Hned na úvod je třeba říci, že klasifikovat Druhou šanci (Hope Springs) jako komedii je poměrně nešťastné a zavádějící. Jedná se spíše o vztahové drama, jež je protknuto úsměvnými situacemi. Ty jsou však pouze oblohou k hlavnímu chodu. Tím je herecký koncert dvou zářivých hvězd minulých dekád, které opětovně dokazují, že ani zdaleka ještě nepatří do starého železa.
Všední téma, nevšední kvalita
Meryl Streep a Tommy Lee Jones žijí více než třicet let ve svazku manželském. Děti jsou již odrostlé, domov zařízený a často zmiňovaná jiskra se někam vytratila. Všude jen šeď a stereotyp. Zatímco živitel rodiny nastalou situaci příliš neřeší a každodenní rutina mu do jisté míry vyhovuje, tak v jeho manželce začíná nepříjemně vřít pocit prázdnoty a projevovat se nedostatek intimity. Určitě typický příklad krize moderního manželství, 
který paradoxně nebývá filmaři uchopován tak, jak by si podobný problém zasloužil. Naštěstí to pochopil režisér David Frankel a přináší divákům osobitou a citlivou sondu do života dvojice, jež musí na stará kolena zabojovat o svůj dlouholetý vztah.
Řešením je v tomto případě světoznámý manželský poradce v podání Stevea Carella, který zde symbolizuje onu chuť něco s nepříjemnou situací udělat, ač to mnohdy znamená podívat se kruté pravdě do očí. Snímek je, jak už jsem zmínil v úvodu, pojat spíše jako drama než komedie, ačkoliv úsměvných situací se také dočkáte. Je velmi příjemné, že se jedná o humor, který vychází z běžných životní situací. Nejpovedenější jsou ostatně dialogy při řízených sezeních, jelikož krásně ilustrují rozdílnost obou charakterů. V nejjasnějších barvách se projeví odlišné pohledy na sexualitu, vztahy a přirozeně diametrálně odlišné touhy, jež zůstávaly dlouhou dobu skryty. Tvůrcům se podařilo velmi trefně zprostředkovat atmosféru vyhaslého vztahu, aniž by museli zbytečně tlačit na emoční pilu. Jistě, ve filmu je několik silných scén, avšak mají svůj důvod a nepřekračují jistou hranici.
Tvůrčí i herecká extratřída
Největším důvodem, proč je snímek Druhá šance tak moc výjimečný, je bezesporu vynikající scénář. Dialogy vůbec netahají za uši a divák se vcelku pohodlně může sžít s hlavními charaktery a vcítit se do jejich pozice. Poslední počin režiséra snímků Ďábel nosí Pradu a Marley a já si přitom klade ten nejtěžší cíl, jaký si v dnešní době můžeme představit. Chce zaujmout každodenností a normálností. Nenaleznete zde žádné zvrhle šokující odhalení ani nic podobného. Je to příběh, jenž vás má oslovit svou bezprostředností a přirozeností, přičemž, i když čerpá "pouze" z prosté a všední zkušenosti, dokáže i ta
k čas od času překvapit milým a úsměvným zvratem. Určitě se v kině nebudete za břicho popadat, avšak je docela pravděpodobné, že ve vás bude klíčit příjemně hřejivý pocit.
Obrovskou devízou je samozřejmě i castingové obsazení hlavních rolích. Meryl Streep a Tommy Lee Jones zvládají svoje role naprosto fantasticky. Chemie mezi nimi funguje na jedničku, což ještě zesiluje výsledný prožitek. Skoro bych řekl, že ti dva jsou skutečně dlouholetí partneři v osobním životě. Tak dokonalá je iluze, kterou vytvořil Frankel za pomoci povedeného scénáře Vanessy Taylor. Neměl bych opomenout ani Carella, jenž v další civilní roli působí opravdu pozitivním dojmem a jeho postava určuje směr celému vyprávění.
Verdikt
Výborný scénář, kvalitní režie, fantastické obsazení a aktuální tématika, která je podána nesmírně přirozenou a příjemnou cestou. Snímky jako Druhá šance se v současném Hollywoodu nerodí každý den. Bylo by velkou chybou, nechat si tento malý a upřímný klenot, jenž popisuje reálné problémy obyčejných lidí, proklouznout mezi prsty.
