Annihilation
Alex Garland se skvěle uvedl svým znepokojivým debutem Ex Machina. Annihilace se nedočkala tak univerzálně nadšeného přijetí, ale rozhodně je pořád o co stát. Natalie Portman si zahrála vědkyni, která vstupuje do Oblasti X, která se po dopadu meteoritu rozšiřuje a hrozí, že pohltí všechno kolem. Prakticky nikdo se z oblasti dosud nevrátil, a pokud ano, nebyl tak docela v pořádku. Po prostoupení mihotavou bariérou tým výzkumnic docela rychle začne chápat, proč tomu tak je. Snímek je jedno velké podobenství, vyhýbá se doslovnosti, nemá nejrychlejší tempo a místy je až lyrický, takže určitě nesedne každému. I tak byste mu ale měli dát šanci. Celou stopáží prostupuje všeobjímající, hutná deprese, výprava do Oblasti X okamžitě navodí silný pocit znepokojení a cestou spolu s postavami narážíte na celou řadu vizuálně nápaditých výjevů, ze kterých se vám budou kroutit prsty u nohou. Recenze zde.
Děsivé dědictví
Tohle není jen lepší horor než Halloween, rovnou jeden z nejlepších filmů roku a rozhodně byste si jej neměli nechat ujít. Spousta diváků Děsivému dědictví vyčítá, že debutant Ari Aster neustál závěr, ve kterém se výrazně mění tón a zásadním způsobem je zpochybněna interní logika celého příběhu. Na podobné stížnosti jde říct jen: Jděte s nimi k šípku! Závěrečné zaváhání nic nemění na tom, že Hereditary skoro po dvě hodiny neztrácí hypnotickou atmosféru, za kterou by se nemuseli stydět daleko zkušenější režiséři. Příběh pojednává o rodině, která nedávno přišla o babičku, která na všechny měla silný vliv. Po její smrti se začínají dít znepokojivé věci. Přicházejí děsivé noční můry, neuvěřitelné výjevy na okraji zorného pole, další tragédie a nečisté rituály. Snímek skutečně vypráví obrazem, odehrává se v hodně specifickém domě, který všechny události podtrhuje, a i kdyby Děsivému dědictví chyběly všechny nadpřirozené výjevy, pořád by se jednalo o silné rodinné drama, plné prokreslených postav. Toni Colette v hlavní roli by zasloužila plešatou sošku.
