Recenze: Pacific Rim - Útok na Zemi

Recenze: Pacific Rim - Útok na Zemi | Fandíme filmu
Jak to vypadá, když se blockbuster točí s chutí a podle představ filmařů.

Když studio Universal zrušilo Guillermovi del Torovi jeho vysněné natáčení Lovecraftova románu V horách šílenství, nezahálel režisér dlouho a hned následující den naskočil do rozjetého vlaku, zvaného Pacific Rim. Už předtím byl jakožto fanda monster přizván k vývoji scénáře a svou lásku k příšerám Kaiju a človekem pilotovaným robotům (mechům) při plánování válečného konfliktu se šmejdem z vesmíru dokonale zúročil. Del Toro je proslulý svou spořivostí, a tak skutečnost, že na film dostal doposud největší rozpočet ve své kariéře, slibovala zážitek vskutku gigantických rozměrů. Sám Guillermo se pak dušoval, že Pacific Rim bude „splněným snem všech dvanáctiletých kluků“. Obří bitva robotů a monster nakonec přinesla to a mnohem víc.

Děj filmu je zasazený do nedaleké budoucnosti, kdy v Tichém oceánu otevřela trhlina, skrze kterou proudí na zemský povrch mimozemská monstra podobná Godzille. Tradiční armádní arzenál nedokáže obludy zastavit dřív než stačí napáchat obrovské škody na majetku i životech, a tak lidstvo v mezinárodní spolupráci začne stavět obří mechy, zvané Jaegeři, jejichž prostřednictvím se dá příšerám ubránit. Stroje jsou tak masivní, že každý musí ovládat minimálně dvojice pilotů, prostřednictvím neurálního propojení obou jedinců.

Jedním z takových pilotů je i hrdina Raleigh Becket (Charlie Hunnam). Frackovitý mladík je talentovaný v boji, avšak postrádá disciplínu a nerespektuje autoritu. Při jedné z divokých misí přijde nejen o svůj stroj, ale i o svého bratra, kopilota. Následně opouští armádu a pracuje na stavbě obřích zdí, které mají příšery zastavit v dobách, kdy Jaegeři ztratili důvěru politiků. Počet útoků Kaiju ale začne raketově narůstat, a tak Raleighův velící důstojník Pentecost (Idris Elba) svolává do Hongkongu všechny bojeschopné piloty, aby se pokusil o ještě jednu poslední zoufalou ofenzivu.

Film se s ničím moc nepáře a do děje skáče rovnýma nohama. Základní zákonitosti fungování světa sevřeného strachem z nekonečných útoků monster, se dozvídáme prostřednictvím hrdinova voice-overu a krátkého sestřihu televizních zpráv, pak už se divák musí chytat za pochodu. Což ovšem neznamená, že by byl svět nějak zjednodušený. Naopak. Od první chvíle je patrné, že má del Toro fantaskní budoucnost výborně promyšlenou, a tak vize zakaboněné doby, ve které obyčejní lidé žijí na pobřeží v permanentní válečné pohotovosti (zatímco bohatí prchli do vnitrozemí), funguje velmi přesvědčivě. Právě díky důkladné propracovanosti nepůsobí příliš neuvěřitelně ani základní myšlenka, že obří zápasící roboti jsou skutečně proti příšerám účinnější než stíhačky, bomby a technologicky pokročilá děla.

V kontrastu s košatým světem stojí až schematický příběh, který byl osekán na naprostou dřeň a dokážu si představit, že pro mnohé diváky by mohl být kamenem úrazu. Osobně jsem s Guillermovým přímočarým tahem na branku neměl po většinu filmu problém. Film je vystavený zhruba jako klasické sportovní drama o bývalém šapmionovi, který přišel o svůj vítězný tým, a aby začal opět vyhrávat, musí najít nového parťáka (kopilotka Mako Mori v podání Rinko Kikuči), přesvědčit o svých schopnostech přísného trenéra (Idris Elba) i nedůvěřivé spoluhráče, znovu uvěřit v sebe sama a za hlasitého hřímání trenérovy motivační řeči, se přes několik zázračných drobných vítězství pustit i do závěrečného, předem ztraceného zápasu, proti mnohonásobně silnějšímu nepřátelskému týmu.

A světe div se, klasická balada o nepoddajném outsiderovi opět zabrala. Guillermo sice sází na jistotu a prakticky žádného překvapení se ve filmu nedočkáme, avšak z hlediska výstavby děje má každý moment i každá charakterová vlastnost stroze načrtnutých postav své opodstatnění a slouží ve prospěch velice dobře vyváženého celku. Všechny ty patetické proslovy do del Torovy oslavy lidské neporazitelné touhy po přežití přirozeně pasují a kdykoliv spustil Djawadiho ústřední smyčcový motiv, neubránil jsem se mrazení v zádech. Del Toro měl navíc neuvěřitelně šťastnou ruku při výběru herců (z Charlieho Hunnama bude hvězda), takže pokud by jen trochu hrozilo, že předvídatelné dialogy filmu přeci jen podrazí nohy, sehraná parta protagonistů situaci spolehlivě zachraňuje svým charismatem, který by se dal napříč celým castingem krájet. Kde přímočarost filmu ty nohy nakonec podrazí, je úplné finále.

Samotné bitvy robotů s obřími monstry nejsou ve své celkové choreografii možná až tak oslnivé, jako jejich jednotlivé momenty (epický nástup robotů do bitvy, vytažení nějaké stylové zbraně apod.), ale rozhodně většinu z nich del Toro ustál se ctí. Tempo střihu je na únosné úrovni a kamera neváhá od situace dostatečně poodstoupit, abychom měli o celé situaci přehled. Neustálé prostřihy do kokpitů, ve kterých se lidští piloti s vypětím všech sil zmítají v robustních ovládacích postrojích, navíc dodávají soubojům mezi mrakodrapy osobní rozměr.

Bohužel, v závěrečné bitvě se zápasníci z velkoměst přesunou do volného prostoru, a tak přicházíme nejen o měřítko, ale také o působivou destrukci. Ne že by bylo finále vyloženě slabé, avšak ve filmu jsou podle mého názoru zkrátka lepší akční sekvence, a to by se prostě nemělo stát. Gradace je gradace. Nabízí se tak otázka, zda by závěru nepomohlo, kdyby byl příběh originálnější a postavy propracovanější (a náš vztah s nimi tím pádem hlubší) a finále se tak nemuselo spoléhat téměř výhradně na masivní bitvu. To je ale jen jedna nešťastná vada na kráse jinak neskutečně sympatické dvouhodiny se strýčkem del Torem.

 

Závěr

Vyjma ztráty dechu v závěru nemůžu Pacific Rim nic vytknout. Jednoduchá heroická rozprávka ve mně dokázala rozpumpovat nefalšované dětinské nadšení pro věc, hrdinové jsou sympatičtí, triky impozantní a svět barvitý. Nechybí stylová akce ani smysl pro humor, který filmu vedle vizuálních gagů propůjčují především vedlejší postavy v podání Rona Perlmana (Hellboy) a Charlieho Daye (Horrible Bosses). Co je ovšem na celém projektu zcela nejdůležitější, je evidentní nadšení, které filmaři do své práce vložili. Tohle zkrátka není žádná hollywoodská kalkulace na zakázku, ale upřímné vyznání lásky robotům a monstrům. V podání bezelstného chlapeckého srdce, které v příběhu tepe, je to vyznání možná místy malinko naivní a předvídatelné, ale o to spontánnější a nadšenější. Pokud vás del Torův zápal strhne, máte vyhráno!

PS: V českých kinech vznikla nepěkná situace, kdy je film promítán v původním znění pouze ve 3D! Pokud si chcete vychutnat původní znění (což je vzhledem k dialogům na hranici patosu naprostá nezbytnost, to prostě dabér nemůže trefit), nezbude vám než připlatit za drahé 3D a doufat, že zrovna ve vašem kině nebude obraz příliš tmavý (už jsem na internetu takové reakce zaznamenal). Na mé projekci bylo vše v pořádku, avšak i tentokrát platí, že třetí rozměr není v konvertovaném filmu příliš často znát (pravda - skoro vůbec neruší, což je svým způsobem výhra) a některé rychlejší střihy během akčních scén se ve 3D hůře vstřebávají.

Naše hodnocení
8/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu | Upravit nastavení soukromí

© 2011 - 2022 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest