Můžete namítat, že ostatní členové nebyli hlavním tématem filmu, ale i tak to ubírá rockerské trojce na uvěřitelnosti a z Mercuryho to dělá obětního beránka. Ať už z pohledu scénáře (čím větší propad do hlubin, tím snazší je pro scénář v závěru vytvořit o to silnější dojem vykoupení) nebo z pohledu skutečných událostí, kdy si zbytek Queenů nad vším špatným myje ruce a nechává hříchy pro Mercuryho, který už dostatečně zaplatil a vykoupil se, takže je vlastně vše smazáno a v pořádku…
Potíž je ale samozřejmě v tom, že kdyby Queeni nebyli součástí projektu a neměli na něj vliv, tak by se také docela dobře mohlo stát, že by filmařům nemuseli dát práva k jednotlivým písním a snímek by tak následně měl úplně jinou podobu – rozhodně by jej netáhla kupředu hudební vystoupení.
Obecně, pokud jde o ztvárnění skutečných událostí, patří Bohemian Rhapsody mezi ty filmy, které si se skutečností hlavu příliš nelámou a dělají ústupky dramatické výstavbě. Stačí letmý pohled do Wikipedie a hned je patrné, že obzvlášť v pozdější fázi Mercuryho života se jednotlivé události posouvají ve filmu klidně o několik let a dávají se dohromady věci, které spolu v reálu vůbec nesouvisely, jen ve scénáři pohromadě působily pospolu o něco dramatičtěji. A ta zkratka je strašně cítit na plátně i v momentě, kdy žádnou Wikipedii zatím otevřenou nemáte. Některé návodné střihy jako by znovu připomínaly, že je film šitý na míru tomu nejširšímu možnému publiku.
Pokud jde o výkon Ramiho Maleka v roli Mercuryho, tak jsem také v rozpacích. Během vystoupení se povedlo herci s egyptskými kořeny skvěle napodobit Freddieho jevištní manýry. Jaký byl zpěvák v osobním životě, o tom nemám ani přibližnou představu. Ve filmu je vykreslený jako do sebe uzavřený podivín, který nespokojenost ve vlastní kůži maskuje křečovitě tlačenou pompézní extroverzí, která jej drží na nohou i sžírá zároveň. Možná jde o doslovnou nápodobu (což je do jisté míry u herců působivé, do jisté míry je to tak trochu nuda), možná o nechtěnou karikaturu – bohužel, tenhle dojem podporuje i Freddieho filmový předkus, který maskéři udělali možná až příliš výrazný a často k sobě strhává pozornost.
Verdikt
Bohemian Rhapsody není ani ryba ani rak. Pravověrným fandům neprozradí o Mercurym nic nového a navíc si všimnou jako první všech nesrovnalostí. Ostatním vymaluje fungování kapely nepřesně a přes růžové brýle. O nějakém strhujícím psychologickém rozboru tedy nemůže být řeč. Všechny energické pasáže jsou vynikající, samy o sobě nejspíš jsou dostatečným důvodem k tomu, proč snímek vidět a mohly by naznačovat, že právě v masové zábavě tkví podstata celého projektu. Jenže na to je zase film zbytečně dlouhý (134 minut), ponurým pasážím Mercuryho života se věnuje možná až příliš prostoru a celkově chybí větší míra vypravěčské hravosti, která by Bohemian Rhapsody definitivně odtrhla od přízemní životopisné šablony a posunula ji někam do polohy muzikálové rozprávky.
Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že za kamerou stáli dva různí režiséři (vlastně tři, když vezmeme v potaz často zaskakujícího kameramana), tak je vlastně malý zázrak, jak soudržný je tenhle biják, který s přimhouřením oka funguje jako dvouhodinová koncertní jízda (ale víc opravdu nečekejte).,
