Snímek si s výše zmíněnými tématy hraje opravdu komplexně a sofistikovaně. Je plný detailů a nestačí jej vidět jen jednou. Kromě celkovému konceptu za nevšední zážitek vděčíme i hercům. Všichni podávají minimalistické výkony, kdy vnitřní pochody postav můžeme odtušit pouze z jejich vystupování. Nikdo se nesnaží na sebe nějak upozorňovat a všichni, v čele s Robertem Pattinsonem, se zcela oddávají materiálu, který od herců vyžaduje notnou dávku odvahy, když po nich čas od času požaduje až animální projevy, které jsou prezentovány bez laciné grotesknosti nebo naopak nějaké poetické divadelní licence, která by všemu dodávala nadhled. Maximální přirozenost je opravdu na prvním místě.
Film neměl příliš veliký rozpočet, přesto vypadá výborně. Exteriér i interiér lodi je zajímavý a originální a to jak díky designu, tak díky svébytnému nasvícení a nasnímání. Scény s černými dírami připomínají Interstellar, pokud budeme Interstellar brát jako měřítko impozantního zpracování černých děr z posledních let. Hudba je správně nepříjemná a podtrhuje temnou a beznadějnou atmosféru snímku.
Verdikt
High Life určitě nesedne každému. Nejedná se o klasické vesmírné dobrodružství, ale o propracovanou studii lidského chování. Film je vizuálně nádherný, ale obsahově opravdu nepříjemný a brutální. Tempo snímku je docela pomalé, není tu moc scén, které by nějak vyčnívaly či vyrazily dech. Zážitek je to nicméně veliký. Film ve mne pořád rezonuje a v myšlenkách se k němu vracím i měsíc po jeho zhlédnutí. Pokud vám podněcující filosofické hororové sci-fi zní lákavě, jděte do kina.
