Recenze: Bohemian Rhapsody

Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Zobrazit dalších 6 obrázků
Tenhle životopisný snímek možná vykresluje Queeny jako opravdové šampióny, ale bohužel nerockuje na 100%.
  1. Kapitola č.1
  2. Verdikt

Snímem Bohemian Rhapsody si prošel trnitým vývojem. Dlouho to vypadlo, že hlavní roli bude hrát Sacha Baron Cohen, ten se však neshodoval s pozůstalými členy kapely Queen na tom, jak by film měl vypadat. Konkrétně orodoval za daleko naturálnější, dospělejší životopis, zatímco kapela trvala na rodinném snímku pro nejširší veřejnost. Následoval další vývoj, až konečně začal snímek chystat režisér Bryan Singer s Ramim Malekem v hlavní roli. Pořád ale nebylo všem nesnázím konec. Singer byl po osobních problémech studiem z režijní pozice odvolán a projekt za něj dokončoval Dexter Fletcher. Jak to celé nakonec dopadlo?

Centrem pozornosti je Freddie Mercury (Malek) a klíčového okamžiky jeho života zhruba od doby, kdy poznal svoje budoucí spoluhráče z kapely Queen. Teoreticky by šlo argumentovat, že je film životopisem nejslavnějšího období celé kapely, ale na to se Bohemian Rhapsody příliš soustředí na Mercuryho, u kterého jako jediného dostáváme větší množství scén z jeho osobního života. Ostatní jsou tu jen doprovodní hráči jeho sólového příběhu.

Ukázat v pseudodokumentárním stylu prostý sled událostí, by nebylo příliš dramatické, a tak snímek volí dobře známou strukturu děje, kdy sledujeme vzestup, nevyhnutelný pád a závěrečný boj o to, jestli se Mercury dokáže sebrat, porazit svoje démony a navzdory protivenstvím si pro sebe (a kapelu) definitivně urvat nezpochybnitelný status legendy.

Film na to jde hodně přes hudbu, ostatně, jak prozradí už první scéna vyprávění – všechno bude směřovat k velkolepému vystoupení na festivalu Live Aid, během kterého vrcholné vystoupení kapely sledovalo (jak tvrdí sám film) 1,5 miliardy lidí po celém světě. A kdykoliv je v popředí právě hudba, tak Bohemian Rhapsody funguje naprosto skvěle. Muzika Queenů je skutečně nesmrtelná, a i když jsou některé jejich hity dnes už možná lehce ohrané, film jim dokáže vdechnout novou energii. Tu vidíme hravost, se kterou geniální hudebníci píseň vymýšleli a nahrávali, tam se zase podíváme na koncert. Samozřejmě s dokonalými kamerovými úhly, střihem, všeobecně vymazleným vizuálem a dokonalým zvukem. Ano, dobové nahrávky mají svoji autenticitu, na druhou stranu byly jejich technické možnosti značně limitující a už vůbec nešlo, aby si režie létala virtuální kamerou dle libosti přímo skrz digitálně vytvořené publikum. Když tak na plátně zaburácí spolu s kapelou celý stadion ve Wembley, má to svou sílu.

Jenže pak je tady všechno to „mezi“. Sám Mercury ve snímku říká, že se divokým večírkům oddává proto, aby nějakým způsobem přežil všechny ty „mezi-pasáže“, kterých je život plný. Jenže divákům v kině u vchodu žádné omamné látky nerozdávají. Zážitek z dialogových scén tak zůstává přesně takový, jaký jej konsorcium filmařů připravilo. V úvodu, když Queeni stoupají, to je ještě vůbec není špatné. Pánové v čele s Mercurym jsou správně drzí, namyšlení a přesvědčení o vlastní genialitě. Je tak velice zábavné jejich výrazné osobnosti sledovat v konfrontaci se všemi možnými manažery, kteří se bojí udělat odvážný krok, protože na rozdíl od muzikantů jim chybí unikátní vize a také mají co ztratit. Funguje to o to víc, když víme, že v tomhle případě ti drzí floutkové mají pravdu a jejich velkohubé proklamace podporují talent a dřina.

Jakmile ale začne Mercuryho sestup do temnoty, už to není ono. Nechápejte mne špatně, tyhle pasáže nejsou natočené nikterak špatně. Ale také nevyčnívají. Je to naprostý standard životopisných dramat, jaký už jsme viděli tolikrát. Filmu navíc ubližuje, že je určený opravdu pro nejširší publikum. Freddieho pád, to je klasická kombinace sex, drogy rock‘n‘roll. V tomhle případě se přidává také jeho opravdu specifická osobnost, homosexualita v dobách, kdy k ní většina společnosti byla silně netolerantní a nakonec důsledky onemocnění AIDS.

To vše je tu ale jen v náznacích, kamera před vším nepříjemným milosrdně uhýbá. Je také cítit ruka ostatních členů kapely, kteří do příprav filmu zasahovali. Zatímco Mercury je největší pařmen, primadona a potížista, ostatní členové možná trochu divočili v mládí, ale po většinu času jsou vykreslení jako zodpovědní otcové od rodin, kteří jsou přes špetku horkokrevnosti připravení nabídnout pomocnou ruku a vždy vše urovnat.

Další kapitola »
Naše hodnocení
7/10

Galerie: 7

Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu Recenze: Bohemian Rhapsody | Fandíme filmu

Související články

Nejnovější videa z našeho youtube kanálu!

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

© 2011-2017 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest