V květnu letošního roku oslavil pětileté výročí snímek Šílený Max: Zběsilá cesta, v němž režisér a scenárista George Miller opětovně všem dokázal, že i v sedmdesáti letech lze natočit nekompromisní, zábavný, inovativní a pořádně našlapaný akční náhul. Millerův postapokalyptický počin se zatraceně povedl a celá řada filmových fanoušků i kritiků mluvila a dodnes mluví o výjimečném a mimořádném filmu, který uchvacuje v každém aspektu tvorby, přičemž ponejvíce vyčnívá řemeslně dokonalým a strhujícím vizuálem. Tyhle vysokooktanové bizarní orgie, v nichž spojení "pouštní či silniční válka" dostává úplně nový rozměr, musely potěšit jak fanoušky původní gibsonovské trilogie, tak i madmaxovské nováčky.

Millerova nadupaná pouštní jízda má tu výhodu, že do nebes vynášený audiovizuální zážitek má oporu ve scénáři. Díky zajímavým a relativně slušně načrtnutým postavám se podařilo zkombinovat živelné drama vyprávěné za ohlušujícího řevu motorů, metalových vypalovaček a zoufalých výkřiků s precizně nasnímanou akcí opřenou o bezchybné trikové zpracování a geniální práci kaskadérů. Měřítko, jež Miller dokázal vměstnat na plátna kin, nejlépe vyniká ve chvíli, kdy o filmu hovoří samotní herci a tvůrci. Vizuálně opojnou vzpomínku sdílela na Twitteru v den zmíněného výročí i Charlize Theron, představitelka Furiosy, která nikdy nezapomene na moment, kdy poprvé v reálu spatřila svůj monstrózní truck War Rig. Z videa je patrné, o jak velký a těžký kolos se jedná. Vzhledem k náročnosti produkce byly vyrobeny celkem tři plně funkční exempláře, které byly střídavě využívány během natáčení.

I’ll never forget the feeling of seeing my war rig for the first time and realizing holy shit, George is not f*cking around. pic.twitter.com/LCD0SiIjRZ

— Charlize Theron (@CharlizeAfrica) May 14, 2020

Není žádným tajemstvím, že produkci samotnou stíhala jedna katastrofa za druhou. Celkově bylo natáčení několikrát přerušeno, respektive odloženo, produkci provázely opakované hádky mezi herci navzájem a rovněž konflikty mezi samotným Millerem a štábem. Průběh vzniku nejlépe vystihuje vzpomínka na rok 2010, kdy měla v Austrálii konečně po letech příprav padnout první klapka. Zbývalo čtrnáct dní do začátku natáčení, když počasí vystavilo produkci stopku. Několik týdnů nepřetržitě a hustě pršelo a z původně pouštní krajiny se stala zelená a květinami posetá zahrada. Opět se veškeré vybavení stěhovalo do skladu, neboť v daných podmínkách nebylo možné točit a přesun produkce nepřicházel v daných podmínkách v úvahu. Miller chtěl původně čekat, až lokace znovu vyschnou, ale údajně bylo jasné, že k tomu v řádu měsíců nedojde. Hledala se tedy nová lokace a vhodný termín.