Co vznikne, když smícháte katastrofické drama, rodinné melodrama, found-footage, Jackass a béčko opojené zábavnou destrukcí? Správně, je to V oku tornáda, snímek, který představuje „největší tornádo všech dob“ a několik hrdinů, kteří se ho snaží natočit nebo se mu naopak vyhnout.
Filmaři se rozhodli vyprávět příběh pomocí techniky found-footege, a tak jsou hrdinové voleni tak, aby na místě činu bylo co nejvíc kamer. Bratři Trey (Nathan Kress) a Donnie (Max Deacon) natáčí v americkém městečku Silverton ve své škole předávání maturitních vysvědčení, dva burani Donk (Kyle Davis) a Reevis (Jon Reep) jsou ochotní s GoPro na hlavě udělat jakoukoliv blbost, jen aby uspěli na Youtube a zdaleka největší množství kamer má tým lovců tornád, který se ničivý vichr snaží zachytit pro televizi.
Někoho to bude rozčilovat nebo urážet, nicméně osobně považuji za plus, že film využívá found footage pouze pro vtažení diváka do děje a na nějakou logiku natáčení naprosto kašle. Ani jeden kameraman nepřestává točit, i když jde o holý život. Obraz je navzdory okolnostem většinou až podezřele stabilní. A v některých momentech film dokonce neváhá použít kamery, které naprosto jednoznačně v rámci děje neexistují (třeba vzdušné přelety), jen abychom celou situaci viděli z co nejatraktivnějšího úhlu. I přes určité posílení intenzity okamžiku je však zvolená technika natáčení občas kontraproduktivní. Destruktivní okamžik by si zasloužil záběr hezky z odstupu, díky „skutečnému“ kameramanovi se však musíme většinou spokojit s limitujícím záběrem zblízka.
Dvojice buranů slouží vždy jen jako komická vsuvka, hlavní děj se točí kolem filmařů a středoškoláků. Mladý Donnie kvůli hezké slečně uvízne při bouři na nedostupném místě, a tak se jej otec (Richard "Thorin" Armitage) s bratrem vydávají zachránit. Naštěstí při svém pátrání narazí na lovce tornád, kteří jsou vybaveni obrněným vozem, speciálně navrženým na překonávání poryvů větru. Na jeho palubě přijíždějí do městečka starý lovec Pete (Matt Walsh), který za každou cenu potřebuje po dlouhé době něco natočit, a mladá meteoroložka Allison (Sarah Wayne Callies), jež by nejraději byla doma se svojí malou dcerou.
Už od představení hrdinů je patrné, že V oku tornáda vymete všechny myslitelné šablony a klišé a v tomhle ohledu film v žádném případě nezklame. Otec je na chlapce tvrdý, ale pohroma ke sblíží, Allison jakožto matka neváhá pro cizí rodinu riskovat svou kariéru a Pete je tak posedlý dobrými záběry, že by kvůli nim neváhal strčit do větru vlastní babičku. Prázdné dialogy lze předvídat půl hodiny předem, a když někdo ve filmu řekne, že obrněný vůz lovců tornád ustojí rychlost větru sto kilometrů v hodině, můžete se spolehnout, že dříve či později bude fičet stojednakilometrovou rychlostí.
V mnoha ohledech je V oku tornáda zkrátka špatný nebo přinejmenším líný film, který nehodlá udělat téměř nic originálního, jako klíště se drží vyšlapaných cestiček a melodramatickému vyšponovaní dialogů naprosto podřizuje nejen jejich uvěřitelnost, ale i důstojnost (aneb postavy občas mluví jak z nějakého nekonečného seriálu, zvlášť když dojde na emoce). Podle mě je to ale celé tak blbé, až je to zábavné.
Dialogy jsou tak špatné a situace tak předvídatelné, že se prostě nejde ubránit smíchu. Děj se vesele protiví zdravému rozumu a zřejmě i zákonům fyziky. V přírodě asi obvykle banda tornád nebrouzdá po jediném malém městečku sem a tam, ale to vůbec nevadí, protože na filmovém plátně to násobí množství destruktivní zábavy. Vichr neustále něco trhá na kusy nebo něco (někoho) odnáší. Dojde na létající kamiony, hrdinské poletování i ohnivý vír. Triky se povedly, každý další útok tornáda je pojatý trochu jinak a destrukce je tak častá, že se (nechtěná?) zábavnost hloupoučkého děje nestačí nikdy přejíst. Obzvlášť když film uhání jako splašený a má jen slabou hodinku a půl.
Bohužel, ani jako pitomý výplach nefunguje V oku tornáda ideálně. V úvodu trvá dost dlouho, než se film prokouše k destruktivní zábavě skrz dlouhé minuty křečovitého představování šablonovitých charakterů. A ani potom není vyhráno. Oslavu ničení a laciné sladkobolnosti totiž tu a tam přerušují až mrazivě realistické momenty. Je jich pár a nestačí k tomu, aby bylo možné brát film vážně, ale stejně tak se člověku najednou daleko hůř polyká popcorn, když dosavadní šaškování přeruší cosi, co vypadá jako reportáž s lidmi, kterým tornádo skutečně zničilo život.
Vedikt
V oku tornáda je v každém ohledu blbost. S vykonstruovaným, otřepaným dějem a nepřirozenými dialogy. V té bezduchosti se ale skrývá něco strašně půvabného. Když se na vás řítí nesmyslně velké tornádo, které odporuje zdravému rozumu, jednoduše se sluší ten zdravý rozum vypnout, hrdinsky se vrhnout do větru, pateticky deklamovat a k tomu řídit ten nejhustší meteorologický tančík na světě. V oku tornáda tohle všechno má, k tomu navíc nechybí moc pěkně udělaná i natočená digitální destrukce. Do Armageddonu nebo 2012 má Tornádo pořád ještě hodně daleko (především sympatických hrdinů by to chtělo podstatně víc), ale pokud se vám podobné báchorky líbí, nejde film než doporučit, jako až překvapivě rozdováděnou letní jednohubku.
