Recenze: Sama nocí tmou

Recenze: Sama nocí tmou | Fandíme filmu
Což takhle dát si artfilm. S upírkou. Íránskou upírkou v hidžábu. Na skateboardu.

Snímek A Girl Walks Home Alone at Night předcházely nadšené zahraniční recenze, byl jsem tedy na celovečerní debut Any Lily Amirpour, americké režisérky s íránskými kořeny, patřičně zvědavý. Nakonec se žádná velká euforie nedostavila. Sama nocí tmou je přeci jenom až příliš netradiční snímek, který chování a motivaci postav halí tajemstvím a místo rozkrývání výživného děje se soustředí na náladotvorné obrazy a zobrazování ikonických objektů americké popkultury. To ale ještě neznamená, že „noční dívka“ nestojí za seznámení.

Od prvních chvil snímek upoutá svou formou. Černobílá kamera se mazlí se světlem, ať už s nočním, které vyzařují především ospalé lampy pouličního osvětlení, nebo denním, když ráno začnou ostré sluneční paprsky obnažovat krajinu v její pokřivené industriální kráse. Film je zasazený do špinavého dělnického městečka, které má být zjevně skrz naskrz prohnilé. Ať už byl tvůrčí záměr původní nebo jej režisérka přijala za svůj z finanční nezbytnosti, je město značně prázdné. To mu na jednu stranu dává specifickou atmosféru a podtrhuje to jeho mrtvou duši. Daleko důležitější však je, že se zkaženost přenáší spíše do symbolické roviny, protože ji reprezentuje jen hrstka postav.

Mezi několika existencemi, které zlo páchají, jednou nejspíš páchat budou nebo se jen bezradně utápějí v jeho moci, tančí svoje tango tajuplná dívka (Sheila Vand) a mladík (Arash Marandi), který je sice připoutaný ke svému věčně zfetovanému otci (Marshall Manesh), ale nikdy neztrácí pozitivní přístup a jeho těžce vydřený automobil jasně symbolizuje, že se chce jednou od toho všeho dostat hodně daleko. Dívka je upírkou a samozvanou strážkyní pořádku. Brázdí noční ulice a strašlivým způsobem likviduje ty, které sezná za příliš hříšné. Na zlo jde odpovědět zase jenom zlem. Anebo ne? Když dívka potká mladíka, evidentně neví, co si s ním počít. A stejně tak si není mladík jistý, jak ke krásce s vážnou tváří proniknout a co se vlastně ukrývá za jejím stoickým výrazem.

Tohle všechno film odhaluje v náznacích a příležitostných zastřených dialozích, které stejně jako celé městečko působí jako vytržené z nějaké jiné roviny bytí. Tomu hodně napomáhá i skutečnost, že je celý film v perštině. Alternativní realitu pak dokreslují především nejrůznější detaily, ve kterých se potkávají prvky íránského života a americké popkultury. Upírka nosí hidžáb, mladík dokáže přesvědčit dceru svého zaměstnavatele, že se nesluší, aby s ní byl sám v jedné místnosti. Na druhou stranu je mladík oblečený jak z Pomády, řídí obrovskou „ameriku“ a miluje hamburgery, dívka jezdí na skateboardu a oba spojuje láska k západní muzice.

Ta je nedílnou součástí celého filmu. Do velké míry jsou sice písničky opět v perštině, ale jednoznačně odkazují k angloamerickým vzorům. I když paradoxně možná spíš víc britským než americkým, když vezmeme v potaz, že celý soundtrack vrcholí skladbou Death od White Lies. A vlastně spolu s ní vrcholí i celý film. Amirpour dokáže velice dobře pracovat s atmosférou scény a je třeba říct, že upírka díky tomu dovede být neskutečně znepokojující, zatímco nic netušící hříšníky jen sleduje z povzdálí, a vyloženě děsivá, když ukáže svou moc. Zdaleka nejsilnější však film je v momentech, kdy se obraz spojí s hudbou a na chvíli je ze Sama nocí tmou obří videoklip. Vizuálně krásný, plný drobností, které do záběru zdánlivě nepasují (již zmiňovaný skateboard atd.), ale ve světě videoklipové zkratky dokáží velice rychle a přímočaře vykreslovat svět, ve kterém se události odehrávají a zanechat silný dojem.

Jenže aby takhle A Girl Walks Home Alone at Night mohlo triumfovat, muselo by být písniček ve filmu víc a víc z nich by se muselo svou podmanivostí blížit White Lies. Ve skutečnosti skladeb až tolik není a mezi hudebními a sugestivními scénami je mnoho takových, ve kterých postavy vyčkávají, pomalu se někam blíží nebo o něčem tiše přemýšlejí. K tomu je třeba připočíst značně neuspokojivý dějový oblouk a nejasné poselství celého výletu do tohohle íránského sin city a zůstává nám atmosferická, vizuálně působivá koláž, která je namazaná na příliš velký krajíc.

Jako erupci nápadů začátečnice, která chce dělat věci po svém, Sama nocí tmou beru, ale napodruhé už od Any Lily Amirpour budu očekávat víc. Rozhodně na to má.

Naše hodnocení
6/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2021 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest