Na novinku Nicolase Windinga Refna se snáší kritika ze všech stran, ale ještě než vám přineseme Phil czeho recenzi, podíval se Brousitch do uniklého scénáře (který se v řadě detailů od konečného filmu liší). Nezačínají náhodou problémy už tam? Samozřejmě se pokusil vyvarovat jakýchkoliv zásadních spoilerů.
Only God Forgives je, jak je vidno z trailerů, další Refnovou neo-noirovou gangsterkou, které nechybí osobitá poetika a vizuální styl. Odehrává se v Bangkoku a kontinuálně sleduje dvě postavy – policistu Juliana Hopkinse (Ryan Gosling) a bývalého thajského policistu Changa (Vithaya Pansringarm). V úvodu filmu se Julianův starší a excentrický bratr Billy dostane do potíží, které se mu už nějakou dobu pěkně hromadí a Chang, zvaný „Anděl odplaty“ ho nechá zavraždit. Samotný Julian by se s bratrovým úmrtím ještě dokázal smířit, avšak jeho matka Jenna (Kristin Scott Thomas) nikoli. Poté, co do Bangkoku sama přilétá, žádá po Julianovi, aby bratrova vraha dopadnul a zabil. Jak ale z názvu víte, odpouští jen Bůh, a tak se nesetkáme s pomstou během filmu pouze jedinkrát.
Refn tentokrát napsal Goslingovi po verbální stránce o trochu bohatší postavu, každopádně je Julian pořád takový málomluvný třicetiletý chlap, do kterého byste neřekli, že je vlastně policistou. Jeho životem byl a je Muay Thai box, avšak určité okolnosti ho svedly na zcestí. Dnes jsou pro něj na denním pořádku drogy, alkohol či prostitutky a pro pistoli také nesahá nijak hluboko. Julianovým protikladem je Chang, vyrovnaný ex-policista s rodinou a fanouškovským zájmem o westerny, který si ve svém volném čase rád zajde zazpívat do karaoke baru. Jeho klidná fasáda však skýtá až mrazivě odvrácenou stranu, která ho coby Anděla odplaty nechává trestat hříšníky Bangkoku.
Refn v textu přidal na brutalitě, to je jisté. Film není nonstop mlátička, ale minimálně jedna scéna má šanci stát se klasikou. Nerad bych zacházel do podrobností, takže postačí říct, že se budou často amputovat nejrůznější části těla. Samozřejmě nechybí vzájemné dlouhé pohledy, snové scény, výtahy a chodby. Musím říct, že jsem měl tentokrát na papíře s Refnovou poetikou problém i já, jeho skalní fanoušek, ale viním z toho chybějící vizuální a hlavně hudební složku filmu. A mimochodem - zatímco Drive byl ještě celkem samostatný snímek, do Only God Forgives občas zabrousí témata z Refnova Bronsona nebo Fear X, takže před výpravou do kina doporučuji prolétnout režisérovu filmografii.
Z traileru je vidět, že byl scénář přepisován, doufám tedy, že Refn utáhl všechny šrouby, protože z druhého draftu jsem měl trochu smíšené pocity. Repetice a lehká kýčovitost snad ve výsledném střihu zmizely a tvůrci se více zaměřili na atmosféru. Nerad bych, aby se opakovala post-Bleederovská situace, kdy Refn uspěl, utrhl se ze řetězu, natočil Fear X a pak zbankrotoval. Nebojím se říct, že k tomu má s Only God Forgives lehce nakročeno, ale trailer mě na druhou stranu vehementně přesvědčuje o opaku. Tak snad?
Jak už jsme řekli v úvodu, velká část kritiků se zatím domnívá, že tentokrát Refn opravdu pohořel. Naši vlastní recenzi čekejte v nejbližších dnech.
