Čerstvě je na Netflixu k vidění akční snímek Vyproštění, který se pyšní dlouhou akční scénou, která se obejde bez jediného střihu. Na letošních Oscarech vyhrál cenu za nejlepší kameru Roger Deakins, který válečný snímek 1917 celý natočil tak, aby se zdánlivě odehrával ve dvou nepřerušovaných záběrech. Podobnou iluzi před časem vytvořil také Birdman nebo český snímek Hany. Táhlými záběry se tradičně chlubí filmy Alfonsa Cuarona (Gravitace, Potomci lidí), a abychom nemluvili jen o filmech, tak před pár lety patřila dlouhá nepřerušovaná přestřelka k tomu nejlepšímu, co nabídl seriál Temný případ. Většina uvedených příkladů pravděpodobně budou pro soudobé diváky dobře známé firmy, tak se spolu pojďme podívat dál do historie, kdy se o technicky náročné sekvence filmaři pokoušeli také, i když často neměli k dispozici pomocnou ruku digitálních triků.
Dotek zla (režie: Orson Wells)
Začínáme klasikou z roku 1958 v podání mistra Wellse a jeho úvodním skoro čtyřminutovým záběrem, který diváka neustále drží v napětí a nutí ho sledovat automobil s bombou, který pomalu popojíždí širokou ulicí. Připočtěte k tomu tehdejší rozměrnou techniku a nemožnost cokoliv upravit počítačem v postprodukci a hned je vám jasné, proč se Wells považuje za legendu.
