Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět

Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu
20th Century Studios
Zobrazit dalších 7 obrázků
HFR, 3D a další zkratky. Jaké verze jsou k dispozici, jakou si vybrat a jak se povedlo zpracování revoluční technologií.

Do českých kin dorazil Avatar: The Way of Water, pokračování 13 let starého snímku, který výrazným způsobem posunul filmařské technologie, vizuální efekty a promítání ve 3D. Mezitím trojrozměrné promítání stačilo nabrat na síle a téměř kompletně opanovalo projekce drahých velkofilmů, jen aby se postupně zase v tichosti začalo vytrácet. Režisér Avatara James Cameron opět velí k jeho návratu. Pojďme se tak společně podívat na to, v jakých verzích je u nás vlastně druhý Avatar k vidění, které z těch variant stojí za pozornost a jak se povedl režisérem preferovaný přelomový formát HFR.

Pro staromilce je tu klasické 2D

Možností je v kinech poměrně velké množství. Snímek můžete vidět klasicky ve 2D. Tedy bez brýlí. Tahle varianta je nabízená v původním znění s titulky i s českým dabingem. Některá kina nabízejí 2D promítání ve vyšším rozlišení 4K – laicky řečeno s vyšší jemností obrazu. Vše bude ostřejší a detailnější. Někde je možnost vidět snímek také v Dolby Atmos, tedy s prostorovým zvukem, kdy ruchy, hudba a dialogy na diváky směřují nejen ze stěn, ale také ze stropu sálu, případně z různých bodů plátna. Některé sály nabízejí kombinaci 4K a Dolby Atmos. Tu však najdete pouze v původním znění, s titulky.

3D v několika verzích

Pak jsou tu široké možnosti promítání ve 3D. V původním znění s titulky i v českém dabingu. Zároveň v běžném provedení i s vyšší snímkovou frekvencí HFR. Jak promítání v běžné i vysoké snímkové frekvenci probíhají v původním znění s titulky i v českém dabingu. Verze, která by měla vyšší snímkovou frekvenci a zároveň se promítala ve 2D k dispozici není. Ve 3D snímek promítá i pražské kino IMAX na Floře a to opět ve variantě s titulky nebo s dabingem. 2D variantu kino IMAX nenabízí. Také se sluší připomenout, že pražský IMAX nemá prostorový zvuk Dolby Atmos a dodnes promítá v rozlišení 2K, nikoliv 4K.

4DX a různé speciality

No a vedle toho všeho je tu ještě varianta 4DX, která se promítá ve 3D a to buď ve verzi s titulky nebo dabingem. 4DX je zážitkové kino, které vám při promítání filmu různě hýbe sedačkou, fouká do obličeje, vhání do sálu mlhu apod. Vedle standardních možností lze narazit ještě na různé další drobné odchylky. Některé sály například namísto klasických lampových projektorů už byly osazeny projektory laserovými, což vám dopředu garantuje vyšší jas a věrnější podání barev (větší barevnou škálu).

Na film určitě běžte!

Samostatnou recenzi přineseme v samostatném článku, zatím za sebe doporučuji, abyste si na Avatara: The Way of Water vyrazili. Je to prostě kino zážitek každým coulem. Velký, epický příběh, jehož upřímnou snahou je vás na tři hodiny přenést do jiného světa. Pokud vám záleží na tom, v jaké verzi snímek uvidíte, vyraze pokud možno do kina v následujících sedmi dnech, kdy si budete moci vybrat tu nejširší škálu formátů.

Plaťte za film, ne za nakopávání zadnice

Konečný výběr je samozřejmě čistě na vás, ale osobně nedoporučuji 4DX. Zvlášť, pokud jste zapálení diváci a do kina chodíte na film, nikoliv se jen tak rozptýlit. Nepopírám variantu, že od dob, kdy jsem 4DX projekci viděl naposledy, byl formát nějakým zásadním způsobem odladěný. Nicméně kdykoliv jsem měl v minulosti možnost vidět film ve 4DX, jednalo se o nepříjemný zážitek, což se ještě umocňuje u filmů, které jsou dlouhé. Ve starším článku najdete můj podrobný report z promítání prvního Avatara ve 4DX.

Zvuk vem čert

Osobně bych vůbec neřešil formát zvuku. Jestli máte obzvlášť citlivý sluch, tak si možná formát Dolby Atmos skutečně užijete, já osobně jsem nikdy neměl z prostorového zvuku tak výrazně jiný zážitek, že by se vyplatilo hledat kino a termín, ve kterém zrovna tenhle formát bude k dispozici. Film jsem viděl v původním znění, takže o tom, kolik péče bylo věnováno českému dabingu, vám nic neřeknu.

3D je super, jen bacha na tmu

Zásadní jsou témata 3D a HFR. Pokud se vám z trojrozměrných projekcí nedělá špatně nebo k nim prostě nemáte vyloženě averzi, tak si na 3Dčko stoprocentně zajděte! James Cameron znovu dělá formátu skvělou reklamu. Prostorové vyobrazení se nepoužívá jako laciná atrakce, kdy vám má občas z obrazu něco vyskočit přímo do tváře. Formát se využívá k tomu, aby jednotlivé scenerie dostaly hloubku a funguje to náramně. Svět Pandory v tu ránu dokáže o to víc vtáhnout.

Film jsme viděl v Premiere Cinemas v pražské Hostivaři v sále č. 4 a zpočátku jsem měl dojem, že je obraz tmavší, než by měl být. Pak se to buď zlepšilo, nebo jsem si zvykl. Nedokážu vám říct, jestli šlo o pochybení na straně kina nebo čistě o subjektivní pocit, nicméně pokud máte s nějakým konkrétním kinem špatnou zkušenost, víte, že šetří na promítací lampě a obraz v daném sále bývá tmavý, tak si raději zkuste zajít někam jinam. Zvlášť pokud jste 3D film delší dobu neviděli, tak pamatujte na to, že nasazení 3D brýlí obraz ještě o další kus ztmaví.

Vyšší snímková frekvence udělala pokrok a stojí za ochutnání

No a pak je tu HFR, vyšší snímková frekvence. Hodně zjednodušeně řečeno jde o snahu filmařů nabídnout plynulejší (ostřejší) pohyb, obraz bez trhání. Standardně se filmy promítají ve frekvenci 24 po sobě jdoucích snímků, které se v rychlém sledu promítnou za jednu vteřinu. To vytváří pro lidské oko iluzi pohybu. Filmy se tak točí a promítají léta a jsme na to zvyklí. Nedostatky to má při rychlých pohybech kamerou do stran, kdy se obraz viditelně trhá. Problémy zesilují při promítání ve 3D, kdy mohou být kvůli zvýšenému množství obrazové informace některé scény pro diváka více dezorientující. U části publika se pak při promítání ve 3D mohou objevit bolesti hlavy či nevolnost právě proto, že víc než jiní dokážou (třeba jen podvědomě) vnímat nedokonalosti obrazu.

Technologie HFR počet snímků v jedné vteřině navýší, standardně na 48. To má teoreticky umožnit vyšší plynulost pohybu, eliminovat trhání, usnadnit diváckou orientaci ve scénách s množstvím rychlých změn a snížit riziko, že někdo v publiku bude pociťovat jakékoliv fyzické potíže. V minulosti ale výsledky byly dost rozpačité a ačkoliv technologie přinášela benefity, nesla s sebou také úplně nové neduhy. Problém byl už v tom, že některé scény působily při větším množství přijímané obrazové informace tak realisticky, že divák najednou viděl, že sleduje jen kulisy – umělý lidský výtvor. Iluze přenesení do jiného světa se vytratila. A co bylo horší, pohyb ve vyšší snímkové frekvenci působí jinak. Část diváků si na něj jen obtížně zvykala a subjektivně měli pocit, že vidí záběry zrychleně (ačkoliv zvuk slyšitelně běžel normální rychlostí).

Narazil jsem na reakce diváků, kteří o Avatarovi: The Way of Water říkají, že na ně HFR působilo stejně špatně jako při předchozích pokusech s formátem. Proto vám nechci HFR jednoznačně doporučovat – může se vám stát, že si kvůli němu film vůbec neužijete. Moje osobní zkušenost nebyla bez chybičky, ale rozhodně bych všem zvědavcům doporučil, ať projekci v tomhle formátu minimálně zváží.

Avatar 2 s technologií pracuje výrazně lépe, než to před lety dělal Hobit. Aktuálnímu filmu hraje do karet už to, že se odehrává ve futuristickém sci-fi světě. Buď mezi moderními přístroji nebo naopak v panenské přírodě. K takovému druhu příběhu dle mého soudu křišťálově čisté podání HFR sedí daleko víc, než když se nás Hobit pokoušel přenést do „pohádkového“ světa. Naprostá většina záběrů je v tomhle případě tvořena počítačovou animací. Ta od časů Hobita poskočila o pořádný kus kupředu a na zpracování měli tvůrci daleko víc času než u uspěchané Jacksonovy středozemské trilogie. Nehrozí tedy, že by špatně zpracované vizuální efekty v náročnějším obrazovém formátu o to víc vynikly...protože jsou jednoduše zpracované dobře.

No a pak je tu otázka toho, jak vypadá pohyb. Avatar 2 HFR „zapíná“ jenom někdy. Při čistě dialogových sekvencích je často snímková frekvence zcela běžná – 24 obrázků za vteřinu. Teprve když se na plátně začne dít něco rychlejšího, tak snímky hnou zadkem a frekvence se navýší. To je dvousečná zbraň. Na jednu stranu působí dialogové scény úplně normálně. Prostě koukáte na „běžný“ film. To je plus. Avatar 2 zároveň v momentech, kdy se toho na plátně hodně děje přepíná do HFR a využívá jejích předností. Ať už se odehrávalo cokoliv, nikdy jsem se ve scéně neztrácel. Vždy jsem byl plně orientovaný a měl perfektní přehled. Obraz se nikdy ani trochu nezaškubal, vše běželo nádherně plynule, hladce. Troufám si tvrdit, že vizuálně opulentní výjevy díky HFR ještě více vynikají.

Má to nicméně jednu potíž. Tím, že se HFR spouští jen někdy, změny si často všimnete. Nebo lépe řečeno – zrychlení si často všimnete (návratu do normálu ne). Sledujete film a najednou se dostaví pocit, že se obraz hýbe nepřirozeně. Že se objekty na plátně pohybují rychleji, než by měly. Můj dojem je takový, že oproti zážitku z Hobita se mi tentokrát na HFR daleko snáz zvykalo, nicméně tím, že se vyšší snímková sekvence zapíná a vypíná je třeba si zvykat hned několikrát a pokaždé to přeci jen maličko odpoutalo pozornost od samotného prožívání příběhu. Scény, kde je počet snímků navýšený navíc nejsou vždy v pohybu úplně celé. Většina akčních pasáží má klidnější momenty, kdy kamera přestává vířit a postavy zabrzdí. A jestliže v plném pohybu jsem prakticky zapomínal na to, že film sleduji v HFR, tak při zvolnění kroku se znovu tu a tam dostavil dojem, že se to celé hýbe nějak rychle. Najednou jsem neměl pocit, že nekoukám na film, ale na tu nejpropracovanější videohru. Což některým divákům vůbec nemusí vadit, já to vnímám jako negativum.

I když se ale příležitostné potíže dostavily, rozhodně mě vyšší snímková frekvence dělala daleko menší potíže než v minulosti. Méně často jsem byl vytržený z Pandory zpátky do kinosálu. Nikdy jsem neměl pocit, že by mi HFR kazilo zážitek. Místy jej naopak zlepšovalo. A kdybych měl film vidět znovu, určitě bych opět chtěl vidět právě tenhle formát. Domnívám se, že technologie pořád nemá vychytané všechny mouchy, ale rozhodně jde zajímavým směrem, je obohacující a stojí za pozornost.

Shrnutí

Jestli jste na HFR zvědaví, určitě ho zkuste. Během let se výrazně zlepšilo a nemyslím si, že by vám mohlo vyloženě zkazit zážitek. Dost možná vám ho zlepší. Rozhodně běžte ve 3D, pokud s formátem nemáte zásadní problém. Vyplatí se jej hledat. Naopak nemá smysl řešit zvuk, ten úroveň zážitku mění naprosto minimálně. Každopádně jděte do kina, bude hodně dlouho trvat, než zase bude k vidění něco tak rozmáchlého.

Foto: 20th Century Studios

Galerie: 8

Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu Avatar: The Way of Water: V jakém formátu stojí za to film vidět | Fandíme filmu

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu | Upravit nastavení soukromí

© 2011 - 2023 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest