Na první pohled se mohlo zdát, že hlavním favoritem letošních Českých lvů bude Franz. Získal celkem 15 nominací, měl mezinárodní ambice, točila jej celosvětově uznávaná Agnieszka Holland a tématem byl jeden z nejdůležitějších spisovatelů celé literární historie. Nakonec ale Goliáše porazil David, snímek Karavan. Ten na místo portrétu světoznámého literáta nabízí pohled do života obyčejné matky, která se svým synem s Downovým syndromem a autismem vyjíždí k moři. Krom ceny pro nejlepší film získal Karavan také ocenění pro Juliánu Brutovskou za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Franz nakonec odešel se čtyřmi soškami, především v „technických“ kategoriích. Zaměření filmu na osobnost Kafky pak ještě dobře podtrhuje ocenění pro Idana Weisse v hlavní roli.
Shodně tři ceny si odnášejí Raději zešílet v divočině, Sbormistr a Studna. Ta byla oceněna jako nejlepší televizní počin, zatímco Raději zešílet v divočině je podle Akademie nejlepším dokumentem uplynulého roku. Tvůrce velmi potěšilo, že se jim podařilo získat i další ocenění mimo dokumentární kategorii, což jen zdůrazňuje, že dokumenty nejsou něco „jiného“, ale jsou to „opravdové“ filmy jako všechny jiné. Sbormistr vzhledem k ambicím mohl působit jako další favorit, nakonec byl oceněn hlavně za svou zvukovou složku.
Fenomenální zprávou je pozornost, které se těšili mladí filmaři. Režisérka Katarína Gramatová (Nahoře nebe, v dolině já) své vítězství viditelně opravdu nečekala. Zároveň jsme v režisérské kategorii našli hned tři ženy, což je v českých poměrech zatraceně pozitivní a potěšující pohled. Dvě ceny získal také krátký snímek Pes a vlk, který zároveň bodoval v kategorii studentských filmů. A dvě ceny získala Letní škola, 2001, jež se s maximální autenticitou snaží ukázat dospívání vietnamského kluka, rozkročeného mezi Českem a Vietnamem. Režisér Dužan Duong nám nabídl pohled na součást naší společnosti, které se obvykle nedostává výrazné pozornosti. Jestli jsou letošní Čeští lvi předzvěstí toho, že lokální filmografie bude pestřejší, různorodější, mladší a více ženská, máme se na co těšit.
Mládí bylo i tématem televizního přenosu. Ceny předávali mladí filmaři, co nás příkladně reprezentují ve světě, kamera si mladé tvůrce hledala v sále a celkově byl cítit svěží vítr. Ten znovu přinesl režisér Matěj Chlupáček, který už druhým rokem pomáhá ze zkostnatělé akce dělat vkusnou oslavu filmařského umění. Předávání extrémně prospěl přesun z Rudolfina do vzdušného Kongresového centra, kde celá akce dostala přirozenou grandióznost a minimálně z televizního pohledu se zdálo, že i hlediště je pro průchod oceněných daleko vhodnější než stísněná sedadla v Rudolfinu.
Už úvod večera byl tematicky aktuální, když nasvítil hrozbu dystopické budoucnosti, kde většinu filmů možná bude vyrábět umělá inteligence. Sestřih z loňské filmové nabídky dokázal vyvolat dojem, že tu vznikla řada na první pohled poutavých snímků, kterým při předávání stojí za to fandit. A moderátorka Bianca Cristovao pro změnu rychle ukázala, že jsme v dobrých rukou po stránce provádění ceremoniálem. Cristovao byla přirozená, pohotová i vtipná. Je na ní patrné, že průprava stand-up komičky na nekompromisních pódiích ve Spojených státech je pro uvádění velkých ceremoniálů perfektním tréninkem. Česká televize by s ní okamžitě měla podepsat smlouvu na příští rok!
Slavnostní ceremoniál měl vkusnou grafiku a vynikající hudbu, jež připomínala seriál Boj o moc. Všechno hezky odsýpalo, vyhnuli jsme se nějakým zdlouhavým křečovitým scénkám nebo šaškování sponzorů. Nejvíc prostoru mimo samotné předávání dostala pasáž věnovaná zesnulým filmařům, kterou krásným pěveckým výkonem doprovodil Adonis, z jehož podání písně when the party's over od Billie Eilish běhal mráz po zádech. Zdaleka největší čas po dobu celého večera patřil oslavě filmu a oceněným tvůrcům a tak to má být.
Spolu s tím nicméně souvisí největší kritika celého předávání. Tak zaprvé, místy byl večer možná přece jen až příliš uspěchaný. Vítěz jedné kategorie sotva odešel a už běžely další medailonky, kdy stačilo na moment odhlédnout od televize a vlastně ani nevíte, jaká kategorie teď přišla na řadu. A také jednotlivé medailonky by si zasloužily být alespoň o pár vteřinek delší. Zkrátka nechte celý ceremoniál maličko dýchat. Je skvělé, že večer nebyl zdlouhavý, ale tentokrát jsme se vydali vstříc opačnému extrému. Přenos by o chlup volnějším tempem pomohl podtrhnout význam okamžiku.
Co je ještě horší, je ustříhávání děkujících. Dělá to většina slavnostních ceremoniálů a pořád je to nekonečně trapné a nedůstojné. Chápu, že není možné nechat všechny nechat řečnit věcně, ale takhle to prostě dál nejde. Ti lidi vyhráli, nechte je mluvit. Je třeba vyvinout postup, jak dát řečníkům dostatek času a jen v opravdu extrémním případě je citlivě informovat, aby směřovali ke konci. Ozařovat děkující červeným světlem a nutit je ke zbytečné nervozitě navíc je ostudné. Tipuji, že hlavním viníkem je Česká televize, která chce dát Lvům v programu pevné okno. Kašlete na to! Vykliďte program klidně až do půlnoci, a pokud nějaký čas zbyde, přidejte třeba předtočené medailonky jednotlivých tvůrců.
PS: A pořiďte prosím konečně Českým lvům mikrofon na stojanu! Zápasení s ručním mikrofonem u pultíku je rok co rok zbytečně rozpačité. Každý druhý neví, co má dělat, pokládání mikrofonu ve zvukové stopě nepříjemně bouchá… prostě nešťastná volba.
Ale teď už k oceněným. Večeru prospívala už zmiňovaná pestrost. A to nejen pestrost pohlaví, generací a etnik. Když předávání nepřeválcuje několik málo snímků a sošky se rozprostřou napříč celým spektrem, pomáhá to vytvořit dojem, že tu vzniká skutečně pestrá paleta zajímavých děl. Celkem překvapivé bylo také rozsáhlé zastoupení slovenských tvůrců. Možná je to dané tím, že na Slovensku zkrátka příležitosti nejsou, na což ocenění „sousedé“ během večera také upozorňovali a varovali nás před tím, abychom si kulturu, média a veřejný prostor nenechali zbastardit tak, jako se to stalo právě na Slovensku, kde už hezkých pár let rozvrtávají zemi všemožní burani, trollové a mocichtiví oportunisté.
V sále tak nepřekvapivě sklidil potlesk nejen rýpanec na adresu ministra kultury Klempíře, ale i výzva k obraně veřejnoprávních médií. Podpora Ukrajiny asi také nepřekvapí, o něco odvážněji však v českých poměrech působila výzva pomoci Palestině a k boji proti všudypřítomným fašizujícím tendencím. I to v sále sklidilo potlesk, můžeme tedy snad doufat, že minimálně část české filmové scény i do budoucna bude „strojem na empatii“, který se nám bude snažit zprostředkovat svět z pohledu lidí s odlišnými životními cestami a osudy. Ostatně, přímé výzvy k pochopení a sounáležitosti zazněly i v proslovech. Johana Matoušová nabádala ke zdravým mezilidským i pracovním vztahům, producentka Karavanu Dagmar Sedláčková hovořila o nezbytnosti vzájemného porozumění.
A nejlepší děkovačka večera? Idan Weiss byl při přebírání herecké ceny roztomile rudý až za ušima a střihači dokumentu Raději zešílet v divočině se styděli tak moc, že si po chvíli už jen přehazovali mikrofon jak horký brambor. Ty vůbec nejlepší momenty nicméně přinesla Letní škola, 2001. Scenáristé Jan Smutný a Lukáš Kokeš spustili přímo na pódiu videohovor s absentujícím Dužanem Duongem, což byl vrchol bezprostřednosti. A Dũng Nguyễn byl při přebírání herecké ceny extrémně dojatý a dojemný… jen kdyby ho naprosto zbytečně nepřerušila režie, zrovna když se snažil něco sdělit.
Čeští lvi za sebou zkrátka mají výjimečný ročník. Se zajímavou paletou oceněných a velmi dobře zpracovaným slavnostním večerem, kterému k dokonalosti chyběly detaily. Alespoň se ale má štáb do příštích let kam posouvat. Slavnostní cena započala novou éru. Snad se tahle symbolika přesune i na českou kinematografii jako celek.
Nejlepší celovečerní hraný film
- Franz – producentky Šárka Cimbalová, Agnieszka Holland
- Karavan – producenti Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín
- Letní škola, 2001 – producenti Lukáš Kokeš, Dužan Duong
- Nahoře nebe, v dolině já – producenti Igor Engler, Julie Marková Žáčková
- Sbormistr – producenti Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský
Nejlepší dokumentární film
- Co s Péťou? – režie Martin Trabalík – producenti Jan Bodnár, Jan Hubáček
- Dům bez východu – režie Tomáš Hlaváček – producent Martin Kohout
- Raději zešílet v divočině – režie Miro Remo – producenti Miro Remo, Tomáš Hrubý, Pavla Janoušková Kubečková
- Ta druhá – režie Marie-Magdalena Kochová – producenti Vít Poláček, Barbora Drtílková, Aleš Hudský, Petr Kubica
- Velký vlastenecký výlet – režie Robin Kvapil – producenti Jakub Drocár, Jakub Pinkava
Nejlepší režie
- Franz – Agnieszka Holland
- Karavan – Zuzana Kirchnerová
- Letní škola, 2001 – Dužan Duong
- Nahoře nebe, v dolině já – Katarína Gramatová
- Sbormistr – Ondřej Provazník
Nejlepší herečka v hlavní roli
- Karavan – Anna Geislerová
- Letní škola, 2001 – Quỳnh Lan Lê
- Máma – Elizaveta Maximová
- Na druhé straně léta – Lucie Fingerhutová
- Sbormistr – Kateřina Falbrová
Nejlepší herečka v hlavní roli v seriálovém díle
- Děcko – Judit Pecháček
- Ratolesti – Anna Geislerová
- Studna – Johana Matoušková
Nejlepší herec v hlavní roli
- Franz – Idan Weiss
- Karavan – David Vodstrčil
- Nahoře nebe, v dolině já – Michal Záchenský
- Neporazitelní – Hynek Čermák
- Sbormistr – Juraj Loj
Nejlepší herec v hlavní roli v seriálovém díle
- Král Šumavy 2 - Agent chodec – Oskar Hes
- OKTOPUS II – Miroslav Krobot
- Studna – David Švehlík
Nejlepší herečka ve vedlejší roli
- Franz – Jenovéfa Boková
- Karavan – Juliána Brutovská
- Karavan – Jana Plodková
- Máma – Sophia Šporclová
- Sbormistr – Maya Kintera
Nejlepší herečka ve vedlejší roli v seriálovém díle
- Děcko – Elizaveta Maximová
- Král Šumavy 2 - Agent chodec – Kristýna Ryška
- Limity – Tatiana Dyková Vilhelmová
Nejlepší herec ve vedlejší roli
- Franz – Peter Kurth
- Franz – Ivan Trojan
- Franz – Josef Trojan
- Letní škola, 2001 – Dũng Nguyễn
- Neporazitelní – Ivan Trojan
Nejlepší herec ve vedlejší roli v seriálovém díle
- Král Šumavy 2 - Agent chodec – Jan Nedbal
- Moloch – Miroslav Donutil
- Studna – Filip František Červenka
Nejlepší scénář
- Franz – Marek Epstein
- Karavan – Zuzana Kirchnerová, Tomáš Bojar, Kristina Májová
- Letní škola, 2001 – Dužan Duong, Jan Smutný, Lukáš Kokeš
- Nahoře nebe, v dolině já – Katarína Gramatová
- Sbormistr – Ondřej Provazník
Nejlepší kamera
- Franz – Tomasz Naumiuk
- Karavan – Simona Weisslechner, Denisa Buranová
- Nahoře nebe, v dolině já – Tomáš Kotas
- Raději zešílet v divočině – Dušan Husár, Miro Remo
- Sbormistr – Lukáš Milota
Nejlepší střih
- Franz – Pavel Hrdlička
- Karavan – Adam Brothánek
- Letní škola, 2001 – Jakub Jelínek, Jakub Podmanický
- Raději zešílet v divočině – Máté Csuport, Šimon Hájek
- Sbormistr – Anna Johnson Ryndová
Nejlepší zvuk
- Franz – Marek Hart, Michaela Patríková, Tomáš Bělohradský
- Karavan – Martin Ženíšek, Michal Deliopulos, Klára Javoříková
- Nahoře nebe, v dolině já – Anna Žihlová, Peter Hilčanský, Samuel Perunko
- Raději zešílet v divočině – Lukáš Kasprzyk, Adam Matej
- Sbormistr – Juraj Mravec, Petr Čechák
Nejlepší hudba
- Fichtelberg – Jan P. Muchow
- Franz – Mary Komasa, Antoni Komasa-Łazarkiewicz
- Karavan – Ondřej Mikula (Aid Kid), Viera Marinová
- Nahoře nebe, v dolině já – Jonny Hawkins (700 Feel), Juan Villamor (700 Feel)
- Sbormistr – Jonatan Pastirčák (Pjoni), Ondřej Mikula (Aid Kid)
Nejlepší scénografie
- Cukrkandl – Adam Pitra, Branislav Mihálik
- Fichtelberg – Jiří Sternwald, Šimon Koudela
- Franz – Henrich Boráros
- Letní škola, 2001 – Marek František Đỏ Špitálský
- Sbormistr – Irena Hradecká
Nejlepší kostýmy
- Cukrkandl – Sylva Zimula Hanáková
- Fichtelberg – Sylva Zimula Hanáková
- Franz – Michaela Horáčková Hořejší
- Letní škola, 2001 – Veronika Varcholová
- Sbormistr – Marek Cpin
Nejlepší masky
- Fichtelberg – Miroslava Krepsová, Jaroslav Šámal
- Franz – Gabriela Poláková
- Máma – Lenka Nosková
- Sbormistr – Eva Schwarzová
- Studna – Jana Bílková
Nejlepší minisérie nebo seriál
- Král Šumavy 2 - Agent chodec – režie Damián Vondrášek – hlavní producenti Michal Reitler, David Ondříček, Daria Špačková
- Moloch – režie Lukáš Hanulák – hlavní producenti Vratislav Šlajer, Lada Dobrkovská, Barbora Mudrová
- OKTOPUS II – režie Jan Pachl – hlavní producent Josef Viewegh
- Ratolesti – režie Michal Blaško – hlavní producenti Tereza Polachová, Jan Maxa
- Studna – režie Tereza Kopáčová – hlavní producenti Michal Prokeš, Michal Reitler, Jindřich Motýl, Martin Růžička
Nejlepší animovaný film
- I Died in Irpin – režie, výtvarnice Anastasia Falileieva – producenti Martin Vandas, Alena Vandasová, Juraj Krasnohorský
- Kámen Osudu – režie, výtvarnice Julie Černá – producentka Kristina Husová
- malý film o znásilnění – režie, výtvarnice Nebe Motýlová – producentka Julie Sroková
- Pohádky po babičce – režie David Súkup, Patrik Pašš, Leon Vidmar, Jean-Claude Rozec – producenti Martin Vandas, Alena Vandasová, Juraj Krasnohorský, Henrieta Cvangová, Kolja Saksida, Jean-François Le Corre, Mathieu Courtois – výtvarníci Patricia Ortiz Martínez, Jean-Claude Rozec
- Vlček – režie, výtvarník Philippe Kastner – producent Emma Slobodová
Nejlepší krátký film
- Cestovatel – režie Veronika Jelšíková – producenti Pavla Klimešová, Veronika Jelšíková, Kristina Přikrylová
- Hej, Češi! – režie, producent David Van
- Kulturní fronta – režie Jindřich Andrš – producenti Jindřich Andrš, Natália Pavlove
- Pes a vlk – režie Terézia Halamová – producentka Natália Pavlove
- První hlídka – režie Vojtěch Konečný – producentka Adéla Konečná
Cena Magnesia za nejlepší studentský film – nestatutární cena
- malý film o znásilnění – režie Nebe Motýlová
- Pes a vlk – režie Terézia Halamová
- Píchlé duše – režie Stefan Lambert
- Věž – režie Marie-Magdalena Kochová
- Vlček – režie Philippe Kastner
Cena za mimořádný příno české kinematografii
- Helena Bezděk Fraňková
Titulní foto:
Zdroj: CFTA
