Recenze: Chlapectví

Recenze: Chlapectví | Fandíme filmu
Richard Linklater natáčel Chlapectví 12 let, aby realisticky vykreslil dospívání ústředního hrdiny. Nabízí však ještě daleko víc.

Málokterý film má tak přirozeně dlouhý proces vzniku jako Boyhood (Chlapectví). Jeho produkcí nezacloumaly finanční problémy ani postprodukční tahanice, přesto je to jeden z nejdéle vznikajících autorských počinů v historie kinematografie. Richard Linklater využil trakce z úspěchu vynikajícího Před půlnocí, aby letos ve finální podobě představil dvanáct let vznikající Boyhood. Výsledkem je unikátní portrét dospívání jednoho obyčejného kluka z předměstí a pravděpodobně nejrealističtější coming-of-age film poslední doby.

Když jsme v úvodní scéně seznámeni s Masonem (Ellar Coltrane), je mu teprve pět let a ještě ani nechodí do školy. Z rádia hraje Yellow od Coldplay a Mason tráví většinu času dětským blbnutím. V průběhu následujících třinácti let sledujeme jeho přirozený přerod z dítěte v teenagera a následně v dospělého muže. Linklater ale nedělá ze života Masona žádné velké drama. Kromě několika nešťastných událostí je jeho život vlastně zcela obyčejný, řízený náhodami, omyly, úspěchy a neúspěchy. A právě tato fixace na zachycení všednosti dělá z Boyhood ojedinělý zážitek.

Linklater se ve filmu přiklání k myšlence, že život lze nejlépe definovat skrz zdánlivě nedůležité momenty, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Proto je většina masivní (takřka tříhodinové) stopáže naplněna scénami, které se na první pohled jeví jako nepodstatné. Mason na výletě se svým otcem a sestrou, Mason ve škole, Mason na zapomenutelné party a mnoho dalších. Každou tuto scénu ale spojuje konkrétní milník v dospívání, ať už se jedná o první lásku, patnácté narozeniny nebo ukončení střední školy. V tomto ohledu jsou nejdůležitější scény s otcem (brilantní Ethan Hawke), který s rodinou nežije a obvykle poskytne Masonovi klíčové rady v kritickém věku. Jejich vrcholem je scéna společného kempování, kdy se třináctiletý Mason baví se svým otcem o prvním vztahu, jehož hlavním problémem je, že se vysněné nelíbí Temný rytíř (v létě 2008 ještě odvážnější názor než dnes).

Ve věrném zachycení konkrétních let je Linklater až fincherovsky přesný. Postavy dobře reflektují tehdejší trendy, hrají příslušné videohry a z radia jim hrají největší hitovky nedávných let. Pomocí těchto detailů a celkové nálady pozdějších scén se Linklaterovi povede definovat jednotlivé roky a neshrnuje celou dekádu do jednoho tříhodinového pytle. Možná ještě větší tvůrčí úspěch ale je, že si Linklater při každoročním dopisování dalších scén dokázal zachovat tak vysokou úroveň příběhu a dialogů.

Boyhood je už od úvodních scén mimořádně vtipný film, jehož zobrazení podivných fází dospívání je natolik přesné, že většina diváků nebude mít problém najít paralely s tím vlastním. Co ale kromě úctyhodně konzistentního scénáře drží Boyhood nahoře, jsou herci. Ellar Coltrane je překvapivě dobrý už v dětských scénách, ale od proměny v teenagera je vyloženě skvělý. A to i když si prochází povinnými etapami otravného vyznavače stylu emo a skeptika v oblasti moderních technologií. I v těchto kritických bodech filmu je ale Coltrane sympatický a i pokud s ním nebudete souhlasit v jeho pubertálních výrocích, budete ho alespoň chápat. Na omezeném prostoru zase vládne Ethan Hawke jako Mason senior, který dokáže rozpálit každou scénu takovou energií, že se budete na jeho každý další výstup vyloženě těšit. Jeho komediální timing a přednes je totiž výborný jako vždy.

Přesto, že i opravdu důležitým životním momentům je dán slušný prostor, Boyhood nejvíce září v částech naprosté obyčejnosti, v klasických dialozích mezi rodičem a synem, v banálních výletech do přírody, duelech v bowlingu a oslavách narozenin. Během sledování možná nevyzní žádným přelomovým dojem, ale po výborném konci si uvědomíte, že jste měli co dočinění s opravdu mimořádným dílem. Do českých a slovenských kin vstupuje Chlapectví 14.8..

Verdikt

Ultimátní sbírka malých-velkých životních momentů a jeden z nejhezčích portrétů dospívání všech dob. Neskutečně precizní režijní výkon Linklatera, od práce s herci až po definování jedné epochy skrze písničky v rádiu. Vrchol letošního Berlinale a prozatím i Karlových Varů.

Naše hodnocení
10/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2021 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest