Richard Linklater se každých devět let vrací s Ethanem Hawkem a Julie Delpy k spřízněným duším Ethanovi a Céline. Jeho (zatím) trilogie Před úsvitem/soumrakem/půlnocí ho proslavila jako jednoho z nejminimalističtějších a zároveň nejpřevědčivějších dramatických tvůrců. Samozřejmě ale v mezičase natáčí i další projekty, které vynikají svou různorodostí a liší se mírou zájmu filmové veřejnosti. Občas se dočkají diváckého úspěchu (Škola rocku), občas maličko zklamou (animovaný Temný obraz) nebo úplně prošumí (Já a Orson Welles). Jak je na tom Bernie?
Jeho příběh se velmi zlehka a svižně zároveň rozjíždí jako biografie člověka, kterého měli všichni rádi, nikdo proti němu neřekl jediné křivé slovo, a který svou prací v pohřební službě rozjasňoval pozůstalým ty nejsmutnější chvíle. Bernie Tiede (Jack Black) byl zkrátka miláčkem texaského městečka Carthage a některé z truchlících vdov ho měly pro jeho dobrotu raději trochu jinak, než je v obyčejném obchodním vztahu běžné. Jednou z těch, kterým sympatický dobroděj přirostl k srdci, byla i zatrpklá Marjorie (Shirley MacLaine). Tu naopak nemá rád prakticky nikdo a její věčně protivné chování celou oblast pobuřuje. Ve chvíli, kdy se přátelsky sblíží s Berniem, všechny to proto překvapí. A když se hlavní hrdina začne starat o veškeré její obchody i majetek, zůstává otázkou, jak dlouho dokáže mírumilovný tlouštík snášet takhle jedovatou osobu.
Přestože se to podle popisu nezdá, je Bernie točený částečně dokumentární formou. Příběh chlapíka ze smutného řemesla se totiž skutečně odehrál, a přestože z jiných zdrojů můžete načerpat obšírnější přehled všech událostí, záměrně jsem určitá fakta zamlčel, abych nekazil případný zážitek z filmu. Jinak je ale snímek výrazně hořkou komedií, která stojí a padá s hlavním představitelem. Jack Black si užívá upřímného pana Tiedeho až do posledního kývnutí hlavou a sledovat jeho mírná gesta nebo blahosklonné proslovy je radost, i když zrovna nejste fandové jeho excentrického gestikulování. Tady jde totiž o přesný, umírněný výkon, na který ani taková Shirley MacLaine nemá moc jak nahrávat, protože jde do jisté míry o střídmou one-man-show. Jenže co dalšího může film nabídnout?
Dějová premisa totiž není rozvětvená natolik, aby utáhla půldruhou hodinku. Ve výsledku se jedná o hořkosladkou historku, která sice pobaví a zaujme, ale na konci po ní zůstane trochu prázdný pocit. Těžko proto soudit, co k ní vedlo právě Richarda Linklatera, který z jednoduchých vyprávěnek umí udělat strhující dialogové perly. Tady bohužel nemá tak úplně kde brát. Hlavní dvojice si občas příjemně nahraje, ale všemu chybí nějaký větší náboj.
Dočasně ho dokážou dodat prostřihy na současné obyvatele města Carthage, kteří vyplňují již výše zmíněnou polodokumentární škatulku. Pokusy o objektivní náhled jsou v podání roztodivných a značně bezprostředních osůbek místy vskutku neodolatelné. Jestli pár dokumentárních vstupů a Blackův výkon stačí, to ať si každý divák posoudí sám. Pro mě film zůstal někde na půl cesty.
Verdikt
Bernie je přiměřeně zábavná hříčka, která se očividně pokoušela sdělit i „něco víc“. Vzhledem k jednoduchosti celé zápletky ale tahle snaha naráží, a to i přes labužnický výkon Jacka Blacka.
