Režisér Dave Boyle (Rodina nindžů, White on Rice) připravuje nové zpracování klasického hororu Kairo (mezinárodně známý jako Pulse – Puls). Scénář napsal Luke Piotrowski, který má za sebou zajímavé horory Temný dům a Hellraiser 2022. O nové verzi zatím nemáme žádné podrobnosti. Jisté je pouze to, že má jít o „reimaginaci“, která představí vlastní postavy a zasadí děj do současnosti.
Původní snímek Kairo natočil Kiyoshi Kurosawa, byl součástí nové vlny japonského hororu a do kin byl uveden v roce 2001. Děj se točil kolem skupiny mladých lidí z Tokia, kterým začali záhadně mizet kolegové, strašila je zvláštní webová stránka a svět kolem nich se začínal rozpadat.
Příběh postupně odhaluje, že v záhrobí došlo místo. Duše zesnulých pronikají prostřednictvím internetu do světa živých a přinášejí s sebou děsivé odhalení: Smrt je ve skutečnosti věčně trvající stav kompletního osamění, který si každý zesnulý plně uvědomuje. Duchové tímto vědomím postupně infikují živé, kteří pozvolna ztrácejí vůli žít. Lidé se snaží spirituální průsaky zalepit, ale neúspěšně. Existenciální prázdnota čím dál tím víc smrtelníků nutí k sebevraždě. Ti, kteří ji nespáchají, ustávají v jakékoliv činnosti, až se změní v pouhý stín a rozpadnou na prach. Depresivní nákaza se šíří a celé Tokio se pomalu proměňuje v apokalyptické město duchů.
Film nebyl takovým hitem, jako třeba Kruh, avšak stal se kultovním. Kurosawa reagoval na deziluzi, která v japonské společnosti v 90. letech panovala, vyjadřoval se k pocitu izolace lidí ve velkoměstech a další bariéře, kterou mezi lidi začal stavět nástup mobilních telefonů a moderních internetových technologií. Diváky poutala lezavá atmosféra, pomalé vyprávění a konstantní pocit znepokojení, který nahrazoval lekačky.
Hollywood už se jednou film pokusil remakovat v roce 2006, ale tehdy z toho vylezla jen laciná duchařská vyvražďovačka, která do značné míry zahodila kvality originálu a nahradila je žánrovou tuctovostí. Určitě je na místě se obávat, že nový remake dopadne podobně, nicméně vliv technologií, pocity osamělosti i existenciální tíseň se ve společnosti během posledních pětadvaceti let natolik vyvinuly, že by na jejich základě určitě šlo vyprávět svébytný nový příběh.
Titulní foto je ilustrační, z remaku z roku 2006
Zdroj: Deadline
