Tradice jsou od toho, aby se dodržovaly, a tak se se zpožděním sobě vlastním ještě rychle vracím k finále první sezony Agentů S.I.E.L.D.u. Dnes v noci totiž Marvel odhalí na Comic-Conu první tajemství o sezoně druhé, a tak je třeba se řádně připravit.
Závěrečná epizoda nazvaná Beginning of the End (odkaz na šestnáctou epizodu End of the Beginning) v sobě snoubila klasické neduhy i postupně odhalované přednosti celého seriálu. Dialogů, které tahají za uši už se nezbavíme asi nikdy, na druhou stranu pak díky notně odlehčené atmosféře lépe vynikly nejrůznější přestřelené legrácky, jako souboj se zapnutou cirkulárkou nebo závěrečné rozprsknutí agenta Garretta, jakoby mimochodem doplněné o suchou Coulsonovu hlášku. Ale popořadě.
Finále mělo hned několik úkolů. Bylo třeba zastavit Garettův plán na masovou výrobu nadlidských vojáků, zjistit co se stalo s Fitzem a Simmons a konečně také odhalit, proč Nick Fury nechal Coulsonovi zachránit život. Všechny linky spolu byly docela hezky provázané, tak začněme třeba Fitzem a Simmons. Ti na dně moře zažili poměrně emotivní chvilku a Fitz konečně vyslovil své city. Zaplatil za to ale zdravím, když se obětoval pro svoji lásku Simmons. Následná záchrana Furym působila dost násilně, ale vyvážila to heroická síla daného momentu, kdy nezdolné dvojici nabízí pomocnou ruku sám velký šéf.
Nick Fury ale (i tak v až podezřele vhodnou chvíli) přijel podat pomocnou ruku především Coulsonovi, který se spolu s posledními zbytky svého týmu vypravil zastavit Garetta do sídla Cyberteku. Konečně jsme se dozvěděli, jak probíhá dálkové řízení agentů s kybernetickým okem a znovu se potvrdilo, že pokud pomineme Garettovu snahu o vyléčení, celý plán měl vést k prodeji armády supervojáků. Ian Quinn pomáhal především proto, aby získal zpátky své gravitonium, Raina chtěla zase vědět, „co se z ní stane“ (aneb pokračování příští sezonu milé děti).
Po značně televizní závěrečné bitce, Garretově vtipném zmrtvýchvstání, zatčení Warda a Deathlokově částečném vykoupení, jsme se konečně dostali k tomu, na co se ptáme už od první vteřiny seriálu: Jak to, že je Coulson naživu. Už delší dobu jsme věděli, jak je to možné. Díky séru z mimozemské DNA a následnému vymazání vzpomínek. Ale proč Fury vynaložil takové úsilí zrovna na Coulsona? Protože ho považuje za jednoho z Avengers, za jednoho z mála lidí, kterým může důvěřovat a vůbec chlapa se srdcem na pravém místě.
Takové vysvětlení je dvousečné. Na jednu stranu hezky koresponduje se skutečností, že by postavy měly být emocionálním jádrem seriálu a o Coulsonovi to rozhodně platí. Podobné odhalení si Phil po řadě měsíců strádání zasloužil a divák s ním nemůže v emocionálně vypjatou chvíli nesouznít. Jenže je podobně prosté vysvětlení adekvátní k nekonečnému natahování napříč celou sezonou?
Obecně se nám sezona docela hezky uzavřela. Seriál už měl lepší epizody a finále by si přeci jen zasloužilo větší péči, ale na to, jak byla řada epizod mizerná, se většinu nitek podařilo hezky spojit. Finále nabídlo nějaké uspokojivé vyvrcholení pro většinu postav a podstatná část dosavadního děje našla své rozuzlení. Zároveň nechybí dost otevřených dvířek do budoucnosti, která dovedou nalákat na další díly. Už v září uvidíme, jestli se filmařům podaří navázat na ty světlejší okamžiky, které Agenti S.H.I.E.L.D.u doposud měli.
Zhodnocení celé první série najdete v samostatném článku a zároveň už teď můžu přislíbit, že jakékoliv příspěvky ke druhé sérii pojmeme jinak, protože několik měsíců zpožděné rekapitulace samozřejmě valný význam nemají.
