Vymítač ďábla z roku 1973 je zaslouženě členem zlatého fondu kinematografie. Nejen, že šlo o překvapivý finanční hit (speciálně s ohledem na to, že začínal jen ve 26 kinech), ale také je to první horor, který byl nominován na Oscara v kategorii "Nejlepší film" (nominací bylo celkem deset, zlatou sošku si tvůrci nakonec odnesli za nejlepší zvuk a adaptovaný scénář).

Na úspěchu projektu má velkou zásluhu jeho režisér William Friedkin. A jak se ukázalo, ten není zrovna velkým fanouškem pokračování z roku 1977 nazvaného Vymítač ďábla 2: Kacíř:

"Řeknu vám tohle, viděl jsem velkou část Vymítače ďábla 2 za těchto okolností. Byl jsem v laboratořích Technicolor, na něčem jsem pracoval a jeden z pracovníků mi řekl, 'Zrovna jsme dokončili Vymítače ďábla 2, chtěl byste se na to podívat?' A já nevím proč, ale šel jsem do té místnosti a posadil se a sledoval to nějakých 40 minut. Je to ta největší sr*čka, kterou jsem kdy viděl. Je to zk*rvená ostuda."

Jsou to sice rázná slova, ale pravdou je, že film, na který dohlédl John Boorman je často označován za jeden z nejhorších všech dob. A to i přes fakt, že Boorman má na kontě dvě nominace na Oscara, takže ho těžko označit za neumětela. Naopak, scenárista William Goodhart zrovna zkušený nebyl a na příběhu je to vidět. 

Co se týče obsazení, to bylo velmi talentované, ale ani to nedokázalo druhé Vymítače ďábla zachránit před tím, aby se z něj stal propadák a podle Friedkina pro něj bylo sledování: "Těch nejhorších 40 minut filmu, které jsem kdy viděl..."

Zdroj: Movies that Made Me