Je pravda, že titulek článku lehce přehání, nicméně v tomhle případě opravdu jemně. Režisér Alejandro González Iñárritu je držitelem čtyř Oscarů a spolu se snímkem Revenant Zmrtvýchvstání prokázal, že dovede natočit kasovní hit. Tom Cruise je bez debat jednou z pěti největších hollywoodských hvězd. Po letech se znovu předvedl v charakterní roli, navíc prošel výraznou fyzickou proměnou. Ze zajímavých ingrediencí pánové navařili snímek, který bude silně prodělečný, sklízí přinejlepším rozporuplné recenze a asi může zapomenout na oscarové ambice.
Dle dostupných informací výroba filmu Digger přišla na 125-150 milionů dolarů. Během premiérového víkendu nicméně po celém světě v kinech možná neutrží ani 30 milionů dolarů. Při tak slabém startu obvykle následuje strmý pád, tudíž je pravděpodobné, že celkové tržby nepřekročí ani stomilionovou laťku. Od tržeb je třeba odečíst podíl provozovatelů kin a vedle rozpočtu se desítky milionů dolarů vynaložily na propagaci. Objevují se tak první odhady, že snímek studiu Warner Bros. přinese přinejmenším stomilionovou ztrátu.
Takto silné odmítnutí už při premiéře většinou ukazuje na špatně zvolenou marketingovou strategii nebo na prostý nezájem o podobné látky. Nepomáhá ale ani to, že je Digger dost kritizovaný. Některé recenze jsou možná zbytečně vyhrocené, avšak sám Iñárritu je všechno jen ne umírněný filmař. Vždycky se snaží publikum ohromit, musí tedy počítat s podobně nekompromisní odezvou.
Pokud víte, že Diggera dříve či později uvidíte a patříte mezi diváky, kteří se rádi nechají překvapit, tak raději dál nečtěte, jakkoliv se pokusím vyvarovat velkých odhalení. Nicméně pojďme si říct alespoň následující: Digger se tváří jako velkolepá katastrofická fraška a pocta Dr. Divnoláskovi od Stanleyho Kubricka. Cruise ve filmu představuje titulárního Diggera, mocného multimiliardáře, který žene svět do záhuby a zároveň jej zřejmě jako jediný dokáže spasit.
Vtip je v tom, že po zhruba půlhodině přichází zásadní zvrat a snímek se vydává výrazně jiným směrem. Do vyprávění vstupuje metanarativní rovina a Cruise má možnost předvádět dokonce několik různých figur. Už samotný zvrat kritiky zásadně rozděluje. Jedna polovina recenzentů je z výrazného úkroku vyloženě otrávená, druhá tvrdí, že tohle zásadní tvůrčí rozhodnutí celý film zachraňuje nebo mu přinejmenším dává šanci být alespoň trochu zajímavým.
Nejtvrdší kritici mají za to, že film je jedna velká povýšená póza, která si o sobě myslí, že je daleko důležitější a chytřejší, než ve skutečnosti je. Iñárritu si nemůže pomoci a natočil opět po všech stránkách křiklavý film. Nejen v přenesené rovině, kdy všechny své teze doslovně vysvětluje, ale i čistě po stránce obrazové a zvukové kakofonie, která se na diváka valí.
Část kritiků je přesvědčena o tom, že všechno výše uvedené není filmařský omyl, ale záměr. Režisér podle některých recenzí chce diváka znechutit, otrávit, vyprovokovat. To má dodávat sílu vypravěčskému zvratu a podtrhovat témata filmu. Mezi ta patří síla mediální manipulace, chování hvězd, sebeklam a limity umění tváří v tvář skutečné katastrofě. Je dost dobře možné, že si snímek prostě střílí z konceptu politické satiry a opírá se do diváků, kteří se nad chováním padoucha v kině „spravedlivě“ dopálí, ale pak už neudělají vůbec nic dalšího. Veřejnost v přeneseném slova smyslu podléhá divadélku mocných, což je snesitelnější a jednodušší než čelit realitě blížící se záhuby.
To je legitimní filmařský záměr. Řadě snímků se historicky daří využít dráždění diváka k dosažení svých cílů. V případě Diggera je ale podle většiny recenzí poselství povrchní, neohrabané a posměšné. Pohybujeme se na úrovni naštvaného sloupku v novinách – autor s pocitem morální nadřazenosti křičí na společnost a vyčítá jí, co dělá špatně. Nemalá část kritiků si rovnou myslí, že film vlastně vůbec neví, co se snaží říct, popřípadě je mu to do značné míry jedno a hlavně chce dělat svá velká gesta, v nichž si režisér po celou kariéru libuje.
Nedostatek nějakého hlubšího obsahu z Iñárrituovy novinky ještě nutně nedělá bezcenný film – třeba v Cruisových akčních filmech si můžeme užívat jeho bláznivé kousky, aniž by nám nějak chyběly zajímavý děj, postavy nebo hlubší teze.
V Diggerovi je však jakýchkoliv polehčujících okolností extrémně málo. Někteří kritici považují za zajímavý Cruisův výkon. Nejde o vyloženě charakterní roli, pořád sledujeme hollywoodskou hvězdu ve výrazné masce, která křičí, dělá rozmáchlá gesta a využívá své charisma k tomu, aby na sebe stáhla pozornost. Avšak pro část publika je Tomova exhibice poutavou podívanou, zvlášť když zhruba v polovině filmu dojde na velkolepý monolog. A je úžasné, kolik výtvarně specifických kulis a rekvizit se pro film podařilo postavit a vyrobit. Zřejmě právě tady zahučel obří rozpočet.
Jenže tam kratochvíle končí. Jinak prý film není příjemný na pohled, zasypává publikum mizernými vtipy, dialogy nejsou moc dobře napsané, většina herců je žalostně nevyužitá a celé je to až agresivně ukřičené. Po chvíli se nemalá část diváků cítí být filmem vyloženě unavená. Celý film tak funguje spíš jako zajímavý objekt k diskusi než jako regulérní zážitek, jakému by většina publika chtěla obětovat peníze a čas.
Přikládáme nejnovější ukázky, tak jestli pořád váháte, zda Diggerovi věnovat čas, třeba vám pomohou v rozhodování.
Podklady a foto: Warner Bros.
