Hororů vzniká každoročně velkém množství a jen malé procento z těch, které se dostanou do širší distribuce, dokážou nabídnout něco inovativního, neotřelého nebo si alespoň s důvěrně známými prostředky pohrát s řemeslnou zručností. The Boy (Chlapec) se rozhodně nesnaží znovu objevit kolo, ale snaha o alespoň základní invenci mu naštěstí nechybí.
Zápletka tomu přitom zdánlivě protiřečí, protože podobný příběh už na nás horory vybalily stokrát. Mladá Američanka Greta (Lauren Cohan z Živých mrtvých) dostala práci jako chůva na osamělém anglickém panství uprostřed hlubokých lesů. Široko daleko není ani živáčka a rozlehlý starý dům vypadá jako...z hororu. Chodby jsou dlouhé a špatně osvětlené, o starožitné zařízení a roztodivné zvuky není nouze. Třešničkou na dortu jsou pak samotní majitelé domu. Postarší pár se chová přinejmenším podezřele a rozhodně má proč. Manželé totiž chtějí, aby se Greta starala o jejich porcelánovou loutku a chovala se k ní jako k živému chlapci. Proč se hrdinka na místě neotočí a neuteče? Protože jak velí hororové klišé, utíká před svojí temnou minulostí, a tak potřebuje útočiště a tučnou výplatu.
I tahle rutinní pasáž filmu nabízí alespoň solidní řemeslné zpracování. Lauren Cohan je dostatečně charismatická, což je nezbytnost, protože naprostou většinu času trávíme pouze v její společnosti. Scenáristé jí napsali dost rozumně na to, aby byla při jednání s loutkou patřičně nervózní z toho, jaký nesmysl musí dělat, ale zároveň se při tom nechovala jako pubertální dylinka s nekonečným proudem blbých řečí na jazyku. Jednou dostala za nesmyslnou práci zaplaceno, tak ji s lehkou neochotou plní. Loutka je samozřejmě patřičně podezřelá a znepokojivá, a když je s ní hrdinka sama v potemnělém domě, o klasické hororové elementy není nouze.
Film však nezůstane jen u klasické duchařiny a začne si s žánrem pohrávat a podvracet divácká očekávání. A to dokonce několikrát. Vždy, když už máte pocit, že máte Boye přečteného, otevře se celá situace ze zcela nového úhlu pohledu a hrdinka začne dělat věci, které rozhodně nejsou v hororech na denním pořádku. Film jde dokonce tak daleko, že má ze zajetých klišé zjevnou legraci a ve zcela vážných situacích se hororovým klišé potutelně směje pod vousy. Ale jenom jemně, ve druhém plánu, nejedná se o otevřenou komedii. Někdy se film culí jenom sám o sobě, jen tak pro diváky, jindy hraje hrdinka hru společně s ním. Potom otevřeně spekuluje o tom, jestli není blázen, popřípadě k nadpřirozeným jevům přistupuje jako zvědavý badatel, ne jako vystrašená filmová Barbínka.
Při zpětném zamyšlení možná některé aspekty děje nedávají tak úplně smysl a slouží primárně k tomu, aby nám scenáristé nevyložily všechny svoje trumfy naráz. Při samotném sledování to ale nevadí a nijak to nebrání v užívání všech způsobů, jakými se vyprávění pokouší tradiční duchařský model podkopat a osvěžit.
Verdikt
The Boy není nějaký hororový milník, který by se v následujících letech pokoušely další filmy následovat. Tak daleko určitě nejde. A nejspíš nepotěší ani ty, kteří vyrazí do kina na klasickou duchařinu a budou od ní čekat především co nejvíc lekaček. Minimálně hororovým nadšencům by však měla udělat radost chuť, s jakou se tvůrci snaží pracovat s žánrovými zákonitostmi a nabídnout divákům pro jednou něco alespoň trochu odlišného od mainstreamové hororové produkce.
