Jako malý kluk byl Louis pěkný sígr, jeho výhodou bylo, že před následky svých činů dokázal skoro vždycky utéct. Toho si všiml jeho starší bratr Pete, kterého napadlo, že by běžecký talent mohl využít na závodní dráze. Dotáhl to až do amerického olympijského týmu na hry v Berlíně v roce 1936, kde mimo jiných ohromil i Hitlera. O pár let později ohromoval jeho spojence jako člen posádky amerického bombardéru operujícího v jižním Pacifiku. Když během jedné záchranné operace jeho stroj spadl do oceánu, byl Louis jedním ze tří členů posádky, kteří havárii přežili. Víc než měsíc strávil v záchranném člunu, než ho zachránila kolem plující loď. Bohužel, ta loď byla japonská. Zamperini se ocitl v zajateckém táboře, který připomínal peklo na zemi. Už tak těžké podmínky k životu se Louisovi ještě zhoršily, když se jeho věznitelé dozvěděli, že je to slavný sportovec. Chtěli ho zničit, chtěli ho zlomit. Jenže on byl prostě nezlomný.