První Deadpool je do značné míry fenoménem. Snímek potvrdil, že je možné nalákat diváky do kina na mládeži nepřístupnou komiksovku. Zapůsobil dotaženou propagační kampaní a příběhem outsidera, který navzdory všem protivenstvím došel až do kin, i proti vůli velkým hollywoodským šéfům. Samotný snímek pak nabídl něco hodně jiného než je u superhrdinských filmů běžné a svou pohádku se šťastným koncem ještě vylepšil skvělým diváckým přijetím. Mít v čele sympaťáka Ryana Reynoldse také neuškodilo. To vše dovedu ocenit, jinak ale osobně nesdílím nekritické nadšení, které se jednička z mnoha směrů dočkala.

Hodně jednoduchý děj je ozvláštněný jen tím, že je vyprávěný ve zpřeházeném pozadí, akce je málo (hlavně vzhledem ke skutečnosti, jak řeznicky se Deadpool prezentuje) a humor podle mne příliš nefungoval. Místo skutečných vtipů si často tvůrci vystačili jen s odkazy na nejrůznější popkulturní fenomény a ještě s odkazy nikterak převratnými. V součtu tak jedničku vnímám jako zajímavý pokus, který ani zdaleka nevyužil svůj potenciál. Je tak skoro s podivem, o kolik lepší mi připadal Deadpool 2, i když jde svým způsobem o to samé, jen v maličko dražším kabátku.

Jakkoliv Deadpool 2 při návštěvě kina bavil, pořád jde o spotřební zábavu, která stojí hlavně na nejrůznějších průpovídkách, a tak se po východu ze sálu hodně rychle vytrácet z hlavy. Proto je o to obtížnější přesně definovat, co přesně je tentokrát vlastně lepší. Ale pojďme se o to pokusit.

Po příběhové stránce si opět Deadpool vystačí s velkou úsporností. Začne to jedním hodně velkým klišé, které do značné míry podkopává první film. Hrdina ale zkrátka potřebuje nějakou motivaci a scenáristy asi nic lepšího nenapadlo. Sami si z toho tradičně dělají legraci. To co následuje, je příběh o tom, jak Wade Wilson hledá místo, kam by mohl patřit a jak se snaží stát skutečným hrdinou. Tedy někým, kdo nezištně pomáhá druhým, nejen pomstychtivým parchantem, který při své krvavé vendetě shodou okolností vraždí primárně zloduchy.

To, že Deadpool potkává nové lidi (mutanty), je rozhodně prospěšné. Okamžitě si má s kým nahrát na smeč, komu se posmívat, popřípadě být sám popotahovaný za svoje nejapné poznámky. Postavě je dost, takže je ve vzájemných výměnách i značná míra rozmanitosti. Velkou klasikou je už od prvního dílu Colossus (Stefan Kapicic) jehož slušňáctví a staromódnost jsou v krásném protikladu s Deadpoolovou neomalenou drzostí. Nováčci nicméně také nezaostávají.

Celý film se vlastně do velké míry točí kolem mladého Russella (Julian Dennison), jehož mutaci okolí nepřijalo zrovna s nadšním a ocitá se rychle na šikmé ploše. Právě Deadpoolova obhroublá nátura by mohla k tomuhle výrostkovi proniknout a samozřejmě že malý kluk probouzí v našem hrdinovi cosi lidského, což je vždycky plus, aby děj mohl mít to staré známé srdíčko, na které se Deadpool snažil sázet už v jedničce. To má sice i svoje stinné stránky, ale o tom později.

Tým X-Force, který dá Deadpool dohromady, aby měl tentokrát sílu zvítězit, dává asi vůbec nejvíc prostoru k nejrůznějším popkulturním narážkám, a to jakým způsobem jej tvůrci zpracovali, je skutečně kouzelné. Nejvíc z celé skupiny vyčnívá Domino, která je sympatická už jen díky charismatické představitelce Zazie Beetz, ale když zapojíte její „schopnost“ mít za všech okolností neuvěřitelné štěstí, je z ní tuze zábavná postava. Josh Brolin jako antagonista Cable je po většinu filmu za nezničitelného Terminátora, a tak příliš nemá čím oslnit, nicméně v akčních sekvencích je patřičně nezdolným protivníkem.