Recenze: Muž z oceli

Recenze: Muž z oceli | Fandíme filmu
Warneři tasí z rukávu svůj největší trumf, když se na plátna kin vrací nezničitelný Superman. Je skutečně tak super, jak si všichni přejeme?

Ano, JE! A v žádném případě to není nekritický výlev nějakého slepě oddaného geeka, ale naopak hodnocení člověka, co má vpravdě spíše jen základní povědomí o Supermanově universu, líbí se mu Donnerova adaptace z roku 1978 a postavičky z Marvelu považuje pouze za chudé příbuzné superhrdiny s "eSkem" na hrudi. Důvod onoho "JE s vykřičníkem" je kouzelně prostý. Muž z oceli je neskutečný nátřesk, který diváka nenechá ani chvíli vydechnout, neboť Zack Snyder dávkuje akci, napětí a emoce v tak zběsilém tempu, že vám těch zhruba 140 minut připadá jako slabá půlhodinka. O letním hitu sezóny je patrně rozhodnuto, ač kupříkladu Shane Black nebo Guillermo del Toro by zřejmě nesouhlasili.

Přiznám se, že když si před několika lety vybrali u Warnerů Snydera jako režisérského mesiáše, který má spasit postavu Supermana, nejásal jsem nadšením. Proč? Jelikož přeplácaný a přebarvený Sucker Punch si mě příliš nezískal, ač se znovu potvrdilo, že bezesporu talentovaný filmař se bytostně štítí utonutí v moři hollywoodských konvencí a vypravěčských stereotypů, což je v každém případě velmi sympatické. Jistě, scénář pláštěnkového dobrodružství napsal David S. Goyer a supervize se chopil Christopher Nolan, tudíž štáb elitních spolupracovníků, leč pocit nejistoty dlouho přetrvával. Teď bych se rád touto cestou Zackovi omluvil, neboť solidní scénář dokázal přetavit v moderní superhrdinský majstrštyk, přičemž konečně zadupal do země konzervativní klišé, které bránilo tvůrcům nahlédnout poněkud hloub do mysli charismatického hrdiny. Nebál se, očividně s Nolanovým požehnáním a postrčením, odvrhnout onu těžkou idealistickou kotvu, jež nutila automaticky prezentovat Supermana jako bytost od přírody dokonalou. Sám jej ukazuje v modernějším, realističtějším a lidštějším módu. Současně se však ikonického idealismu nevzdává, jenom ho nerozdává tak okázale, což je setsakra osvěžující pocit.

Základem úspěchu je přirozeně motiv neporazitelného kavalíra, držícího ochranou ruku nad lidskou rasou a především obyvateli Metropolisu, jehož prvořadým zájmem je bezpečnost a blaho druhých. Takový Superman vždycky byl. Jenže tentokrát je ona čirá aura narušena mimo jiné pochybnostmi o vlastní odlišnosti, nedůvěrou v druhé, touhou po poznání svých předků a pragmatickou výchovou milujících pozemských rodičů, kteří moc dobře znají xenofobní lidské tendence. Najednou tudíž vidíme, i skrze epizody z minulosti, nalomeného chlapce, jenž sice oplývá nadpozemskými schopnosti, leč ty ho spíše svazují a táhnou k zemi. Červená pláštěnka, jako symbol okázalého hrdinství, tak není integrální součástí Clarkova šatníku, ač Snyder nás ani na vteřinu nenechá zapochybovat o tom, kam jeho hrdina směřuje. K typickému mundúru se však musí Kal-El pracně prokousat a svůj osud si sám zvolit. O jeho morálních kvalitách nikdy nelze pochybovat, ovšem ty samy o sobě nestačí. Naštěstí má na své cestě za poznáním vždy po ruce blízké, kteří v něho mají důvěru, což je jeden ze základních motivů celého vyprávění.

Vnitřní logika Muže z oceli nemá chybu, přičemž nejde o žádné složité konstrukce. Jednotlivé dílky, včetně flashbacků, do sebe krásně zapadají a postupně vytvářejí inteligentní, líbivou a emocionálně neuvěřitelně silnou mozaiku ilustrující přerod chlapce v muže. Osudovost je v některých okamžicích, i v úvodní megalomanské sekvenci na Kryptonu, takřka hmatatelná, tudíž v člověku neustále roste pocit, že první opravdová zkouška Supermanových schopností bude stát za to. Tím se trošku oklikou dostávám k druhé důležité dimenzi snímku, kterou je opulentní a dechberoucí akce. Triková stránka je přirozeně dokonalá a je hned jasné, kde skončily desítky milionů dolarů. Když se navíc do hry zapojí geniální hudba z dílny legendárního Hanse Zimmera, pak začíná ta prává show gigantických rozměrů. Destrukce nezná mezí, ač ty nejakčnější scény paradoxně vyvolávají nejvíce otazníků. Ať je to prapodivný směr dopadu všech trosek z vesmíru (padají téměř výhradně na Metropolis), či poněkud neopatrné běsnění hlavního hrdiny, jenž sice několikrát efektně zachrání jedince či rodinku s dětmi, ale mnohdy mu tak trošku nedochází, že svým konání ve jménu dobra masakruje mimo obrazovku tisíce lidí (to si každý hned domyslí). Ano, jsem si vědom, že jinak by to celé bylo dosti sterilní, ale občas je lepší se v zájmu zdravého rozumu trošku krotit. Nicméně akce, efektních bitek a soubojů na život a na smrt je vážně přehršel, tudíž z tohoto pohledu se máte na co těšit. Osobně bych jen malinko ubral na klepavosti kamery, ovšem to je jen drobný detail.

Absolutorium si naopak zaslouží Henry Cavill. Rodák z Normanských ostrovů se zhostil role Supermana tak dokonale, až se jím snad skutečně stal. Christopher Reeve byl ve své době ideální volbou, Brandon Routh byl skvělým úlovkem, ale Cavill je doslova a do písmene nepřekonatelný. Charisma má na rozdávání a působí velmi přirozeně a opravdově, což má pozitivní vliv i na jeho filmové parťáky, kteří však hrají, vyjma tradičně skvělého Michaela Shannona v úloze démonického generála Zoda, druhé (Russell Crowe, Kevin Costner, Diane Lane) a třetí (Laurence Fishburne) housle. Spárování Cavilla s Amy Adams funguje velice dobře, ačkoliv jejich intimní linka leží tak trošku stranou, neboť postava Lois Lane v tomto případě spíše reprezentuje jakousi pozitivní část lidské přirozenosti, která Supermana utvrzuje v tom, že stojí za to bojovat.

Verdikt:

Vskutku epická podívaná z dílny tria Goyer, Nolan a Snyder je povedeným mixem opulentní a monstrózní akce a inteligentní sondy do hlavy polidštěného Supermana, jenž už není jen nablýskaným a dokonalým hezounem, jemuž ideály kolují přímo v krvi. Konečně je taky autonomní myslící bytostí, která vyjma mlácení zloduchů též přemýšlí o své existenci, o minulosti, původu a životních hodnotách. Těžko to mohl Snyder pojmout lépe, poněvadž se mu povedlo udržet balanc mezi realismem, idealismem a heroismem. Superman díky tomu již nepůsobí jako pouhá nadpozemská figurka postrádající onu lidskou zkušenost. Naopak vidíme hrdinu, který se rozhodl bránit určité principy nikoliv proto, že je mu to geneticky vštípeno, nýbrž z důvodu, že sám v životě něčím prošel. To je jeden z hlavních důvodů, proč je Snyderův Muž z oceli opravdovým klenotem mezi letošními letními blockbustery. Kino je prostě povinnost!!

P.S.1: Už vidím ty zástupy pravověrných fanoušků, kteří budou nadávat, že jim Snyder zcela necitlivě dekonstruoval ideál samozřejmé dokonalosti hlavního hrdiny. Proč brát Supermanovi super přirozenost a dělat z něho druhého "temného rytíře", jehož pronásledují vnitřní běsy. Podobných narážek se jistě dočkáme.

P.S.2: Novinářská projekce proběhla v IMAXu ve 3D, tudíž mohu s klidným srdcem říci, že třetí rozměr není zrovna nutný, ale přece jenom tu a tam potěší.

Naše hodnocení
10/10
Hodnocení našich čtenářů

Muž z oceli

14.06.2013 | USA, Velká Británie, Kanada
Akční, Sci-Fi, Dobrodružný, Fantasy
Info o filmu

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu | Upravit nastavení soukromí

© 2011 - 2022 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest