Všichni dobře víme, že jakmile se v Hollywoodu narazí na zlatou žílu, filmová studia nepřestanou těžit, dokud ložisko obsahuje alespoň pár desítek milionů dolarů. Romantické fantasy příběhy představují momentálně takový doplňkový zdroj financí, neboť velmi bezpečně cílí na mladší ženské publikum, které sice z hlediska strategie nepředstavuje nejvýnosnější cílovou populaci - to jsou teenageři (chlapci) a rodiny s dětmi – ovšem rozhodně se jedná o atraktivní a nezanedbatelný segment trhu, což jasně dokázal úspěch upíří série Stmívání. Pro nás je však v tuto chvíli podstatnější, zda nejčerstvější zástupce tohoto žánru, snímek Mortal Instruments: Město z kostí, je koukatelnou záležitostí.
Narovinu vám můžu sdělit, že sice existují ve světě filmu kvalitativně horší počiny, nicméně Město z kostí je i tak přeplácanou a předlouhou hloupostí, která prostě a jednoduše postrádá hlubší smysl. Nemohou říci, zda je na vině režisér Harald Zwart, jenž nedávno potěšil pohodovým Karate Kidem, studio, producenti či snad samotná Cassandra Clare – autorka předlohy, ale ono je to vlastně jedno. Výsledek je takový, že ctitelky knižní fantasy série budou jistě nadšené, avšak zbytek osazenstva v sobě bude zřejmě dusit poněkud jiné emoce. Proč? Hlavně kvůli elementární logice, neexistující mytologii a idiotskému chování postav.
Nerad bych zacházel příliš do detailů, ale zářným příkladem vymaštěnosti a ignorace je hlavní hrdinka v podání sladké (to není sarkasmus) Lily Collins. Clary, jak se dívenka jmenuje, se znenadání ocitne uprostřed střetu dvou světů a současně ve víru romantické lásky, což následně přeroste v nejednu pikantní situaci. Neodbíhejme však od tématu. Clary je na první pohled obyčejná holka, jež žije poklidným životem v New Yorku. Člověk by očekával, že když uvidí vraždu, posléze ji napadne zmutovaný netvor, její matka zmizí, ze sousedky se vyklube čarodějnice a život jí pomocí skleněného meče zachrání potetovaný, trošku podezřele vypadající a na kůži ujíždějící emo blonďák, tak by mohla alespoň chvilku uvažovat o útěku, panice či hysterii. Ale ne! Clary má pro strach uděláno a zpravidla vše okomentuje suše ve stylu: „Sakra, to bylo divné“. A tak je to se vším. Tato neschopnost alespoň malinko vybrousit postavy a vtisknout jim jisté "lidské" rysy je čím dál otravnější. Stojím si za tím, že studia by neměla z lidí dělat blbce. A to se zde děje skutečně ve velkém.
Navíc divák vůbec nemá možnost zjistit, která bije, protože tvůrci do vás pumpují jeden fantasy prvek za druhým. Nicméně nikdo se nenamáhá dění na plátně osvětlit, tudíž v postavách, motivech, frakcích, kouzelných nástrojích a vztazích aby se prase vyznalo. Jsem celkem ochoten věřit, že v knize jsou určité skutečnosti postihnuty lépe, ale film je prostě slátanina nejhrubšího zrna. Je to docela zarážející, neboť při takřka stotřicetiminutové stopáži bych čekal, že mě Zwart naopak ubije nezajímavými detaily. Nestane se tak a užívat v tomto případě slůvko mytologie je vskutku nemístné. Faktem je, že to hlavní se dozvíte. Jistí lovci stínů bojují již po staletí v zájmu lidstva proti démonům. Jestli vám to stačí a nezajímá vás kupříkladu, odkud se berou neviditelné budovy či původ magických run, pak možná budete se stylem vyprávění spokojeni.
Ocenit lze především tempo a spád, jelikož od samého začátku až do úplného konce se něco děje. Občas se dostaví i zábavná chvilka, zručně natočená akční sekvence či vtipná situace. Většinu času ovšem do kůže oděná Collins zmateně pobíhá se svým mrtvolně vypadajícím přítelíčkem sem a tam, občas použijí nějaký sofistikovaný vynález – když jsem viděl pistolku na kolíky proti upírům, tak jsem to málem pustil do trenek – neustále řeší rodinná pouta a tu a tam si vystřelí ze Stmívání, což je mimochodem pokrytecký výkon roku. Těžko hledat pozitiva, přičemž jsem si moc dobře vědom, že fanynky se do mě nekompromisně pustí. Nemám nic proti filmu, který cílí na užší diváckou základnu, vždyť dívky vpravdě asi taky příliš neocení chlapácké Expendables, ale ruku na srdce - fakt vidíte v této předlouhé taškařici důstojného zástupce žánru fantasy? Já nikoliv.
Verdikt:
Město z kostí je nekonzistentní, přeplácaný a zkratkovitý guláš, jenž pravděpodobně potěší jen ortodoxní fanoušky předlohy, eventuálně velmi nenáročné příznivce půvabné Lily Collins. Přežít se to díky solidnímu tempu a zábavné akci dá, ale je to boj až do samého konce.
