Původní Star Wars byly naprosto přelomovým filmem. Stály u zrodu moderních blockbusterů, tak jak je známe dnes, výrazně posunuly hranice trikových technologií, protlačily fantastiku do mainstreamu a především daly světu hrdiny, estetiku a mytologii, které si zamilovaly generace fanoušků po celém světě. Prequelová trilogie už nebyla přijatá s tak jednoznačným nadšením, ale pořád si své příznivce našla a přivedla do světa Hvězdných válek ohromné množství nových (převážně mladších) fandů. Teď se slavná značka vrací ještě jednou. Tentokrát už bez otce zakladatele, George Lucase, leč pod dohledem J.J. Abramse, ultimátního fanouška, který se propracoval z kinosálů až na režisérskou židli. Ten dostal šanci splnit tajné tužby všech dosavadních fandů, ale také zlákat na stranu Síly úplně novou generaci diváků, kteří se do předaleké galaxie zatím nikdy nevypravili.
Síla se probouzí asi třicet let po Návratu Jediů. Na troskách poraženého Impéria vyrostl První řád, který není o nic méně agresivní a lačný po moci. Snaží se získat kontrolu nad celou galaxií a v cestě mu stojí už jen nepočetné řady bojovníků tzv. Rezistence. Skutečnými hrdiny jsou však Finn (John Boyega) a Rey (Daisy Ridley). On je bývalý Stormtrooper (voják Prvního řádu), který dál nedokáže vykonávat nemilosrdné rozkazy, ona opuštěná sběračka šrotu uprostřed pustiny. Ani jeden z nich se netoužil zaplést do meziplanetárního souboje dvou kolosálních mocností, avšak když dojde na lámání chleba, oba dva dokážou vztyčit bradu a nasadit život za správnou věc.
Přiznám se, že původní Hvězdné války jsem už delší dobu neviděl a podrobnosti mám malinko mlhavé. Jasně si ale vybavuji, co pro mne už od útlého věku znamenaly. Už od prvního setkání s Epizodou IV se staly synonymem pro epické vesmírné dobrodružství a zároveň otevřely bránu do rozsáhlého světa, který je jako žádný jiný. A přesně ty samé pocity se teď podařilo opět vyvolat J.J. Abramsovi. Už při úvodní fanfáře jsem se přistihl, že se mi na tváři rozlil bezdůvodný blažený úsměv. A už prakticky nezmizel. Síla se probouzí je přesně to, co chci nejen od Hvězdných válek, ale také od filmového zážitku obecně.
Od první scény jsme po hlavě vrženi do děje a bez zbytečných řečí je jasné, jak nebezpečný je První řád, a proč by se mu vše živé mělo postavit. Zároveň okamžitě chápeme, že vzdor není zadarmo. A Abrams ve vypravěčské úspornosti pokračuje i nadále. Rychle se pohybujeme z místa na místo, sledujeme několik paralelních dějů a vše do sebe okamžitě zapadá. Události jsou neustále v pohybu. Hrdinové jsou na nohou, První řád je stále blíž dosažení svých cílů a nepolevuje v neustálých útocích.
Akčních scén je opravdu mnoho a stojí za to. Abrams kašle na soudobé tendence a místo zběsilého stříhání nabízí dlouhé záběry, při kterých nechá jednotlivé situace hezky vyniknout, takže oceníme práci choreografů i trikařů. Osobní souboje jsou přirozeně hrubé a intenzivní, oprostily se od nadpřirozeného baletu, ve kterém si docela libovala prequelová trilogie. Když už dojde na světelné meče, je to za odměnu a intenzita okamžiku je vyšponovaná na maximum. Při leteckých bitvách kamera dělá spolu se stíhačkami psí kusy, ale nikdy nás nepřipraví o perfektní přehled a v širokých záběrech nás impozantní scenerie nechá plně vychutnat.
I chvíle relativního klidu jsou neposedné a prosáklé energií. Postavy poznáváme za pochodu, buď skrze činy nebo ve věcných dialozích, které jdou k věci, jsou vtipné, smysluplně nás seznamují s fungováním okolního světa nebo tu a tam nenápadně zabrnkají na nostalgickou notu. To všechno navíc v překrásných přírodních lokacích nebo do posledního detailu dotažených kulisách. Svět kolem dýchá životem, pořád je na co koukat, pořád je někde na plátně příležitost se kochat a žasnout. K tomu přispívají velkorysá kamera Daniela Mindela i důsledné lpění na praktických efektech, které není jen marketingovým tahákem, ale skutečně hodnotnou filmařskou investicí, která pomáhá prohloubit iluzi dalekého světa.
Noví hrdinové si mne okamžitě získali. Pilot Rezistence Poe Dameron (Oscar Isaac) je zapálený pro věc, sebevědomý, zkušený a nechodí kolem horké kaše. Rey je kráčející protimluv. Na první pohled drobná a křehká, s nevinnou tvářičkou. Na její samotě je něco smutného, po vyrůstání bez dospělých v ní zůstalo cosi dětského a naivního. Na druhou stranu je zřejmé, že se o sebe dokáže postarat, že nepotřebuje žádného prince na bílém koni, nenechá si radit a ji život naučil, jak se v boji vypořádat s o hlavu větším protivníkem. A paradoxně nikdy neztrácí optimismus. Finn nedokázal být nástrojem zkázy Prvního řádu a je evidentně emocionálně zjizvený. Přesto jej nikdy neopouští frackovitá troufalost a smělost, rychlá vyřídilka a okázalé naparování. Místy je to ale docela ťunťa a má srdce na pravém místě, takže jeho hrdinská póza nikdy nezačne být otravná.
Padouch Kylo Ren (Adam Driver) je těkavá síla, od které nikdy nevíte, co čekat. Je mocný a bezcitný, odhodlaný dosáhnout svých cílů, ale také o sobě pochybuje nebo podléhá emocím. Ostatní nové postavy plní spíše vedlejší úlohy, což z velké části platí i pro hrdiny původní trilogie. Jsou tu proto, aby příběh spojili s dosavadními událostmi, připomněli nováčkům, že svět je daleko větší, než by se na první pohled mohlo zdát. Občas zazáří, ale jinak nechávají jeviště mladým. A to platí i pro roboty – droidem číslo jedna je tentokrát kulatý roztomilouš BB-8, kterého nejde nemilovat. Pokud ale na základě trailerů hádáte, že jedna ze starší postav přeci jen dostala víc prostoru než ostatní, hádáte správně.
Film se v nostalgii nikdy netopí a i pro nové diváky bude podle mě dobře srozumitelný. I tak si ale Síla se probouzí bere možná až příliš motivů, konceptů a dějových struktur z původní trilogie, především pak z Epizody IV. Je to viditelně tvůrčí záměr, taková poklona Lucasovi a nenásilný způsob, jak se za starou trilogií ohlédnout. Nijak výrazně to neruší, přesto si kacířsky říkám, jestli by Síla se probouzí nebyla ještě o chlup silnější, kdyby Abrams v některých bodech místo vzdávání holdu nepřišel s něčím naprosto nečekaným. Dějová kostra je osekaná na dřeň a při zpětném přemítání v ní asi půjde najít drobné logické lapsy a příliš velké náhody, nicméně film je vyprávěný tak sebevědomě a v takovém tempu, že v daném okamžiku si není možné jakkoliv stěžovat. A kdo ví, třeba by složitější děj lahůdkově načasované vyprávění akorát zbytečně brzdil a kazil tak tuhle ultimátní dobrodružnou horskou dráhu.
Jedinou opravdu legitimní pihou na kráse tak jsou dialogy, které by tu a tam zasloužily jemně doladit, zvlášť v některých nostalgických momentech, kdy se autoři nechali strhnout fandovským pomrkáváním na minulost, místo toho, aby přirozeně sloužili dané konverzaci. Takové repliky zbytečně vytrhávají z fiktivního světa. Jenže žádný film není dokonalý a tenhle k tomu má alespoň nechutně blízko. Každičká vteřina je obrovská radost, v každé scéně dělá film přesně to, co chci, aby udělal, nebo mne příjemně překvapí a nabídne ještě podstatně zajímavější alternativu. Nikdy nezklame a nesrazí nastolenou laťku. Energie je tu na tři dobré filmy, zajímavých postav taky. S hrdiny jsem jásal i trnul, užíval si adrenalinovou výpravu napříč galaxií, smál se, trpěl i jásal při každém malém vítězství. Hned po skončení jsem měl chuť film okamžitě vidět znovu, nemůžu se dočkat dalšího dílu a obecně jsou pro mne Star Wars: Síla se probouzí nejintenzivnějším filmovým zážitkem snad od Společenstva prstenu.
