I v Io některé elementy podobných bojů o přežití najdeme, ale jsou spíš na okraji zájmu. Po představení postapokalyptické pustiny mají tvůrci daleko větší zájem o filosofické rozjímání nad tím, co to všechno vlastně znamená a jak do toho zapadá lidská bytost. Tempo hodně zpomalí a postavy často dělají něco, nad čím buď rovnou nechápavě kroutíte hlavou, anebo jejich chování sice rozumíte, ale jen obtížně se s ním souhlasí.
Dvojice spolu vede zvláštní rozhovory, které připomínají hru na rozladěný nástroj. Připomíná to běžné dialogy, ale něco je mimo. Možná to souvisí s tím, že postavy dlouho s nikým nemluvily. Možná nám to má naznačit, že zvlášť Sam nevyrůstala nikdy v docela standardních podmínkách a její vnímání světa je dost posunuté oproti tomu našemu. Pokud to tak ale skutečně je, film pro to nedává dostatečně jasná vodítka, takže je docela klidně možné, že jen herci dostali špatné repliky, špatné režisérské vedení anebo špatně hrají. Třetí možnost ale nepůsobí až tak pravděpodobně, protože jak Qualley, tak Mackie mají řadu momentů, kdy si spolehlivě dovedou říct o vaši pozornost.
Dialogy i obrazy se čím dál tím víc stáčejí k filosofii, mytologii a různým vědeckým teoriím o fungování komplexních systémů a jedinců v těch systémech zasazených. Celkově se film utápí ve stále větším lyricismu a po slibné první půli mu v té druhé hodně rychle začne docházet dech. Na jednu stranu je fajn, že se tvůrci odklánění od vyšlapané cestičky, na druhou přinejmenším na mne veškeré filosofování působilo spíš jako prázdná póza, u které není tak docela zřejmé, co přesně se autoři snaží předat za poselství. Ba co víc, jestli to vůbec vědí sami, anebo se jen snaží vyvolat iluzi toho, že se za jednoduchou survival sci-fi schovává něco víc. Přitom kdyby otázky o našem propojení s ostatními lidmi, chování k Zemi atd., zůstaly daleko víc v podtextu, ve filmu by pořád byly a zároveň by působily daleko upřímněji a měly by daleko větší sílu.
Verdikt
Občas se vyplatí dělat zkrátka a dobře zábavu a hlubokomyslné myšlenky nechat ve druhém plánu, kde si je může hledat ten, kdo o to má skutečně zájem. Io rozjímání nad nesmrtelností brouka postupně víc a víc tlačí do popředí a čím víc to dělá, tím víc se vyprávění vleče a rozostřuje. A to navzdory tomu, že ústřední herecká dvojice je sympatická a s vizuálem a atmosférou si tvůrci zajímavě vyhráli.
