Recenze: Na život a na smrt

Recenze: Na život a na smrt | Fandíme filmu
Peter Berg si hraje na vojáky v drsných podmínkách afghánských hor. Jak se mu povedlo zachytit vzpomínky armádního veterána Marcuse Luttrella?

Když se řekne válka proti terorismu, jistě se všem hned vybaví nedávná vojenská přítomnost amerických jednotek v Afghánistánu či Iráku. Ať už si o zahraniční politice Spojených států myslíte cokoliv, rozhodně nelze popřít, že by se v průběhu oné dlouhodobé protiteroristické kampaně neodehrála řada zajímavých a těžko uvěřitelných událostí. To je i případ bojových peripetií Marcuse Luttrella, skutečně existujícího člena elitní jednotky NAVY SEALs, jenž v průběhu nepodařené operace Red Wings několikrát přežil vlastní smrt, když musel v nehostinných horských podmínkách afghánské provincie Kúnar čelit obrovské přesile bojovníků sympatizujících s hnutím Tálibán. A právě tuto krvavou misi se rozhodl zfilmovat akční mág Peter Berg, člověk zodpovědný za solidní Království a krapet přestřelenou Bitevní loď, přičemž do ouška si nechal našeptávat i od samotného Luttrella.

Kouzelná formulka „based on true story“ vždy byla, je a bude dvojsečná, poněvadž skýtá nejen nepopiratelné tvůrčí výhody, ale rovněž nejednu nástrahu. Na jedné straně se běžně traduje, že ty nejzajímavější příběhy píše sám život, přičemž divák se přece mnohem lépe sžije a ztotožní se skutečnými postavami než s fiktivními hrdiny z hlav hollywoodských pisálků. Na druhé straně však na tvůrce číhá nebezpečí, že nebude-li dění na plátně alespoň trošku uvěřitelné a dostatečně důmyslně zformované, budou prakticky ihned obviněni z fabulace, překrucování reality nebo v lepším případě z pouhé neschopnosti. A hrozba kritiky se ještě zvyšuje v situacích, kdy je zpodobněno kontroverzní téma, jako třeba často protichůdně přijímané působení Američanů v oblasti Středního východu. K úspěchu je tedy třeba zručného scenáristy, jenž dokáže vhodně zadaptovat příběh/předlohu, a taktéž šikovného režiséra, který udrží na uzdě vlastní ego a citlivě scénář převede do podoby pohyblivých obrázků. Nerad bych předbíhal, ale Berg do umírněné škatulky prostě nezapadá, což se bolestivě projeví především v prostřední části filmu. To nutně neznamená, že je špatný režisér. Jenom se jeho výbušný a dynamický styl nehodí ke zpracování látky typu Na život a na smrt (Lone Survivor). Ale nepředbíhejme.

Celý film se točí kolem nebezpečné vojenské operace s krycím jménem Red Wings, jejímž prvořadým cílem byl průzkum a následná identifikace velitele zastřešující organizace Anti-Coalition Miliitia, známého pod jménem Ahmad Shah. Ten sice nebyl členem Tálibánu ani al-Kájdy, jak se tu a tam nesprávně dočtete, leč jeho skupina s těmito uskupeními začala po roce 2001 spolupracovat. Dohromady je pojil nejen odpor k americké protiteroristické ofenzívě a k činnosti nové afghánské vlády, ale rovněž nesouhlas se sjednocováním země a s narůstajícím počtem vládních institucí přímo v Kúnaru, neboť ty představovaly hrozbu pro jejich nelegální aktivity. Shah neměl problém zaútočit jak na americké vojáky, tak na vládní cíle, tudíž se na přelomu června a července roku 2005 američtí armádní velitelé rozhodli, že v zájmu stability regionu (v Kúnaru mělo dojít k volbám) je třeba jeho organizaci rozmetat na kusy a Shaha samotného zajmout či zlikvidovat. A právě první část mise, tedy prozkoumání oblasti a nalezení Ahmada Shaha, měl mít na starost předsunutý výzvědný tým, který tvořili Marcus Luttrell (Mark Wahlberg), Michael Murphy (Taylor Kitsch), Danny Dietz (Emile Hirsch) a Matt 'Axe' Axelson (Ben Foster). Situace se však fatálně zkomplikovala ve chvíli, kdy lidskost zvítězila nad chladnokrevností a racionalitou, přičemž krvavé následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Mise byla nenávratně provalena a čtyři drsňáci se rychle ocitají ve smrtícím sevření.

Na první pohled je patrné, že jde o emocionálně silnou látku, jež by mohla docela snadno posloužit pro velebení americké vojenské mašinérie a k nikdy nekončícímu verbování dalších naivních mladíků do řad námořnictva Spojených států. Tomu se Berg dokázal naštěstí vyhnout, neboť i když registrujeme očividnou snahu o ocenění vojáků za jejich odvahu, odolnost a neústupnost, tak povětšinou nejde o nějaké prázdné tlachání a neopodstatněnou heroizaci. Členové NAVY SEALs bezpochyby jsou pěkně tvrdí bouchači, o čemž svědčí až nelidsky tvrdý výcvik, jímž musí všichni uchazeči projít. Dokonce se traduje, že více než tři čtvrtiny adeptů neuspěje a v průběhu drilů dobrovolně kemp opustí. Zdravý respekt je tedy namístě a já s tím nemám problém, obzvláště když si uvědomíte, že tito chlapci nemají nic společného s politikou jako takovou – nejsou zodpovědní za rozhodnutí, jež činní politické elity. Mohlo by se tedy zdát, že se Berg dokázal vyhnout tomu nejnebezpečnějšímu zjednodušení a zkreslení, které obvykle americké filmy s vojenskou tematikou doprovází. Bohužel, chyby nadělal někde jinde.

Zásadní problémy jsou zhruba tři – přestřelená a místy dosti laciná (nemyšleno ve smyslu levná) forma zobrazení akčních scén, necitlivě napsané dialogy (patetické řeči o vztazích i v těch nevypjatějších momentech) a v neposlední řadě nevyužitý potenciál materiálu (v poslední třetině jsou bezpochyby nejsilnější momenty celého vyprávění, leč jejich zachycení je zoufale obyčejné a stereotypní). Tímto se oklikou vracíme k zjištění, že Berg prostě nebyl správnou volbou pro zfilmování tohoto příběhu. Když se začnou Luttrell a spol. řezat na lesem porostlém kopci s bandou Shahových nohsledů, jakoby člověk přepnul kanál, protože ač to zpočátku vypadá zatraceně cool, po čase vám zřejmě přijde, že sledujete spíše pokračování Hancocka či Bitevní lodi. Třicetimetrové seskoky našich hrdinů do propastí a děr všeho druhu, kdy držkopády trvají neúnosně dlouhou dobu, působí skutečně absurdně. Je mi jasné, že hupsnutí ze čtyř metrů, které by zrovna tak rezultovalo ve zlomeninu nohy, nevypadá na plátně tak efektně, ale to, jakým způsobem je nakládáno se zdravím čtveřice amerických vojáků, by nerozchodil ani kevlarem a jinými superlátkami ofačovaný Batman. Současně Berg totálně rozbíjí bezprostřední zážitek nadměrným množstvím slow-motion záběrů a kýčovitou stylizací těch nejkritičtějších okamžiků (krev teče po skále, na obzoru – ve správně umělé výšce – se třpytí oranžovožluté slunce a neústupný hrdina pomalu prohrává svůj souboj se zhruba deseti různými druhy zranění v rušivě natočené zpomalovačce). A tohle má být z reality vycházející survival thriller, který ve mně má vzbudit emoce a do něhož se mám hluboce ponořit?

K dialogům jen v krátkosti řeknu, že mi vůbec nevadí, když vojáci ve filmech rozebírají svoje osobní problémy a řeší stejně hloupá dilemata jako kdokoliv z nás. Vždyť i NAVY SEALs jsou jen lidi, trápí je běžné neduhy lidského bytí, přičemž právě tyto filmové momenty poskytují divákům prostor pro ztotožnění se s postavou. Bylo by naopak nemoudré zbavit je jejich osobnosti a ukázat je pouze jako nelítostné stroje na plnění rozkazů. I proto je první třetina filmu docela pohodovou záležitostí, kdy vás čas od času zatahá nějaké to životní moudro za uši, ale pořád to lze přežít. Ale při následném masakru, kdy krev teče doslova proudem a kosti létají vzduchem, mi přišly některé linky opravdu mimo mísu. Není jich moc, ale vpravdě ty opakující se řeči o tom, jak nikdy nesmí ustoupit a že se něčí žena musí dozvědět, jak moc ji jeden z hrdinů miluje, mě dramaticky vůbec neoslovily (američtí diváci budou zřejmě přístupnější). To je koneckonců tradiční Bergova bolístka, kdy mu akce – myšleno obecně – zpravidla nečinní problém, avšak dramatické vsuvky jsou povětšinou kostrbaté a nevěrohodné. V minulosti mohl svalit vinu na scenáristy, ovšem tentokrát může nadávat jedině sám sobě, jelikož v kolonce scénář naleznete jeho jméno.

Poslední poznámka se týká onoho nevyužitého potenciálu. Celý příběh, jenž svou pravou tvář odhalí až v závěrečné pasáži, je vyprávěním o službě, věrnosti, odvaze a především o vnitřní proměně. Berg sice dokázal zadupat do země onen niterný prožitek z bezvýchodné situace uprostřed bojové vřavy, když natočil povrchní akční klip plný nereálné, ale velice dynamicky nasnímané akce, avšak naštěstí ani on nezvládnul zbavit Luttrellův osobní příběh toho nejdůležitějšího přesahu, jímž je motiv symbolického odhození černobílých brýlí, skrze něž vnímá Západ nezápadní svět. Právě zde tkví největší dramatický potenciál celého vyprávění, jenže to už Berga tolik nezajímá (ale alespoň to dovyprávěl relativně celé). Dojemná závěrečná koláž už na tom nic nezmění.

Verdikt:

Pistolnický výlet Petera Berg do nehostinných afghánských hor vzdává hold a respekt americkým vojákům, kteří dennodenně riskují vlastní životy za něco, co leckomu přijde jen jako projev západního imperialismu a mocenské hry v mezinárodní aréně. Marcus Luttrell, člen elitního týmu NAVY SEALs, však podobné věci vcelku logicky neřešil a při provalené misi se pouze snažil přežít. Bohužel, v akčních scénách obvykle jistý Berg si očividně neuvědomil, že důraz při filmové adaptaci Luttrellova neobyčejného vyprávění měl být kladen na obsah, nikoliv na cool formu a efekt. Chcete-li se pobavit střílečkou v lese, kde opakované pády ze srázu trvají i několik desítek vteřin a nejsilnější momenty jsou s železnou pravidelností zachyceny zpomaleným obletem kamery, pak se dozajista pobavíte. Kdo čekal trošku víc reality, vhledu a přidané hodnoty, ten bude zklamán. Já se nepřekvapivě řadím k druhé partě.

P.S.: Mark Wahlberg je herecké dřevo. Kitsch a zejména Foster ho s přehledem válcují.

Naše hodnocení
5/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu

© 2011 - 2020 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest