Francouzské drama Život Adèle je pro mne bez debat filmem roku 2013. Je to film, který musíte vidět, i kdybyste nechtěli. O Životě Adèle se mluvilo od jeho slavné výhry na filmovém festivalu v Cannes a nyní mohu potvrdit, že pověsti opravdu nelhaly. Velmi mě těší, že jsem snímek mohl vidět jako jeden z prvních diváků na queer filmovém festivalu Mezipatra (pozvánka na festival).
Mladičká Adèle žije se svou rodinou běžným životem, od kterého očekáváte takové ty běžné věci, jako jsou chození do školy, pokec s kamarádkami, vyhlídka na maturitu a očekávání života v dospělosti. Stačí však jedno letmé ohlédnutí za tajemnou dívkou s modrými vlasy a všechno je jinak…
Víc prozrazovat nebudu, abych vám nekazil překvapeni. Život Adèle je strhující divácký zážitek, i když jde facto o docela obyčejný příběh jednoho vztahu. Ovšem právě tahle „obyčejnost“ je to, co Životu Adèle přineslo světovou slávu. Nepřikrášlenost. Civilní pojetí. Dokumentárnost. Ve filmu není ani jeden jediný okamžik, u kterého byste si řekli: „Tak tohle vyznělo docela falešně.“ Nic takového.
S civilním pojetím souvisí absolutně přesná režie Abdellatifa Kechicheho. Režisér vás od začátku vtáhne do svého filmu a už vás nepustí. Ani si nevšimnete, že mezitím uběhly tři hodiny. Ano, stopáž je na první pohled děsivá, ale vůbec to nepoznáte, tak moc dokáže film vtáhnout. Tomu ostatně pomáhá i kamera Sofiana El Faniho, která se soustředí hlavně na detailní a polodetailní záběry obou hereček. Záběrů-celků je minimum, ale i ty jsou výborné (např. záběr na dav na prideu). Kamera pracuje dokumentárním stylem, vše působí dojmem opravdovosti.
Obě herečky, jak Adèle Exarchopoulos, tak Léa Seydoux, si bez pochyb zaslouží nejvyšší uznání. Chemie mezi nimi se jednoduše nedá popsat, je úžasná. Obě herečky se narodily jedna pro druhou a Adèle Exarchopoulos prakticky nesleze z plátna. Sledovat jejich bouřlivý vztah je divácký zážitek, na který dlouho nezapomenete. Včetně sexuálních scén, které ale tvoří pevnou součást filmu a v žádném případě nejsou samoúčelné. Ano, jsou dost explicitní, ale není to nic, co by mělo kohokoli (až na pár maloměšťáků) pohoršit. Sex zkrátka k životu patří a hloupé tabuizování je k ničemu. Ostatně snímek měl být po skončení festivalu v Cannes údajně prostříhán, ale naštěstí k tomu nedošlo a je to jen dobře.
Jedná se jednoduše o výborný film. Magický, hypnotický, a přece tak obyčejný jako je život sám. Při nejbližší příležitosti jej hodlám vidět znovu.
