Těžko uvěřit, že je tomu již pět let od doby, kdy internet pobláznil fenomén s názvem Vyšehrad. Seriál z produkce dnes již nefungující internetové televize OBBOD, při svém vydání silně zarezonoval nejen mezi fotbalovými příznivci. Příběh o talentovaném, avšak nezodpovědném a dutém fotbalistovi Juliovi Lavickém slavil úspěch díky strefování do fotbalových poměrů v tuzemsku. Většina epizod byla založena na skutečných kauzách, a seriál se díky tomu u fotbalových fanoušků stal poměrně rychle kultovním.
Popularita přesvědčila tvůrce projektu - režiséra Martina Koppa, a představitele hlavní role Jakuba Štáfka - k tomu, aby vznikl celovečerní film. Ten pod názvem Vyšehrad: Fylm tento týden po dlouhém odkládání vinou pandemie dorazí do kin, podpořen opravdu skvělou a trefnou marketingovou kampaní (na povedené plakáty parodující známé snímky jako Joker či Nabarvené ptáče se podívejte v galerii).
Již Kancelář Blaník si filmem Prezident Blaník vyzkoušela, že převést seriálové téma na velká plátna může docela slušně fungovat. Vyšehrad: Fylm nedělá prakticky nic odlišně, a ústřední témata seriálu ideálně převádí do filmu, který je větší, dražší a daleko ulítlejší. Pokud vám v seriálu některé scénky nebo nápady přišly jako bláznivé, pak film jde v tomto ještě dál, a na diváka hned od začátku chrlí jednu vtipnou scénku za druhou jak na běžícím pásu. Styl humoru zůstává stejný, a pokud vám v tomto ohledu nesedl už seriál, pak vás film též moc nezaujme.
Co ale nabízí filmový Vyšehrad kromě spousty vtipů? Nic moc, ale o to se ani tvůrci nesnažili. Jednotlivé scény drží pohromadě ústřední dějová linka, ve které se „JL10“ musí postarat o svého syna, o němž doteď nevěděl, a který mu život otočí naruby. Pochopitelně střet extrémně nezodpovědného fotbalisty (který rozhazuje peníze za kdejakou kravinu a věčně je v lihu nebo v obklopení žen) a devítiletého poměrně intelektuálního kluka nabízí další porci zábavných situací. Nějaká vážnější témata však nečekejte. Film sice skrz vztah dvou postav nakousne něco jako téma zodpovědnosti, bez okolků na něj však vrší další a další vtipy, a nijak ho nerozvádí.
Vážná témata však pravděpodobně nejsou důvodem, proč byste na film chtěli jít do kina. A ve výsledku absence hloubky nevadí. O tom Vyšehrad zkrátka není. Maximálně se dá říct, že film některé situace schválně natolik přepaluje, že je můžeme vnímat jako odstrašující příklad. Ostatně Jakub Štáfek v minulosti několikrát zmínil, že mu rodiče píší, jak dávají postavu Laviho svým dětem začínajícím s fotbalem jako špatný příklad. Díky zmíněné nosné dějové lince tak nakonec Vyšehrad není pouze směskou vtipných scén, ale relativně drží pohromadě.
Další plusové body nabírá snímek svým obsazením. Ve filmu se objevuje spousta známých herců, kteří odvádějí velmi zábavné výkony. Ze seriálu se kromě Štáfka vrací téměř celý ansámbl v čele s Jakubem Prachařem, Šárkou Vaculíkovou nebo Ondřejem Pavelkou. Nové přírůstky v podobě Davida Prachaře, Jaroslava Plesla, Davida Novotného nebo Veroniky Khek Kubařové pak sice nemají tolik prostoru, ovšem herecky působí docela příjemně, a přesto že ztvárňují ty nejvíc stereotypní postavy jaké si umíte představit, do děje zkrátka zapadají. A pochvalu si zaslouží i dětský neherec ztvárňující Laviho syna, jehož cynické komentáře jsou trefné a zábavné. Ve filmu navíc vystupuje velká řada známých sportovních osobností, ať už jsou to fotbalisté jako Vladimír Šmicer nebo Tomáš Rosický, hokejisté jako Ondřej Pavelec či Petr Mrázek nebo sportovní komentátor Jaromír Bosák, jehož hlas české fotbalové fanoušky provází už spousty let a neodmyslitelně patří k fotbalovému tématu. Jeho občasné komentáře provázející film dotváří příjemnou atmosféru.
Osobně musím ocenit i vtipnou a trefnou satiru, kterou film nabízí vedle sexistických vtipů či hořících rozkroků. Scénář si v tomto ohledu rozhodně nebere servítky, a každý, kdo zná poměry v českém fotbale ocení nelítostné glosy a komentáře k tomu, jak moc je situace v tomto prostředí prohnilá. Jakub Štáfek je jedním z mnoha komentátorů, kteří se aktivně k těmto tématům kriticky vyjadřují, a ve filmu je to znát. Kupříkladu herec Ladislav Hampl je známý tím, že kriticky komentuje výkony rozhodčích, takže je pak o to zábavnější, když hraje sám rozhodčího, který ovlivní zápas. Pokud mi ve filmu něco chybělo, pak možná více Miroslava Hanuše jako Romana Berbra.
Možná si říkáte, že zatím slyšíte jen chválu. O filmu jako je Vyšehrad se však asi ani nedá říct, že má světlé a stinné stránky. Je to ten typ filmu, který vás naprosto osloví, pokud se vyznáte v ústředních tématech, a naprosto vás nezaujme, když se v nich nepohybujete. Trailer je všeříkající, a pokud vás ten moc neoslovil, pak do kina ani nechoďte. Fotbal je s příběhem pevně spojený, zakládá se na něm drtivá většina scén a vtipů z nich vycházejících. A jelikož já osobně jsem fotbalový fanoušek, tak mě film v tomto ohledu opravdu bavil.
Ve výsledku je Vyšehrad: Fylm ještě větší, šílenější a zábavnější než původní seriál. Tempo jakým na vás bude chrlit hromadu vtipů a gagů je opravdu zběsilé, stejně jako jsou zběsilé a šílené nápady tvůrců. Spousta scén je vyhnána do zábavného extrému, který však filmu věříte i díky skvělému hereckému výkonu Jakuba Štáfka. Od filmu nečekejte nic víc, než čistou zábavu, sem tam nějakou tu glosu k prohnilému českému fotbalu, a spoustu více či méně třaskavých vtipů. Za mě osobně ty povedenější převažují, a proto takové bodové hodnocení. Pokud vás však nezajímá fotbal, a neoslovil vás jak seriál nebo třeba trailer k filmu, tak na něj určitě nechoďte. Pro zasvěcené se však jedná o velmi zábavný kousek skvěle reflektující potíže světa kopané.
