To byla tvrdá fakta, pro zájemce je tu ještě krátké zamyšlení:
Jedinou skutečnou novinkou v žebříčku je snímek Lov, který vidělo za víkend a dosavadní týden 1712 diváků. Což je extrémně nízké číslo, takže mi to nedá než se zeptat, zda by se nevyplatilo snímek v době karantény předčasně uvést do digitální distribuce, jako se to stalo v USA a dalších zemích. Film v kinech utržil 263 193 Kč. O tuhle částku se distributor dělí s provozovateli kin. Nevím, jak v jakém poměru se čeští distributoři a kinaři dělí (ve světě se obecně počítá s přibližným poměrem padesát na padesát), nicméně i kdyby měl distributor dostat třeba i 80%, tak je to jen něco přes 210 tisíc. Kdyby se film na online službách půjčoval za stovku (a opět bychom počítali s 80% pro distributora a 20% pro provozovatele online služby), tak by stačilo, aby si jej pustilo zhruba 2600 domácností, aby film utržil stejně jako v kinech. A ta cena by nejspíš byla vyšší (možná přes 300 Kč) a podíl z kin je téměř určitě nižší než 80%.
Takže v čem je potíž? Byla situace posledních měsíců tak komplikovaná, že prostě nebylo možné odhadovat, jak velký by divácký zájem na digitálních platformách byl? Mají čeští distributoři zkušenost, že zájem českých diváků o placené filmy je na internetu skutečně extrémně malý? Předpokládal distributor, že zatímco v domácích podmínkách by se film nikdy na víc jak pár tisíc domácností nevyšvihl, v kinech budou diváci postupně chodit dál a dál i v následujících týdnech? Počítá se s tím, že zájem v digitální distribuci (až k ní za několik měsíců dojde) bude tak či tak stejný, ale takhle se ještě něco málo přidá z kin? Chtěl být distributor solidární s provozovateli kin? Mají čeští distributoři obavu z toho, že jakékoliv předčasné nasazování filmů online lidi odnaučilo chodit do kina (ze kterých je za běžných okolností největší profit)? Nebo smluvní vztahy či jakékoliv další regule zkrátka a dobře dřívější nasazení filmu online neumožnily?
Možných vysvětlení je prostě řada, osobně se mi však pořád nějak nechce věřit tomu, že kdyby u nás film byl od 20. března legálně dostupný legálně online, že by měl horší finanční výsledky, než když byl od 20. března dostupný nelegálně a 11. května byl nasazený do omezeného počtu kin v době, kdy se do nich stále část publika obává vyrazit. Nasazovat v době uzavřených kin na digitální služby očekávané megahity (např. zmiňovaného Bouráka) by téměř jistě byla ekonomická sebevražda, ale nezkusit to u malých snímků, jako je Lov, to působí jako promarněná příležitost. Ale samozřejmě nejsem distributor a třeba o celé problematice uvažuji zcela mylně.
Hodně zajímavé by bylo, pokud by byly zveřejněné počty online shlédnutí filmu Bloodshot. Ten u nás měl kino premiéru 11. března a pár dní pře uzavřením kin se promítal. 27. března potom u nás byl snímek legálně uvedený do digitální distribuce, kde jej šlo od 249 Kč do 450 Kč (podle kvality obrazu a zvolené digitální služby) zakoupit. O několik týdnů později se snímek začal také jednorázově půjčovat, za 75 až 110 Kč v závislosti na platformě. Po znovuotevření kin byl film do kinosálů znovu nasazený a touhle cestou si jej našlo 908 diváků (tržba necelých 130 tisíc Kč). Bylo by číslo výrazně vyšší, kdyby film už předtím nebyl legálně ke stažení? Nebo by bylo to číslo obdobné, jen by si předtím snímek daleko víc lidí stáhlo ilegálně?
To jsou otázky, na které veřejnost odpovědi k dispozici zkrátka nemá a bůhví, zda je má distributor. Jisté je, že pokud distributoři vidí, že u nás online prodej (půjčování) filmů jednoduše příliš netáhne, pak legální distribuci v Česku nadále budou dominovat kina, popřípadě předplatitelské služby jako Netflix...
Zdroj dat: UFD.cz
