo to prostě nějakým jiným způsobem drhne. Na každém rohu zakopáváme o koncepty, postavy, předměty či schopnosti, které jsou buď křečovitě vysvětlované, nebo naopak zůstávají zcela bez povšimnutí, jako by mělo jít o tu nejbanálnější věc na světě. Zvlášť pokud jde o užívání magických sil, tak pro ně neexistují žádná pravidla, prostě se všechno děje tak, jak si to zrovna scénář diktuje. A jakkoliv je to celé zábava, tentokrát příliš nefunguje to, co většinu marvelovek spolehlivě vytáhne k nadprůměru, i kdyby byl zbytek filmu jakýkoliv - postavy. Jednotlivé charaktery jsou především hybateli děje a při zrychleném a povrchním vyprávění postrádá Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství skutečně silný emocionální tah na branku.
Ještě si budu muset urovnat jak mezi sebou všechny klady i nedostatky vyvážit, ale rozhodně mi chybí takové to prvotní nadšení, které dokáže celá řada marvelovek dopřát.
Foto: Marvel
