Síla Paula Thomase Andersona je téměř neuvěřitelná. Jeho Master si skoro bez propagace a jen na základě množství pochvalných kritik vydobyl v devíti stech kinech už 14 milionů dolarů a to ještě nenastaly oscarové žně, které by mohly filmu přidat pár pěkných sošek na mezinárodní plakáty. V Čechách má film mimochodem premiéru 10. ledna. Pokud chcete režisérovy názory a nevyhovuje vám jeho lehká nevrlost během větších tiskovek, musíte hledat menší relace. Jednou z nich je radiový pořad Sirius XM, kam se PTA dostavil, aby zodpověděl pár diváckých otázek, a to vše pod dohledem editorů z Rotten Tomatoes. Co zajímavého jsme se dozvěděli?
Master má u Andersona několik prvenství. Film se natáčel na 70mm, což nejenže ovlivnilo Andersonův režijní styl (kamera se téměř nepohybuje), ale také trochu znemožnilo masové promítání, kterému napomohlo až několik nadšenců z větších měst, kteří byli ochotni donést vlastní projektory. Dále se PTA musel obejít bez svého dvorního kameramana Roberta Elswitha, kterého nahradil Mihai Malaimare Jr. (poslední Coppolovy filmy, například Tetro), což Anderson okomentoval slovy: „Cítil jsem se kvůli němu trochu nervózní, protože většina z nás společně již pracovala a přivést nového kameramana do štábu, bylo jako přivést nového člena do zvrácené rodiny, kde na sebe všichni kálejí a močí.“ Posledním prvenstvím byly tzv. dailies, kdy si režisér a někteří členové štábu kontrolují na konci dne natočený materiál. K tomuto procesu se hodlá režisér v budoucnu vracet, jelikož večerní posezení plná cigaretového dýmu a dobrého alkoholu nebyla údajně vůbec nic špatného.
O hudbě k Masterovi už jsme psali. PTA měl ke snímku připraveno přes 20 originálních skladeb ze 40. let, z nichž některé se ve filmu objeví a některými zase nechal inspirovat skladatele Jonnyho Greenwooda. Na oplátku se zase Anderson nechal ovlivnit při psaní scénáře písněmi Radiohead, z nichž nejvíce na něj prý zapůsobila skladba Harry Patch věnovaná americkému veteránovi z 1. a 2. světové války.
Co herecké hledisko? PTA si samozřejmě nemohl vynachválit herecký zápal Joaquina Phoenixe, jenž se stylem a soutředěností údajně podobá Danielu Day Lewisovi, a samozřejmě i Philipa Seymoura Hoffmana, se kterým konzultoval i práce na scénáři. „Pořád jsem se ptal, kolik má ještě Philip natáčecích dnů a strašně mě mrzelo, jak postupně ubývaly.“ Na jaké herce se soustředí režisér v současnosti? Anderson by ve svých filmech rád viděl kupříkladu Roberta De Nira, Jima Carreyho, Charlize Theron, Jennifer Jason Leigh nebo Michaela Shannona. Kdo hledá nějaké dobré filmové doporučení, Andersona mezi novinkami potěšily například Divoká stvoření jižních krajin nebo filmy Apichatponga Weerasethakula.
Přípravy Inherent Vice pokračují
A jak to vypadá se slibovanou adaptací Inherent Vice? Anderson se do ní skutečně pouští, je velkým fanouškem Pynchona a obdivuje skvělé napsané postavy, ke kterým si už vysnil pár jmen. Ty by ale nerad prozrazoval, aby se vše nezakřiklo (Robert Downey Jr. by ale snad měl stále platit). Uvidíme, jak dlouho mu potrvá psaní scénáře, při kterém je prý celkem náročně osekat čtyřsetstránkovou knihu na zhruba stostránkový scénář. Jak Anderson sám říká: „Je to jako byste měli kopu zlata a mohli si odnést jenom pár kousků.“ Přesto by režisér rád strávil následující roky trochu produktivněji, a pokud mu některé ze studií nenabídne náhodou režii Jackass nebo Moby Dicka, o kterých Anderson v rozhovoru taktéž hovořil (jednou z legrace, podruhé celkem vážně), můžeme se těšit na další výborný film, ve kterém se „mezi spoustou potrhlého sexu a vtipech s prděním skrývá nádherná lidskost a křehkost“.
Zdroj: Cigsandredvines
