Otázka, zda násilné filmy mají vliv na chování lidí (a obzvlášť dětí) je stará jak pohyblivé obrázky samy a stále nemá jednoznačnou odpověď. Podle studie Akademie amerických pediatrů z roku 2016 konzumace násilného multimediálního obsahu může zvyšovat u mladistvých míru agresivity. Děti, které viděly ve filmu (dětem přístupném filmu) střelné zbraně, si déle hrály s hračkami zbraní a častěji mačkaly spoušť než děti, které viděly film beze zbraní. To je jedna studie z mnoha, nicméně s tím, jak se množí případy střelby v amerických školách, na sebe studie, které se vyobrazením střelby v médiích zabývají, přitahují pozornost.
Krom zobrazování násilí a zbraní jako takového se řeší také to, jaký rozdíl hraje, pokud je použití zbraní v rámci příběhu „ospravedlnitelné“ (je společensky prospěšné, vede k dosažení dobra, není to násilí pro násilí, nebo násilí k dosažení zla). Klíčovou otázku předkládají také filmy s přístupností PG-13 (přístupné dětem starším dvanácti let), ve kterých je možné zobrazovat násilí se střelnou zbraní za podmínky, že nejsou vidět krvavé následky. Odtržení činu a následku může mít potenciálně závažné dopady na dětskou psychiku.
Přístupnost PG-13 byla zavedena v roce 1984, po tom, co si rodiče stěžovaly, že snímky ze Spielbergovy produkce (konkrétně Indina Jones a chrám zkázy a Gremlins) jsou pro děti příliš drsné. Proto Spielberg navrhl nový mezistupeň, který byl následně uvedený do praxe. Ze začátku asi třetina PG-13 filmů obsahovala násilí spojené se střelnými zbraněmi, v poslední době už je jich nadpoloviční většina. Množství násilí spojeného se střelnými zbraněmi v současnosti v PG-13 filmech dokonce převyšuje množství střelného násilí v obdobných filmech, které jsou mládeži nepřístupné.
