Text může obsahovat menší spoilery pro sérii Wonder Man!
S Marvel seriály je to těžké. Agenti SHIELDu byli klasickou žánrovou seriálovou produkcí své doby a nějaká náročnější měřítka z dnešního pohledu nesnesou. Seriáloví Defenders, tedy Daredevil, Jessica Jones a spol., měli klasický Netflix problém, kdy řada z nich začínala slibně, ale podrážela si nohy uměle nataženou délkou a úpadkem ke stejnosti.
S přechodem seriálové výroby pod stejné vedení, které dělá filmy, se toho hodně změnilo. Seriály začaly patřit do provázaného hrdinského světa, objevovaly se v nich filmové postavy a podstatně narostly rozpočty. Vlastně jsme měli dostat filmy s delší stopáží. Zároveň tu byl příslib, že televizní minisérie Marvelu rozvážou ruce. Že pořádný prostor dostanou postavy, co by možná neutáhly multimilionový celovečerák. Že bude moci studio žánrově a vypravěčsky experimentovat. Že bude prostor pro složitější děj, introspekci postav, komplexní témata, či složité vztahy.
Výsledky byly často rozpačité. Marvelu dál fungoval casting. Staří známí mohli víc zazářit, nové postavy dokázaly získat diváky na svou stranu. Ale problémů byla pořád spousta a ani těm nejvýraznějším sériím jako jsou WandaVision, Loki či Agatha za vším schovaná se nevyhnuly potíže.
I ty nejodvážnější série se většinou neubránily pokušení cpát akci a vizuální efekty do míst, kde by se příběh spolehlivě obešel bez nich. Spousta trikových záběrů přitom byla na dost slabé úrovni. Ani relativně krátké série se tu a tam nevyhnuly dojmu, že jde o film uměle nafouknutý na delší stopáž. K tomu sériím škodilo, když kolem nich Marvel vyvolal očekávání na úrovni filmu, a pak fanoušci každý týden dostali zkrátka „seriálovou epizodu“. V zásadě zajímavou v rámci celé sezony, nebo při nezávazném sledování, ale nevyhnutelně zklamávající, pokud má jít o odpověď na týden nafukovaný hype.
Není tajemstvím, že se do většiny sérií při výrobě hodně vrtalo. Filmaři měli pevně dané pokyny o tom, jak musí příběh zapadat do širšího marvelovského univerza. Z nejrůznějších důvodů se premiéry jednotlivých titulů posouvaly, a pak náhle bylo potřeba některé pasáže přetáčet, aby stále dávaly smysl vedle navazujících filmů či seriálů. Narychlo šité, levné úpravy se projevily na technické kvalitě zpracování i v samotné úrovni vyprávění.
Jindy se předělávalo proto, že Marvel nebyl spokojený s kvalitou. Vedení kvůli vyššímu počtu produkcí nemělo najednou čas na všechno dohlížet. Projekty se kvůli oznámenému kalendáři či navazujícím pokračováním točily bez dokončené přípravné fáze. A na případné problémy se přišlo příliš pozdě a najednou bylo třeba předělávat. Za míň peněz, narychlo a třeba s úplně jinými tvůrci. Ti mohli mít na látku úplně jiný pohled, ale zároveň jim svazovaly ruce některé už natočené scény. Nejedna série tak má krom slabě odvyprávěných pasáží i dějové linky, které bez vysvětlení nikam nevedou.
Protože se postavy vracely v dalších projektech, měla málokterá série uspokojivé završení. Spíš se u diváků dostavil pocit, jako by se měli dočkat na Disney+ další epizody, která nikdy nepřišla. Příležitostní diváci marvelovek seriály začaly brát jako „povinný domácí úkol“, který si museli za trest nastudovat, pokud chtěli pochopit chystaný film v kině. Skalní Marvel fans naopak byli rozmrzelí z toho, že události řešené v seriálech filmy z velké části ignorují. Často právě proto, aby se chytali i sváteční diváci. Nebo jednoduše proto, že spolu tvůrci filmů a seriálů nebyli nijak zásadně v kontaktu a jen marketingové oddělení dál tvrdilo, že spolu všechno úzce souvisí.
Wonder Man: Marvel po pěti letech povolil opratě a zázraky se dějí
V kontrastu s tím vším Wonder Man působí jako zjevení. Jde o autorskou vizi a ucelené dílo. Po všech stránkách. Diváci nemusejí vědět vůbec nic o světě Marvelu, aby si sérii mohli užít. Ta přináší ucelený příběh, s narativním a emocionálním vyvrcholením. Ústřední protagonista má přirozeně kam pokračovat, ale pokud by jeho příběh skončil takhle, bylo by to zcela uspokojivé. Případná „dvojka“ by nicméně nepřinesla jen více téhož, ale z podstaty věci hodně jinou podívanou, protože výchozí podmínky se změnily.
Děj aktuální série je zasazený do současného Los Angeles, kde herci Simon Williams a Trever Slattery usilují o role v chystaném filmu Wonder Man a při tom mezi nimi postupně vzniká přátelství. To je všechno. Sice se dozvídáme, že Simon (Yahya Abdul-Mateen II) oplývá nadlidskými schopnostmi, avšak nijak po nich netouží a nejraději by je neměl. Přinášejí mu jen negativní pozornost, kterou by rád vyvolával výhradně svým hereckým uměním.
Osmidílná série je lidské drama s komediálním tónem a po celou dobu se toho upřímně drží. Když už na nějaké používání nadlidských sil dojde, je to přirozené pro danou situaci, v omezeném měřítku a nikterak oslnivé. Vlastně spíš jako výjev z nějakého hororu. Tvůrci se svého pojetí vzorně drží a nemají potřebu jakkoliv uspokojovat milovníky akční superhrdinské zábavy. Prostě si stojí za svým příběhem.
Ten je veskrze lidský, postavený na postavách. Ty jsou plastické. Nikdo v příběhu není stoprocentní padouch nebo hrdina. Simon si vás dokáže získat, chcete mu fandit, zároveň chápete, že to s ním kolegové mají těžké a pro rodinu je z určitého úhlu pohledu jen přítěží. Trevor „Mandarin“ Slattery (Ben Kingsley) za své životní hříchy pykal dost a teď by jen chtěl v poklidu ukázat, že jeho herecké schopnosti sahají dál, než k předstírání terorismu.
Když všechno seškrtáme na dřeň, chce vlastně dvojice jen dobře dělat svou práci a najít nějaké smysluplné mezilidské vazby. A pro silný seriálový zážitek to bohatě stačí! Dostali jsme lidský příběh plný uvěřitelných, procítěných emocí. Wonder Man umí rozesmát, rozesmutnět i dojmout. Je pečlivě napsaný a stojí primárně na vynikajících výkonech Abdul-Matteena a Kingsleyho. A ty jsou opravdu jedinečné. Scény, kde postavy předvádějí v jednu chvíli špatný herecký výkon, jen aby o chvíli později „zabraly“ a nahnaly vám husí kůži, to je něco opravdu úchvatného.
Kdybych měl něco vytýkat, tak vlastně jen drobnost. Osobně bych možná přidal o trochu víc nadhledu do toho, jak je vykreslená herecká vášeň ústředních protagonistů. Série si z Hollywoodu hodně střílí, své postavy neváhá shodit a je patrné, že se snaží především nabídnout jejich vlastní pohled na život. Místy jsem ale přeci jen měl pocit, že si i tvůrci seriálu (Destin Daniel Cretton a Andrew Guest) upřímně myslí, že jsou herectví a vyprávění příběhů „něco víc“. Nechci nijak zpochybňovat to, jak velkou a zásadní roli umění v lidské kultuře hraje. Ale tohle už za mě trochu hraničilo s naivními proslovy z Oscarů, kde ocenění bájí o tom, jak jejich profese hýbe světem víc, než cokoliv jiného.
To je ale opravdu jen drobná výtka, ve stínu všeho toho, co se povedlo. Oproti jiným marvelovkám má Wonder Man dokonce i výrazné vizuální zpracování. Děj se odehrává vesměs v bytech, na obyčejných ulicích, v kancelářích nebo ateliérech. Přesto drtivá většina scén vypadá vizuálně podstatně poutavěji, než nejrůznější fantaskní lokace a trikové výjevy, co jsou k vidění v jiných seriálech.
Vděčíme za to viditelnému filmařskému záměru, co je věnovaný rámování scén, nasvícení a práci s kamerou. A co je možná důležitější, Wonder Man naštěstí nemá takový ten rozpatlaný, mlžný „filtr“ co zamořil velkou část předchozích marvelovek. Ty se bohužel často připravují tak, že se scény točí souběžně z různých úhlů, aby se daly záběry volit až ve střižně. A hodně se počítá s vkládáním triků a dodatečných záběrů. To znamená, že se všechno musí svítit, zaznamenávat a barvit podobně neutrálním způsobem, aby do sebe rozmanité dílky zapadaly a postprodukce nebyla příliš složitá. Daní za to je unifikované vizuální zpracování bez špetky vzruchu.
Výborným rozhodnutím bylo i zveřejnit celou sérii naráz! Nehrozí, že by libovolná epizoda působila jen jako neuspokojivý předkrm a emoce mají šanci na přirozený vývoj před našima očima. Čtvrtá epizoda je prakticky bez hlavních postav, celá zasazená do minulosti a natočená černobíle. Při týdenním vysílání by odskočení od hlavní dějové linky dokázalo otrávit, při „bindžování“ jde naopak o velmi sympatické zpestření.
Navázání na širší svět Marvelu je využito v naprosto ideální míře. Když jiné filmy a seriály znáte, tak je pro vás Wonder Man trochu výrazněji „vystínovaný“, ale zároveň se minisérie univerzem nenechá zotročovat a dbá na to, aby nabídla dobrý příběh, který sám o sobě obstojí v široké televizní konkurenci. A to se zatím žádnému jinému Marvel seriálu takhle úspěšně nepodařilo. Takže klobouk dolů a doufejme, že bude mít Marvel odvahu věřit výrazným autorským vizím i nadále.
Foto: Marvel
