Richarda Ayoadeho není třeba čtenářům dlouho představovat. Znají jej jako popleteného „ajťáka“ Mosse z dnes už klasického britského sitcomu The IT Crowd. Ovšem Ayoade má mnohem větší ambice než jen sedět za počítačem. Píše scénáře, točí videoklipy a hlavně režíruje. Před čtyřmi lety debutoval filmem Jmenuji se Oliver Tate a letos představuje svůj druhý snímkem nazvaný Dvojník, který rozhodně stojí za pozornost.
Děj Dvojníka se odehrává v blíže neurčené době a zemi. Mladík Simon James pracuje jako zcela bezvýznamný úředník vykonávající nesmyslnou práci, pro své kolegy a nadřízené je totální nula, matka jím pohrdá a jeho tajná láska, dívka Hannah, ho zcela přehlíží. Náhle se v práci objeví nový kolega James Simon, který je Simonovým dokonalým dvojníkem, akorát je o něco průbojnější a odvážnější. James si postupně všechny omotává kolem prstu a k Simonově zděšení mu dává přednost i Hannah.
Richard Ayoade se nechal inspirovat stejnojmennou novelou ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, ovšem ve Dvojníkovi najdeme i další inspirační zdroje. Film nabízí směsici humoru a kafkovské absurdity, ovšem ačkoli to Ayoade neuvádí, je tu znát také vliv jedné z nejdepresivnějších pohádek Hanse Christiana Andersena, Stín.
Richard Ayoade jako režisér používá minimalistické prostředky, hraje si se světlem, stínem i hudbou. Díky tomu všemu má Dvojník velmi specifickou atmosféru, která bezvadně vynikne hlavně v temném kinosále. Režisér měl také velké štěstí při výběru herců, kteří jsou absolutně dokonalí.
Především tedy představitel hlavní dvojrole Jesse Eisenberg odvádí naprosto precizní herecký výkon, za který si – zcela právem – určitě odnese spoustu cen. To, co předvádí na plátně, je jednoduše něco neuvěřitelného, hlavně jeho reakce na sebe sama, které mají neskutečnou chemii. Ano, je to samozřejmě hodně stylizované herectví, nicméně do bizarního světa filmu to zapadá a hlavně – Eisenberg nikdy nepřekročí pomyslnou hranici, kdy už by začalo jít o přehrávání. Ani ostatní herci se určitě nemají za co stydět, byť – s výjimkou Mii Wasikowské jako Hannah – jde především o štěky. Mia Wasikowska ovšem Eisenbergovi příjemným způsobem sekunduje.
Verdikt
Richard Ayoade natočil film, který lze doporučit každému, kdo má rád netradiční atmosféru a smysl pro bizarní a černý humor. A hlavně se nebojí neotřelých filmů.
