Ve věku 95 let zemřel včera, 15. února, herec Robert Duvall. Na jeho oficiálním facebookovém účtu to veřejnosti oznámila jeho manželka Luciane. Zemřel v poklidu doma, obklopený nejbližšími.
Narodil se roku 1931 v Kalifornii, do rodiny amatérské herečky a vysokého vojenského důstojníka. V dětství se hodně pohyboval v prostředí vojenských základen. V roce 1953 dokončil bakalářské studium dramatu na vysoké škole v Illinois. Po škole sloužil rok v armádě, kde na základně v Georgii hrál amatérské divadlo. Po službě studoval herectví v Neighborhood Playhouse School of the Theatre v New Yorku, kde jeho spolužáky byli Dustin Hoffman, Gene Hackman a James Caan. Během školy si přivydělával jako prodavač v obchoďáku, poštovní úředník nebo řidič náklaďáku.
První profesionální angažmá měl už krátce před nástupem do armády, po jejím opuštění vystupoval v divadle pravidelně. Za kariérní zlom sám označoval vystupování v Pohledu z mostu od Arthura Millera (1957). Sám Miller navštívil jedno z představení, což mu později v roce 1961 pomohlo získat roli v televizním seriálu Naked City. Kamera jej nicméně poprvé snímala už v roce 1959, v pořadu Armstrong Circle Theatre, který pravidelně nabízel divadelní dramata, natočená pro televizi.
Během divadelní kariéry Duvall vystupoval v hrách Tennesseeho Williamse, Petera Ustinova, G.B. Shawa či Davida Mameta. V šedesátých letech se začal běžně objevovat v epizodních rolích v televizi, v sériích jako Alfred Hitchcock uvádí, The Twilight Zone nebo The Outer Limits. První roli ve filmu pro kina nicméně měl v Jako zabít ptáčka z roku 1962. Během šedesátých let přišly ještě vedlejší role ve snímcích Štvanice (1966), Bullittův případ (1968) a Opravdová kuráž (1969).
Skutečně na obrátkách začala jeho kariéra nabírat v 70. letech, kdy nejprve ztvárnil majora Franka Burnse ve filmu M*A*S*H (1970) a následně hlavní roli ve sci-fi THX 1138 (1971), prvotině George Lucase. Skutečným zlomem nicméně byla role Toma Hagena v Kmotrovi (1972), za něhož byl nominován na Oscara. Roli si zopakoval ještě o dva roky později v Komotrovi II a v tom samém roce natočil s F. F. Coppolou také Rozhovor. V sedmdesátkách následovaly ještě snímky Network (1976), Orel přistává (1976), Invaze lupičů těl (1978) a Apokalypsa (1979). Za tu byl podruhé nominován na Oscara a obdržel Zlatý glóbus a cenu BAFTA. A z roku 1979 prapůvodně pochází také Velký Santini, za něhož byl s ročním zpožděním nominován na dalšího Oscara.
V 80. letech nedostal Duvall role v mnoha filmech, které by zůstávaly v širokém povědomí dodnes, avšak za Něžné milosti (1983) získal Oscara za výkon v hlavní roli. O to zajímavější byly devadesátky. Ty Robert odstartoval s polozapomenutou filmovou verzí Příběhu služebnice a Bouřlivými dny s Tomem Cruisem. Za televizního Stalina (1992) získal Zlatý glóbus a ve Volném pádu (1993) se snažil dopadnout běsnícího Michaela Douglase. Roku 1996 přišel Smrtící bumerang, o rok později Fenomén s Travoltou. Za hlavní roli v Apoštolovi (1997) byl opět nominován na Oscara, stejně jako za Žalobu o rok později.
V roce 1998 nastartoval fázi kariéry, kdy často vystupoval ve vedlejších rolích žánrových velkofilmů. Přišly tak postupně snímky jako Drtivý dopad (1998), 60 sekund (2000), 6. den (2000), John Q (2002) či Krajina střelců (2003). V novém tisíciletí stihl ještě filmy Děkujeme, že kouříte (2005), Noc patří nám (2007), Čtvery Vánoce (2008), Crazy Heart (2009), Cesta (2009), Jack Reacher: Poslední výstřel (2012), Soudce (2014), Vdovy (2018), Životní trefa (2022) a Bledé modré oko (2022). To bylo Duvallovým vůbec posledním filmem. Za Soudce byl ještě jednou nominován na Oscara.
Upřímnou soustrast pozůstalým a čest jeho památce.
Titulní foto: Robert Duvall ve filmu Soudce
Zdroj: Oficiální Duvallův Facebook
