Tak a je to. Máme za sebou oscarové šílenství, které vygradovalo dnešním udílením zlatých plešounů. Všichni, kdo se o filmy zajímají, budou asi dlouho rozebírat, diskutovat a analyzovat, jak se stalo, že konzervativní Akademie filmového umění a věd přiřkla tolik zásadních sošek žánrovému chameleónovi jménem Parazit. Nejde o to, že by si to jihokorejská pecka nezasloužila, leč známe hodnotitele. Nicméně stalo se a my se můžeme radovat, že letošní předávání Oscarů nebylo nudné (co do výsledků v některých důležitých kategoriích) a že nejprestižnější filmové ceny dostávají do budoucna globálnější punc (doufejme!). Na druhou stranu třeba říci, že ceremoniál, opět bez moderátora, nenabídl nějakou úchvatnou show. Vše proběhlo ve formálním, relativně nekonfliktním a trošku snobském duchu, z něhož lze vypíchnout pouze několik málo pamětihodných momentů.
Politicko-společenská agenda tentokrát nebyla nijak extrémně zdůrazňována. Samozřejmě, že narážky na genderovou, rasovou a jiné nerovnosti padaly, avšak nejednalo se o nic nesnesitelného nebo výrazně rušivého. Děkovačky byly zpravidla umírněné a významně se vymyká pouze trošku rozpačitý projev Joaquina Phoenixe, jenž byl zároveň hodně osobní a emotivní zpovědí. Charismatický herec zmínil témata ekologie, sounáležitosti, společné budoucnosti a v závěru se kriticky podíval i na svoji minulost. Závěrečná slova dost možná nejednoho diváka dojala.
Procítěnou řeč předvedla i vítězka kategorie nejlepší herečka ve vedlejší roli, Laura Dern. Opět ukázala, jaká dáma se z ní stala a že je takřka nemožné cenu jí nepřát.
Režisér Parazita, Bong Joon-ho, asi sám nečekal, jak často se bude vracet na pódium a při každé další příležitosti nezapomněl zmínit, že si to na afterparty pořádně na baru užije. Jeho děkovačka v kategorii nejlepší režisér stojí za to. Obdivná slova směrem k Martinu Scorsesemu a Quentinu Tarantinovi musela oba tvůrce bezesporu potěšit.
Hudební čísla ničím extra nepřekvapila. Otvírák Janelle Monae se celkem povedl a pak už následovala klasická přehlídka nominovaných písní. Ponejvíce pak šokoval Eminem, jehož hudební vložku nikdo nečekal a nutno podotknout, že polovina sálu kývala nevěřícně hlavou, proč pro oslavu známých hudebních motivů zvolili tvůrci právě jeho s písní Lose Yourself, druhá půlka pak zpívala a pohupovala se do rytmu.
Zdaleka nejpovedenější hudební vložku pak měla mladičká Billie Eilish, jejíž překrásná a procítěná verze písně Yesterday legendární britské skupiny Beatles zahřála u srdce. Jednalo se o segment, v němž byly připomenuty osobnosti filmového světa, které nás loni opustily. Kolem tohoto loučení se následně strhla na sociálních sítích trošku mela, poněvadž byl z nějakého důvodu opomenut Luke Perry (a kupříkladu také Cameron Boyce či Sid Haig).
Jak jsem napsal výše. Jednalo se o tradiční oslavu filmu s řadou filmových a hudebních hvězd, ovšem nic, co by se vám vrylo do paměti na příliš dlouhou dobu.
Zdroj: Variety
