Už je tomu skoro neuvěřitelných patnáct let, co se tehdy dvaatřicetiletá Renée Zellweger nemohla nasoukat do těsných kalhot a zasáhla tak celou generaci. Postava Bridget Jonesové zaujala nekompromisním humorem, s nímž zvládala životní trable podobně jako spousty žen v letech, kdy už svůj život musejí začít trochu řešit. Spisovatelka Helen Fieldingová prostě stvořila fenomén. A tehdy debutující režisérka Sharon Maguire stála za kvalitní adaptací, jež se zařadila mezi nejlepší a nejprofláklejší romantické komedie třetího tisíciletí.

Druhý díl, který se objevil o tři roky později, už takovým hitem zdaleka nebyl a dlouhé roky jsme pak o Bridget neslyšeli. Pak už ale občasné zvěsti o chystaném třetím díle prosvítaly stále častěji, stejně jako obavy o jeho kvalitu. Obzvláště poté, co Hugh Grant, dnes už dávno za zenitem a hrající téměř v čemkoli, odmítl účast kvůli špatnému scénáři. Jenže neuvěřitelné se stalo skutkem a třetí Bridget je opravdu dobrá! V čem přesně?

Jak název napovídá, tentokrát se hlavní hrdinka nebude topit pouze ve svých zmatených vztazích, ale čeká ji řešení ještě o trochu komplikovanější záležitosti – dítěte, jehož otec je tak trochu otazníkem. Standardně osamělá Bridget se totiž zapletla nejen se starým známým Markem Darcym (kterého opět ztvárnil, tentokrát trochu sešlý, Colin Firth), ale i s okouzlujícím milionářem Jackem (vděčná role pro Patricka Dempseyho). Tahle zápletka nezní kdovíjak originálně, a když řeknu, že z ní plyne spousta humorných situací, nejspíš se znechuceně ušklíbnete, že tohle fakt vidět nepotřebujete. Ale to by byla chyba, jelikož tvůrci si byli banálnosti základního motivu jasně vědomi a berou ho s potřebným nadhledem. Vtipy jsou svěží a překvapivě netrapné.

Těžko říct, které všechny faktory stojí za obrozením slavné zoufalky. Možná návrat Sharon Maguire na režijní stoličku, kterou u dvojky vynechala. Nebo slavná Emma Thompson, která kromě vedlejší role drsné gynekoložky i spolupracovala na scénáři, v němž má opět prsty i autorka knižní předlohy. Anebo snad sama Renée, která si v posledních letech dávala pauzu a místo hraní plnila titulní strany bulvárů kvůli nepovedeným plastikám. Tady jí to ovšem zase jednou sluší a padesátku na krku byste jí nehádali. Ať budete chtít úspěch připsat komukoli, zaslouží si ho bezesporu všichni jmenovaní.

Film totiž funguje přesně v tom ohledu, v němž byla jednička nejsilnější – totiž jako generační výpověď, zasahující rozpoložení žen napříč širokou věkovou skupinou. A suchý anglický humor se zase líbil těm několika odvážným mužům, kteří první díl viděli (či spíše museli vidět, ehm). Kde jednička skončila, tam trojka pokračuje a nebojí se dotknout aktuálních témat (hudební festivaly, korporace, hipsteři) při zachování vtipnosti a feel-good atmosféry, tudíž nepřestanete věřit, že se Bridget z těch svých trablů nakonec určitě nějak vyseká. Revoluci v žánru nečekejte, ale zatím nejlepší romantickou komedii roku ano. Stejně jako vyšlapanou cestičku dalším pokračováním. Jestli na nějaké skutečně dojde, to se ještě uvidí, každopádně pokud ano, tak už se vyrazit do kina tolik bát nebudu.

Verdikt

Bridget je překvapivě taková, jaká být má, a ne taková, jakou jsme čekali. Návrat slavné postavy po dvanácti letech zapomnění probíhá v duchu příjemně plynoucího romcomu ze starých časů. Příjemná zábava nejen pro dámy!